Renální selhání
Ledvinné selhání[1] je stav, při kterém ledviny nedostatečně plní svoji funkci udržování stálého vnitřního prostředí a svoji funkci vylučovací.
Rozdělení renálního selhání[upravit | editovat zdroj]
Tradičně se selhání ledvin dělí na tři typy[1]:
- prerenální selhání – funkce ledvin je poškozena nedostatečným krevním zásobením ledvin (dehydratace, šok),
- renální selhání – ledviny neplní svoji funkci kvůli poškození glomerulů nebo tubulů,
- postrenální selhání – jde o překážku v močových cestách, která brání odtoku moči.
Z časového hlediska se selhání ledvin dělí na[1]:
- akutní renální selhání a
- chronické renální selhání.
Diferenciální diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Příčina renálního selhání se zjišťuje z anamnézy, chorobopisu, fyzikálního vyšetření, biochemického vyšetření krve a moči a sonografie ledvin[1]. Před každou diagnózou renálního selhání je nutné vyloučit selhání prerenální i postrenální. Odstranění příčiny prerenálního a postrenálního selhání může zachránit pacienta před dialýzou[1].
Prerenální selhání[upravit | editovat zdroj]
Na prerenální selhání myslíme, pokud je normální močový sediment, žádná proteinurie a EFNa < 1 %[1]. Pátráme po sníženém intravaskulárním objemu či po uzavření renálních cév[1]. Prerenální selhání může také vznikat jako čistě funkční oblenění krevního zásobení ledviny zvýšeným nitrobřišním tlakem[1].
Terapií je doplnění intravaskulárního objemu. Pokud pacienti poté začnou močit, i při vysokých hodnotách kreatininu a urey je možné je léčit konzervativně a za observace. Není-li indikace z jiných příčin (např. hyperkalémie), mohou si tak ušetřit zbytečnou dialýzu[1]. Naopak pokud močit nezačnou, je třeba hledat příčinu jinde a zároveň přestat s nadbytečným přísunem tekutin (– pak by i původně zbytečná dialýza nyní mohla být pro plicní edém nutná)[1].
Renální selhání[upravit | editovat zdroj]
Po anamnestickém zjištění toxinů, nefrotoxických léků (často aminoglykosidy, např. gentamicin) či při myoglobinurii nebo hemoglobinurii myslíme na akutní tubulární nekrózu. Ta může vzniknout následkem ischemie tubulů i po dlouho trvajícím prerenálním selhání.[1]
Při výskytu otoků, postižení dalších orgánů, hypertenze, abnormálního sedimentu, proteinurie myslíme na tyto jednotky[1]:
- akutní intersticiální nefritida (AIN),
- akutní glomerulonefritida (AGN),
- vaskulitidy,
- hemolyticko-uremický syndrom / trombotická trombocytopenická purpura (HUS/TTP).
Při AGN a vaskulitidách je žádoucí mít biopsii ledviny. U nejasných případů AIN také. U HUS/TTP také, ale vzhledem ke krvácivému stavu nemusí být proveditelná biopsie.[1]
Postrenální selhání[upravit | editovat zdroj]
Pro postrenální selhání je nutné prokázat obstrukci močových cest (sono ledvin, dilatace kalichopánvičkového systému). Obstrukce jednoho močovodu však – není-li v solitární ledvině – ledvinné selhání nezpůsobí. (Při obstrukci jednoho močovodu a renálním selhání je třeba pátrat po jiné příčině.)
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Externí zdroje[upravit | editovat zdroj]
AKI vs CKD - YouTube video
Související články[upravit | editovat zdroj]
- Akutní renální selhání • Akutní selhání ledvin (pediatrie) • Léčba akutního renálního selhání
- Chronické onemocnění ledvin • Chronické poruchy funkce ledvin (pediatrie)
- Renální selhání (neonatologie)