Rehydratace (pediatrie)
Z WikiSkript
O správnosti článku se vede diskuse. | ||||
O obsahu článku „Rehydratace (pediatrie)“ se nyní debatuje. Více informací naleznete v diskusi. | ||||
Rehydratace je terapeutický postup, jehož úkolem je nahradit ztracené množství tělních tekutin a zajistit tak odpovídající cirkulační objem, při zachování fyziologické koncentrace iontů. Při plánování léčby tekutinami je cílem:
- dodat dítěti jeho bazální potřebu tekutin;
- upravit deficit sodíku a vody;
- nahradit průběžné ztráty vody a elektrolytů, které vznikají během léčby (průjmy, zvracení,...).
Denní potřeba tekutin a iontů u dětí[upravit | editovat zdroj]
- čím je dítě mladší, tím má větší procento tělesné vody (novorozenec 75–80 %);
- spotřeba vody závisí na energetickém příjmu a na vodních ztrátách;
- kojenec potřebuje podstatně víc vody na 1 kg než dospělý;
- zdravý kojenec potřebuje denně vody 10–15% své hmotnosti (dospělci stačí 2–4 %);
- kojenec potřebuje 85−170 ml/kg/24h (oproti 40–50 ml/kg/24h u dospělého jedince).
Potřeba tekutin v dětském věku[upravit | editovat zdroj]
Věk | Potřeba tekutin | |
---|---|---|
ml/kg/den | ml/den | |
10 dnů | 125–150 | 400–500 |
3 měsíce | 140–160 | 750–850 |
6 měsíců | 130–155 | 950–1100 |
9 měsíců | 125–145 | 1100–1250 |
1 rok | 120–135 | 1150–1300 |
2 roky | 115–125 | 1350–1500 |
4 roky | 100–110 | 1600–1800 |
6 let | 90–100 | 1800–2000 |
10 let | 70–85 | 2000–2500 |
14 let | 50–60 | 2200–2700 |
18 let | 40–50 | 2200–2700 |
- Postup orientačního odhadu denní bazální potřeby tekutin (u dětí nad 10 kg)
- za každý kg do 10 kg → 100 ml;
- za každý kg mezi 10 a 20 kg → 50 ml;
- za každý další kg → 20 ml.
- Orientačně lze počítat s touto denní potřebou tekutin
- do 6. měsíce věku: 150 ml/kg/den;
- kojenec: 130 ml/kg/den;
- 1–2 roky: 120 ml/kg/den;
- předškolní dítě: 90–100 ml/kg/den;
- mladší školák: 70–90 ml/kg/den;
- dospělý: 45–50 ml/kg/den.
Dále je třeba zohlednit, že ztráty vody se při hyperpyrexii zvyšují o 10–15 % na každý stupeň Celsia.
Bazální potřeba vybraných iontů[upravit | editovat zdroj]
- Na+: 3–5mmol/kg/den;
- K+: 1–2mmol/kg/den;
- Ca2+: 0,25 mmol/kg/den (novorozenci asi 4x tolik);
- Mg2+: 0,25–0,5 mmol/kg;
- fosfáty: 0,3–0,4 mmol/kg/den (novorozenci více)
Denní energetická potřeba[upravit | editovat zdroj]
Během rehydratační léčby je potřeba nejen krýt ztráty tekutin, ale i hradit energetickou potřebu.
- energetický příjem má větší vztah k povrchu těla než k hmotnosti, ale závisí na růstu, výdeji, pohybu, horečce…;
- celková energetická potřeba (počet J potřebných za den) s věkem dítěte stoupá: novorozenec 2600–3600 kJ (pak každé tři roky pokles o 42 kJ/kg), dospělý 10000–12000 kJ;
- energetický ekvivalent (počet J na kg a den) s věkem dítěte klesá: kojenec 400 kJ/kg/den, dospělý 125–210 kJ/kg/den.
Denní potřeba živin[upravit | editovat zdroj]
- Potřeba cukru
- dospělý maximálně toleruje 0,3 g/kg/hod (pokud chceme dát víc, musíme dát inzulín);
- novorozenec: 0,5–0,7 g/kg/hod;
- batole: 0,5 g/kg/hod;
- předškolní dítě: 0,3–0,4 g/kg/hod;
- přepočet na tělesný povrch: 75–100g glc/m2/24 hod.
- Potřeba bílkovin (AMK)
- dospělý: 1,5 g/kg/den (při rekonvalescenci 2 g/kg/den);
- novorozenec: 2 g/kg/den;
- na zmírnění katabolismu bílkovin při akutních stavech nestačí krýt energetickou potřebu, je třeba dodávat esenciální AMK ve vhodném poměru.
- Potřeba tuků
- nepřekročit 2 g/kg/den;
- KI tuků: DIC, těžká sepse.
Perorální hydratace[upravit | editovat zdroj]
- v každém případě, kdy je to možné, se upřednostňuje perorální přísun tekutin;
- jsou totiž důkazy, že glukóza (a malé organické molekuly – např. AMK) zvyšují vstřebávání Na+ ze střeva;
- WHO roztok (orální glukózo-elektrolytový roztok)
- 3,5 g NaCl, 1,5 g KCl, 2,5 g NaHCO3 a 20 g glukózy → rozpuštěné v 1 litru převařené vody;
- obsahuje tedy: 90 mmol/l Na+, 15 mmol/l K+, 75 mmol/l Cl-, 30 mmol/l HCO3-, 111 mmol/l glc (2%).
- Valíkův roztok
- rehydratační roztok pro děti, který lze připravit v domácích podmínkách;
- obsahuje více glukózy, méně K+ a Na+;
- roztok je k určený k léčbě počátečních fází dehydratace (průjmy, zvracení);
- domácí příprava: 4 lžíce cukru, 1 čajová lžička jedlé sody, ¾ čajové lžičky soli, šálek pomerančového džusu a doplnit vodou do 1 litru.
- obsahuje cca: 137 mmol/l Na+, 102 mmol/l Cl-, 35 mmol/l HCO3-, 390 mmol/l glc (7%)
- ESPGHAN roztok
- jedná se o roztok se složením doporučeným Evropskou společností pro dětskou gastroenterologii, hepatologii a výživu (ESPGHAN). Od WHO roztoku se liší složením upraveným pro potřeby evropské dětské populace. Dostupný je jako farmaceuticky připravený přípravek ve formě prášku určeného k rozpuštění ve vodě pod různými obchodními názvy (Kulíšek, Enhydrol apod).
- roztok podáváme vychlazený na 4–8 °C, po lžičkách;
- po 5–10 minutách vždy 5–10 ml roztoku (jedna dnešní čajová lžička má objem 4 ml);
- není vhodné roztok dochucovat ovocnou šťávou nebo džusem;
- při domácí léčbě dehydratace nikdy nepodáváme nápoje typu Coca-cola nebo džusy – obsahují minimum minerálů a nadbytek cukru;
- rehydratace musí být rychlá a má být zvládnuta během 4 hodin, během této doby je doporučováno podat 30−50 ml roztoku na 1 kg váhy dítěte.
- obsahuje tedy: 60 mmol/l Na+, 20 mmol/l K+, 60 mmol/l Cl-, 10 mmol/l citrátu, 74-111 mmol/l glc (1,3-2%)
Parenterální rehydratace[upravit | editovat zdroj]
- při závažných formách dehydratace, nebo při nemožnosti podávat per os (bezvědomí, zvracení);
- léčba se plánuje na 24 hodin a obyčejně se dělí na 3 fáze:
- 1. Urgentní fáze
- jen při příznacích cirkulačního šoku;
- rehydratace nutná v co nejkratším čase;
- během prvních deseti minut se podává 10 ml roztoku/kg (krystaloidy nebo koloidy, v první řadě jde o objem, nikoliv ionty);
- v první hodině doplníme ztracený intravaskulární objem (nejlépe plný fyziologický roztok, ev. umělé plasmaexpandéry, plasmu, 5% albumin);
- roztoky jsou podávány přetlakovou infuzí;
- výpočet ztraceného intravaskulárního objemu: 8 % z aktuální hmotnosti dítěte (v gramech) odečteme od 8 % původní hmotnosti před vznikem dehydratace; výsledné číslo udává, kolik mililitrů roztoku je třeba v první hodině podat.
- 2. Korekční fáze
- cílem je v průběhu 6-8 hodin upravit objem ECT;
- koncentrace Na+ se upravuje podle aktuálních potřeb (od 50 do 70 mmol/l – resp. ⅓ nebo ½ fyziologický roztok);
- pacientům s izonátrémií nebo hyponatrémií podáváme během prvních 8 hodin polovinu plánovaného množství na 24 hodin;
- hyponatrémii je třeba zvládnout do 24 hodin;
- při hypernatrémii má být úprava pomalejší a vyvážená (v průběhu 24−48 hodin);
- hypernatrémii je třeba zvládat tak dlouho, jak vzniká !!!
- např. při natrémii 175 mmol/l musíme korigovat PLNÝM fyziologickým rozotkem, protože pokud hypernatrémie vzniká déle, kompenzatorně se zvýší intracelulární osmolarita a v případě podání hypotonického roztoku hrozí edém CNS;
- draslík můžeme do infúze podat až po obnovení diurézy !!!
- množství na pokrytí ztrát během léčby nejlépe odhadneme z průběžného sledování hmotnosti a parametrů prostředí;
- v akutní fázi, doplňujeme intravaskulární objem − tedy podáváme optimálně balancovaný roztok, tj. Plasmalyte, příp. Hartmann nebo Ringer laktát, 1/1 FR je acidifikující stran obsahu chloridů
- dříve se doporučovalo dětem s izonatremickou dehydratací podávat hypotonické roztoky vzniklé ředěním 1/1 fyziologického roztoku 5% glukózou:
- ⅓ fyziologický roztok (obsah Na 50 mmol/l) pro kojence;
- ½ fyziologický roztok (70mmol/l) pro větší děti;
- 3. Fáze konečné úpravy
- trvá asi 16 hodin, má za cíl upravit ztracený intracelulární objem.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- HRODEK, Otto a Jan VAVŘINEC, et al. Pediatrie. 1. vydání. Praha : Galén, 0000. 0 s. ISBN 80-7262-178-5.
- BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. ©2007. [cit. 08.03.2012]. <https://www.stefajir.cz/index.php?q=pediatrie>.