Pohyby v kloubu a jeho druhy
Kloub (Articulatio synovialis)[upravit | editovat zdroj]
Kloub je pohyblivé spojení dvou, případně i více kostí, které se dotýkají plochami povlečenými chrupavkou uvnitř kloubního pouzdra. Tyto plochy (facies articulares) jsou z pravidla utvořeny tak, že jedna má tvar konkávní – jamka kloubní a druhá tvar konvexní – hlavice kloubní.
Pohyby v kloubu[upravit | editovat zdroj]
Pohyby v kloubu dělíme na pohyb aktivní, prováděný svalovým aparátem, a pohyb pasivní, prováděný terapeutem či gravitací. Toto nám může pomoci rozlišit, zda se jedná o poruchu převážně kloubní nebo svalovou během kloubního vyšetření.
Jedním druhem pasivního pohybu je "joint play" (kloubní vůle). Vůle v kloubu je vymezena elasticitou kloubního pouzdra a tahem krátkých periartikulárních svalů. Kloubní vůli vyšetřujeme do distrakce, anterioposteriorního posunu, laterolatelárního posunu, rotačních pohybů a zaúhlení.
Klasifikace pohybů v kloubech[upravit | editovat zdroj]
Pro klasifikaci kloubních pohybů vycházíme z geometrického tvaru styčných ploch a jakým směrem se pohybují.
Popisujeme tři základní pohyby mezi styčnými plochami kloubu:
- pohyb valivý
- pohyb smykový
- rotace
Dále pohyb závisí na počtu os, ve kterých se pohyb děje, a na počtu kostí, které jsou součástí kloubu.
- pohyb okolo osy X (rovina frontální) – abdukce, addukce
- rotační pohyb okolo osy Y (rovina sagitální) – flexe, extenze
- pohyb okolo osy Z (rovina transverzální) – vnitřní, zevní rotace
kombinací těchto pohybů vzniká cirkumdukce
Druhy kloubů dle počtu os a tvaru styčných ploch[upravit | editovat zdroj]
Klouby rozlišujeme dle os, ve kterých se pohybují, na klouby tříosé (mnohoosé), dvojosé, jednoosé či jiné.
Klouby tříosé[upravit | editovat zdroj]
Pohyb se děje ve všech třech osách. Příkladem takového kloubu je kloub kulovitý, kdy má jamka tvar koule. Kloub kulovitý bychom dále mohli rozdělit na kloub kulovitý volný (ramenní kloub) a kloub kulovitý omezený (kyčelní kloub), který má hlubokou jamku.
Klouby dvojoosé[upravit | editovat zdroj]
Pohyb se děje podle os flexe-extenze a abdukce-addukce. Kloub elipsovitý má plochy podobné rotačnímu elipsoidu, příkladem je radiokarpální skloubení. Dalším dvouosým kloubem je kloub sedlovitý. Příkladem je karpometakarpální kloub palce.
Klouby jednoosé[upravit | editovat zdroj]
Pohyb se odehrává pouze podle jedné osy flexe-extenze. Do této kategorie patří kloub válcový, který má styčné plochy ve tvaru válce. Rozlišujeme u něj další podtypy:
- kloub šarnýrový (ginglymus)- osa pohybu kolmá na podélnou osu kosti
- kloub kolový – osa otáčení shodná s podélnou osou kosti (radioulnární kloub)
- kloub kladkový – válcový kloub zapadající do rýhy na druhé kosti (humeroulnární skloubení)
Jiné typy kloubů[upravit | editovat zdroj]
Kloub plochý – rovné styčné plochy, umožňuje klouzání všemi směry (meziobratlové ploténky).
Kloub tuhý – podobný jako kloub plochý, ale s nerovnými styčnými plochami, které omezují v pohybu (kloub křížokyčelní).
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související literatura[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- ČIHÁK, R, et al. Anatomie 1. 1. vydání. Praha : Avicenum, 1987. 456 s. s. 88. ISBN 08-102-87.
- KOLÁŘ, Pavel, et al. Rehabilitace v klinické praxi. 1. vydání. Praha : Galén, 2010. 713 s. s. 124-126. ISBN 978-80-7262-657-1.