Metabolický syndrom a inzulínová rezistence
Metabolický syndrom a inzulinová rezistence jsou onemocnění, která bývají spojená s obezitou, vysokým tlakem, rizikem pro vznik aterosklerózy, hypercholesterolémie a dyslipidémie. To mívá za následek vážné poškození orgánů.
Inzulinová rezistence[upravit | editovat zdroj]
Inzulinová rezistence charakterizuje sníženou schopnost reakce tkání na inzulin (např. snížená tvorba receptorů pro inzulin).
Primární příčiny inzulinové rezistence[upravit | editovat zdroj]
Polymorfismus genu pro IRS-1 (důležitý pro funkci inzulinových receptorů), glykogensyntázu nebo glukózové transportéry. Vede k hyperglykémii, potažmo k inzulinové rezistenci.
Sekundární příčiny inzulinové rezistence[upravit | editovat zdroj]
Stres (sympatoadrenální systém) nebo infekcí způsobený zánět, které vedou ke zvýšení hladiny kortizolu. K té může dojít i hormonální poruchou.
Kortizol zvyšuje glykémii, na což reaguje pankreas zvýšenou tvorbou inzulinu.
Časté zvyšování kortizolu způsobí inzulinovou rezistenci. Snížené vychytávání glukózy vede k hyperglykémii. Tento stav se snaží kompenzovat β-buňky Langerhansových ostrůvků tvorbou inzulinu. Krátkodobě má tato kompenzace pozitivní efekt. Později dochází ke snížení exprese inzulinových receptorů, a tím k inzulinové rezistenci. Svaly a tuková tkáň nedostatečně vychytávají glukózu. Dochází k mobilizaci tuků a lipolýze (zvýšení koncentrace mastných kyselin v plazmě). Mastné kyseliny působí na metabolismus cukrů tím, že sníží příjem glukózy ve svalové tkáni. Nedostatek glukózy v buňkách paradoxně zvýší produkci glukagonu a navodí glukoneogenezi v játrech. Toto zvýšení glykémie podmíní tvorbu dalšího inzulinu. Glukoneogenezi podporuje i rozklad AMK.
Inzulinová rezistence je základní patologickou jednotkou metabolického syndromu.
Metabolický syndrom (Reavenův syndrom)[upravit | editovat zdroj]
Spojení některých nemocí a rizikových faktorů, které vedou k řadě zdravotních komplikací. Zvyšují riziko aterosklerózy a jejích přidružených komplikací (ischemická choroba srdeční, ischemická choroba dolních končetin, cévní mozkové příhody).
Definice se liší dle společnosti, pro kterou jsou definovány. Všechny dnes rozšířené definice však obsahují následující kritéria.[1][2]
Dyslipidémie[upravit | editovat zdroj]
Zvýšení TAG (≥ 1,7 mmol/l), snížení HDL (muži <0,9 mmol, ženy <1,1 mmol/l), zvýšení LDL, zvýšení celkového cholesterolu, zvýšení apolipoproteinu a v krvi.
Abdominální obezita (především viscerální)[upravit | editovat zdroj]
Kritický faktor pro rozvoj poruch metabolismu glukózy, hypertenze, aterosklerózy (vaskulární komplikace), ale i dalších onemocnění (nádory, neurodegenerativní onemocnění).
Tuková tkáň je vysoce metabolicky aktivní, slouží k tvorbě růstových faktorů (vhodné pro nádorová onemocnění). Také se v ní mohou karcinogeny deponovat. Zároveň je vysoce endokrinně aktivní, tudíž stimuluje zánětlivou reakci (chronický subklinický mikrozánět).
Asi 80 % pacientů s diabetem jsou zároveň obézní.
Porucha metabolismu glukózy[upravit | editovat zdroj]
Dlouhodobá hyperglykémie (IFG ≥ 5,6 mmol/l), porucha glukózové tolerance, hyperinzulinémie, diabetes mellitus 2. typu.
Arteriální hypertenze[upravit | editovat zdroj]
Hodnoty tlaku ≥ 130/80 mmHg.
Důsledky[upravit | editovat zdroj]
Hyperglykémie a inzulinémie[upravit | editovat zdroj]
Snížený příjem glukózy svalovou tkání vede k nedostatku energie a únavě. Jak již bylo zmíněno dochází k hyperglykémii způsobené nedostatečnou utilizací glukózy. Nedostatek glukózy v buňkách podmíní glukoneogenezi v játrech. Zvýšení glykémie má za následek zvýšení množství inzulinu v krvi (inzulinémie).
Zvýšená hladina inzulinu zvyšuje riziko rozvoje nádorových onemocnění.
Dyslipidémie[upravit | editovat zdroj]
Dochází k dyslipidémii, která je způsobena zvýšenou hydrolýzou TAG. Tím dochází ke zvýšení množství mastných kyselin v krvi. Dochází k akumulaci tuku viscerálně (kolem orgánů). To vede ke zvýšení produkce zánětlivých cytokinů (chronický subklinický mikrozánět). Tato zánětlivá reakce vede k poškození cévní stěny (endotelu).
Zároveň se zvyšuje cholesterol.
Kardiovaskulární onemocnění[upravit | editovat zdroj]
Nerovnováha tvorby endoteliální syntázy NO (eNOS) způsobí poruchy ve vazodilataci. Dále způsobuje dysregulaci RAAS (zvýšená produkce angiotenzinu II), což způsobí poruchy ve vazokonstrikci. Nadměrné množství angiotenzinu II vede k proliferaci buněk hladké svaloviny cév a myokardu, což vede ke kardiovaskulárnímu onemocnění.
Dochází ke zvýšené expresi inhibitoru plazminogenu, Tyto poruchy vedou k poruše endotelu a zvýšené koagulaci. Následkem je ischemie příslušného orgánu.
Prevence[upravit | editovat zdroj]
Preventivním opatřením vůči metabolickému syndromu je především kontrola hmotnosti a množství abdominálního tuku (u mužů by obvod pasu neměl přesahovat 94 cm a u žen 85 cm). V případě obezity je vhodná redukce hmotnosti, která zahrnuje fyzickou aktivitu a úpravu stravy.
Dále je důležitá rodinná anamnéza (diabetu, esenciální hypertenze) a také hraniční nebo vyšší hodnoty TAG, zvýšená inzulinémie a hyperglykémie.
V neposlední řadě je významné sledování psychického stavu pacienta a pozorování možných psychologických důsledků, úzce souvisejících s fyziologickými, ale i psychosociálními změnami.
Terapie[upravit | editovat zdroj]
Léčba inzulinové rezistence[upravit | editovat zdroj]
- PPARγ (Peroxisome proliferator-activated receptor gamma)
Jaderný receptor, který slouží jako transkripční mediátor pro adipogenezi, lipidový metabolismus, inzulinovou citlivost a glukózovou homeostázu. Jeho účinkem dochází ke zvýšení citlivosti k inzulinu (snížení glykémie). Dále snižuje hladinu volných mastných kyselin a TAG. To vede ke snížení krevního tlaku, mikrozánětu a aterogeneze.
Dále dochází k apoptóze hladkých svalových buněk cév a snížené akumulaci oxidovaných LDL v makrofázích.
- Biguanidy
Perorální antidiabetika. Zvyšují senzitivitu tkání (jater, svalů) k inzulinu, čímž snižují glykémii. Navozují glykolýzu, tlumí glukoneogenezi a snižují resorpci glukózy z potravy.
- Inhibitory DPP-4 (dipeptidylpeptidáza 4)
Štěpí proteiny, které podporují inzulinovou rezistenci.
Inhibice RAAS[upravit | editovat zdroj]
Zabraňují konverzi angiotenzinu I na angiotenzin II (tlumí vazokonstrikci).
Blokují receptor pro angiotenzin II (obdobný účinek jako ACE inhibitory).
Obě tyto látky snižují krevní tlak a mají antiproliferační efekt na buňky hladkých svalů cév, fibroblasty a kardiomyocyty.
Statiny[upravit | editovat zdroj]
HMG-CoA reduktáza inhibitory vedou ke snížení hypercholesterolemie, zlepšení dyslipidémie. Má antiproliferativní účinek na fibroblasty, buňky hladké svaloviny cév a kardiomyocyty.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
- Inzulinoterapie
- Obezita
- Poruchy lipidového metabolizmu
- Hypolipidemická léčba
- Diabetes mellitus 2. typu
- Hepatogenní diabetes a metabolizmus sacharidů
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
- Insulin resistance
- WebMD - Insulin Resistance and Diabetes
- Metabolic syndrome
- Metabolický syndrom a fyzická aktivita 1,2
- Český institut metabolického syndromu
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- RYBKA, Jaroslav. Diabetes mellitus - komplikace a přidružená onemocnění : diagnostické a léčebné postupy. 1. vydání. Praha : Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1671-8.
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- KRTIL, Jan. Neenzymatické glykace, inzulinová rezistence, metabolický syndrom [online]. ©2017. [cit. 16.12.2018]. <https://ulbld.lf1.cuni.cz/file/2889/metabolic-syndrome-2017.pdf>.
Doporučená literatura[upravit | editovat zdroj]
- DUVNJAK, L a M DUVNJAK. The metabolic syndrome - an ongoing story. J Physiol Pharmacol [online]. 2009, vol. 60 Suppl 7, s. 19-24, dostupné také z <http://www.jpp.krakow.pl/journal/archive/12_09_s7/pdf/19_12_09_s7_article.pdf>. ISSN 0867-5910 (print), 1899-1505.
- DJOUSSÉ, L, H PADILLA a T L NELSON, et al. Diet and metabolic syndrome. Endocr Metab Immune Disord Drug Targets [online]. 2010, vol. 10, no. 2, s. 124-37, dostupné také z <http://www.benthamdirect.org/pages/gencorp.php?file=0004V.pdf>. ISSN 1871-5303.
- GUSTAFSON, Birgit. Adipose tissue, inflammation and atherosclerosis. J Atheroscler Thromb [online]. 2010, vol. 17, no. 4, s. 332-41, dostupné také z <https://www.jstage.jst.go.jp/sblogin/jat/17/4/332/-char/en;jsessionid_if=0CA1CDC508729B0F94BD4F351148CBCA?sourceurl=%2Farticle%2Fjat%2F17%2F4%2F332%2F_pdf&backurl=%2Fbrowse%2F-char%2Fen>. ISSN 1340-3478 (print), 1880-3873.
- ↑ SANTOS, Maria José a João Eurico FONSECA. Metabolic syndrome, inflammation and atherosclerosis - the role of adipokines in health and in systemic inflammatory rheumatic diseases. Acta Reumatol Port [online]. 2009 Oct-Dec, vol. 34, no. 4, s. 590-8, dostupné také z <http://www.spreumatologia.pt/download_fich.php?path=pdfs&filename=ARP_2009_4_590_07_MetS_ARP2009_88AR.pdf>. ISSN 0303-464X.
- ↑ GUPTA, Abhishek a Vani GUPTA. Metabolic syndrome: what are the risks for humans?. Biosci Trends [online]. 2010, vol. 4, no. 5, s. 204-12, dostupné také z <http://www.biosciencetrends.com/action/downloaddoc.php?docid=343>. ISSN 1881-7815 (print), 1881-7823.