Hlavový parasympatikus
Z WikiSkript
Hlavový parasympatikus je součást autonomního nervového systému parasympatiku. Systém obsahuje visceromotorická a viscerosensitivní vlákna, zajišťuje vnímání útrobní bolesti a je důležitou aferentní drahou některých reflexů (kašlací, vyprazdňovací atd.). Mediátorem je acetylcholin.
Jádra a funkce[upravit | editovat zdroj]
Parasympatikus v oblasti hlavy vychází z několika jader v mozkovém kmeni, mezencefale a rombencefale:
Nucleus oculomotorius accessorius[upravit | editovat zdroj]
- (Edinger-Westphalovo) – parasympatické jádro n. oculomotorii
- uložené v mezencefalu
- pregangliová vlákna ramus ad ganglion ciliare do ganglion ciliare (Schacheri) přes r. inferior nervi oculomotorii
- postgangliová vlákna vedou jako nn. ciliares breves do očního bulbu, kde inervují m. sphincter pupillae spolu s m. ciliaris
- Funkce: parasympatická vlákna způsobují miózu (zúžení) a akomodaci čočky na blízko, (sympatiková způsobují mydriázu (rozšírení))
- ggl. ciliare dostáva také senzitivní vlákna z oční koule, která inervují rohovku
Nucleus salivatorius superior[upravit | editovat zdroj]
- dorsální jádro n. facialis uložené v rhombencefalu v středu fossa rhomboidea
- pregangliová parasympatická vlákna jdou cestou:
- ganglion pterygopalatinum ve fossa pterygopalatina pod basis cranii externa
- n. petrosus major, který se dostává do ganglion pterygopalatinum (Meckeli), zde se přepojí a pokračuje postgangliově skrze n. zygomaticus a spojkou do n. lacrimalis. Inervuje slzní žlázy, sliznice nosní dutiny a slizniční žlázy a cévy tvrdého a měkkého patra.
- n. petrosus profundus – sympatikové vlákna z plexus caroticus internus spojením vznikne n. canalis pterygoidei, který skrz canalis pterygoidei směřuje do ggl. pterygopalatinum přicházejí do něj také viscerosenzitivní chuťová vlákna z isthmus faucium, ale gangliem jen projdou a jdou do n. facialis a přes něj do ncl. tractus solitarii
- chorda tympani, spolu s parasympatikem vedou i senzorická vlákna chuti, vstupují do n. lingualis (větev n. V) a do ganglion submandibulare, postgangliová inervace zahrnuje sublinguální a submandibulární slinné žlázy
- ganglion submandibulare – 2–3mm, při horním okraji gl. submandibulare pod n. lingualis, z n. lingualis se oddělí rami ganglionares ad ganglion submandibulare
- funkce: parasympatikus stimuluje sekreci slizničních žláz nosní dutiny, patra, dutiny ústní a slinných žláz (sublinguální a submandibulární)
Nucleus salivatorius inferior[upravit | editovat zdroj]
- jádro n. glossopharyngeus v mozkovém kmeni pod spodinou 4. mozkové komory na rozhraní medulla oblogata a pons
- pregangliová vlákna jdou v n. tympanicus procházející středoušní dutinou, přibírá sympatická vlákna nn. caroticotympanici, pokračuje jako n. petrosus minor až do ganglion oticum (Arnoldi) u n. mandibularis
- Postgangliově do n. auriculotemporalis pro glandula parotis a do n. buccalis pro tvářové žlázky sliznice
- ganglion oticum - pod basis cranii externa při foramen ovale, mediálně od n. mandibularis z n. trigeminus
- funkce: stimulace sekrece slin ve žlázách
Nucleus posterior nervi vagi[upravit | editovat zdroj]
- jádro vagu v dolní části fossa rhomboidea
- pregangliová vlákna probíhají s n. vagus až k cílovým orgánům, v jejichž stěně se přepojují na postgangliová vlákna
- zahrnuje tak rr. pharyngei, rr.cardiaci, rr. oesophagei, rr. tracheales, rr. bronchiales, rr. pulmonales, rr. gastrici, rr. coeliaci, rr. hepatici a rr. renales
- směřují k dýchacím cestám a do plic – n. laryngeus superior a reccurrens
- rr. coeliaci jdou spolu se sympatikem ve smíšené pleteně kolem cév (plexus aorticus abdominalis apod.)
- n. vagus a jeho parasympatická vlákna končí v úrovni flexura coli sinistra – tzv. Cannonův-Boehmův bod, navazuje zde sakrální parasympatikus
- samostatná parasympatická vlákna jdou k srdci – rr. cardiaci cervicales superiores et inferiores a rr. cardiaci thoracici, končí v plexus cardiacus
- Funkce: parasympaticky ovlivňuje činnost inervovaných orgánů, tj. především zvyšuje aktivitu trávicího traktu a zpomaluje srdeční aktivitu. Také vede viscerosensitivitu srdce a počátku aorty, kde vnímá receptorově hladinu krevního tlaku
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- ČIHÁK, Radomír a Miloš GRIM. Anatomie 3. 2., upr. a dopl vydání. Praha : Grada, 2004. 673 s. sv. 3. s. 559-560. ISBN 80-247-1132-X.
- KACHLÍK, David. Autonomní nervy : Přednáška [online]. ©2012. [cit. 2012-02-01]. <http://old.lf3.cuni.cz/anatomie/Autonomninervy.zip>.