Epistaxe
Z WikiSkript
Epistaxe (epi stazein = ukapávat) je přechodné krvácení z porušených cév v oblasti nosní sliznice[1]. Nejčastěji z locus Kiesselbachi – kavernózní pleteň na septu ve výši předního okraje dolní skořepy. Epistaxe je v některých případech urgentní stav v ORL.
Etiologie[upravit | editovat zdroj]
Patří mezi běžné příhody, vzniká z příčin místních i celkových. Provokační momenty: smrkání, kýchání, předklon, mytí v horké vodě.
- Místní příčiny
- Nejčastěji trauma obličeje, zejména zlomeniny nosní kostry, případně septa. Krvácení je obvykle z locus Kiesselbachi a snadno se zastaví. Případně se jedná o zlomeniny frontobazální a maxilofaciální. V tomto případě jde o krvácení z a. sphenopalatina nebo aa. ethmoidales, a to už vyžaduje tamponádu nosu.
- Akutní nebo chronická rinosinusitida, resp. granulomatózní záněty (TBC, syfilis, sarkoidóza).
- Nádory: krvácivý polyp septa, angiofibrom nosohltanu; karcinom, maligní melanom, lymfom.
- Těžké ataky kašle (při pertusi či pseudokrupu); usilovné smrkání.
- Mechanické čištění nosu, cizí tělesa.
- Nasální aplikace drog
- Adenoidní vegetace.
- Celkové příčiny
- Angiopatie;
- Koagulopatie: hemofilie, trombocytopenie (primární idiopatická, sekundární při chemoterapii, leukemii), antikoagulační terapie warfarinem, antiagregační terapie acylpyrinem;
- Hypertenze (V závislosti na změně tlaku krve časem ustává a periodicky se vrací. Je častá u starších pacientů. Nutná správně vedená antihypertenzní terapie);
- Hereditární hemoragická teleangiektázie (morbus Rendu-Osler-Weber);
- Jaterní a ledvinové selhání;
- DIC;
- Horečnaté infekce.
- epistaxe se může vyskytnout i u hypovitaminózy vit. C a u gestóz v graviditě
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
- Anamnéza-
- délka a intenzita, zda-li se jedná o první ataku;
- užívání NSA;
- užívání warfarinu;
- hypertenze;
- recentní infekt horních cest dýchacích
- jaterní onemocnění;
- krevní onemocnění;
- úraz nosu;
- nosní operace;
- měření tlaku, pulzu;
- endoskopie nosu, přední rinoskopie;
- vyšetření krevního obrazu (trombocyty), INR (Quick), APTT; často se objevuje leukocytóza; při masivnějším krvácení doprovázeném posthemoragickou hypotenzí může být zvýšená hladina urey
- vyšetření internistou, hematologem.
Léčba[upravit | editovat zdroj]
Při prudké či probíhající epistaxi je prioritou zastavit krvácení a lokalizovat zdroj. Dovyšetření příčin poté v druhé době.
- První pomoc
- Do dírek vsuneme tampóny a necháme postiženého, aby silně tiskl křídla nosní.
- Hlavu nezakláníme, aby krev nezatékala do krku.
- Přední nosní tamponáda
- Pokud to situace dovoluje, po odstranění koagula anemizujeme a anestezujeme sliznici nosu.
- Tamponádu provádíme mulovým proužkem namočeným v Ophtalmo-azulenu nebo Ophtalmo-framykoinu.
- Skládáme ho etážově od spodiny ke stropu nosní dutiny.
- Na závěr přikládáme prakový obvaz.
- Dobře provedená tamponáda téměř vždy zastaví krvácení.
- Můžeme ponechat až 2 dny.
- Přední mastná tamponáda - proužky napuštěné antibiotickou mastí, vazelínou.
- Přední vstřebatelná tamponáda - Gelaspon®, Spongostan®.
- Zadní nosní tamponáda;
- Používáme objemný tuhý mulový tampon individuální velikosti.
- Do nosní dírky na postižené straně vsuneme katétr, přecházíme nosní dutinou, přes choany a konec katétru vyvedeme z úst.
- Stehem navážeme tampon a táhneme zpět (tampony tedy budou v nosohltanu).
- Doplňujeme přední nosní tamponádou.
- Tamponádu ponecháme 48 hodin. (Pokud necháváme déle, nutno jistit ATB).
- Kontrolujeme krevní tlak a krevní obraz.
- Balónková tamponáda
- Vyrábí se v několika velikostech, zavádění je snadné. Je kanalizovaná (umožňuje dýchání nosem).
- Embolizace nebo podvaz a. maxillaris.
- Provádí se zcela výjimečně.
Elektrokoagulace cévy pinzetou - bipolární/monopolární.
Chemokauterizace - poleptání drobných cév roztokem AgNO3.
Po zastavení krvácení je nutno pátrat po příčině epistaxe!
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ MUNTAU, Ania Carolina. Pediatrie. 4. vydání. Praha : Grada, 2009. s. 325. ISBN 978-80-247-2525-3.
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- ŠTEFÁNEK, Jiří. Medicína, nemoci, studium na 1. LF UK [online]. [cit. 2011-01-08]. <http://www.stefajir.cz/>.
- HYBÁŠEK, Ivan a Jan VOKURKA. Otorinolaryngologie. 2. vydání. Praha : Karolinum, 2006. ISBN 80-246-1019-1.