Chámovod

Z WikiSkript

Chámovod (ductus deferens) tvoří hranice pokračování kanálku cauda epididymidis a při ejakulaci odvádí sperma do močové trubice. Průměr chámovodu je asi 3 mm, v proximální části je stočený, záhy rovný. Lumen chámovodu je úzké, asi 0,5 mm, většina průměru totiž připadá na tloušťku svalové vrstvy stěny. Silná vrstva hladké svaloviny způsobuje charakteristickou tuhost chámovodu na pohmat.

Poloha a syntopie chámovodu[upravit | editovat zdroj]

Mužské pohlavní ústrojí

Od ocasu nadvarlete chámovod běží kraniálně po zadním okraji varlete, mediálně od těla nadvarlete. Nad extremitas superior testis se stane součástí funiculus spermaticus = semenný provazec, pokračuje do canalis inguinalis. Při průchodu v canalis inguinalis se chámovod s a. ductus deferentis, která jej provází, oddělí od zbylých struktur z funiculus spermaticus. Stáčí se kolem a. epigastrica inferior, překříží vasa iliaca externa a stáčí se ke vchodu do malé pánve. V malé pánvi kříží chorda a. umbilicalis, vasa et n. obturatorius, ureter, a stočí se k zadní straně močového měchýře. Probíhá mediálně od semenných váčků, s jejichž vývody se spojí ve vstřikovací kanálek (ductus ejaculatorius). Vstřikovací kanálky prostupují prostatou a ústí na coliculus seminalis močové trubice, v průběhu za fundus vesicae se chámovod rozšiřuje, má pokroucený tvar s meandrovitými výdutěmi. Toto rozšíření se označuje jako ampulla ductus deferentis, trigonum interampullare – prostor, který vymezují obě ampullae ductus deferentis na močovém měchýři, dobře hmatný per rectum

Stavba stěny[upravit | editovat zdroj]

Hislologie vas deferens

Tunica mucosa[upravit | editovat zdroj]

Sliznice vytvářející podélné řasy (kromě ampulárního úseku – tam mají retikulární uspořádání). Kryta cylindrickým, dvouřadým epitelem, složeným z cylindrických buněk (proximálně bez stereocilií, distálně se stereociliemi) a z bazálních buněk. V epitelu je velké množství sekretoricky aktivních buněk. Lamina propria mucosae – slabá vrstva řídkého kolagenního vaziva, které obsahuje mnoho elastických vláken.

Tunica muscularis[upravit | editovat zdroj]

Silná vrstva svaloviny, která se skládá ze 2 případně 3 vrstev hladkých svalových buněk. Rozlišujeme hlubší cirkulární a povrchnější longitudinální uspořádání svalových vláken. V proximální části se nachází i třetí longitudinální vrstva. Vrstvy jsou nepřesně ohraničené. Smrštěním zajišťuje transport spermií do močové trubice.

Tunica adventitia[upravit | editovat zdroj]

Tenká vazivová vrstva na povrchu, která přechází do vaziva funiculus spermaticus.

Cévní zásobení[upravit | editovat zdroj]

Tepny[upravit | editovat zdroj]

Přímo z a. umbilicalis nebo a. vesicalis superior odstupuje a. ductus deferentis.

Žíly[upravit | editovat zdroj]

Odtékají do plexus pampiniformis a do plexus venosus vesicalis a plexus venosus prostaticus.

Mízní cévy[upravit | editovat zdroj]

Vedou do nodi lymphatici iliaci externi et interni.

Inervace[upravit | editovat zdroj]

Větévky plexus deferentialis přicházejí cestou plexus hypogastricus inferior. Obsahují vlákna sympatická (nn. splanchnici lumbales) a parasympatickou složku z míšních segmentů S2–S4.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • ČIHÁK, Radomír. Anatomie 1. 2. vydání. Praha : Grada, 2001. 497 s. ISBN 80-7169-970-5.