Alkalická fosfatáza

Z WikiSkript

Alkalická fosfatáza (ALP) je metaloproteinový enzym katalyzující hydrolýzu monoesterů kyseliny fosforečné v alkalickém prostředí (v optimu pH 9,5–10,5) na kyselinu fosforečnou a alkohol. Ovlivňuje metabolismus makroergických fosfátových vazeb a napomáhá transportu anorganických fosfátů přes buněčnou membránu.

Referenční hodnoty v séru [1]:
Pacient Věk Referenční hodnoty
děti <6 týdnů 1,2–6,3 μkat/l
(6 týdnů–2 roky) 1,44–8,0 μkat/l
(2–11 let) 1,12–6,2 μkat/l
(11–15 let) 1,35–7,5 μkat/l
ženy 0,7–2,1 μkat/l
muži 0,9–2,2 μkat/l
ALP

Výskyt ALP[upravit | editovat zdroj]

Alkalická fosfatáza se vyskytuje výhradně v cytoplazmatických membránách – v epitelu vývodových cest žlučových, v játrech, kostech, střevech, placentě, srdci, ledvinách a v plicích.

Zvýšené hodnoty[upravit | editovat zdroj]

Zvýšené hodnoty ALP se vyskytují u:

Snížené hodnoty[upravit | editovat zdroj]

Nacházíme ve vzácných případech a to u:

Izoenzymy ALP[upravit | editovat zdroj]

Alkalická fosfatáza tvoří více než 17 izoenzymů, klinicky nejdůležitější jsou 4 z nich. Tři tkáňově specifické izoenzymy: střevní, placentární a placentárnímu podobný – Reganův placentární izoenzym, který vzniká při specifickém nádorovém bujení a od placentárního je těžko rozeznatelný. Dále jeden tkáňově nespecifický, který zahrnuje 3 izoformy: jaterní, kostní a ledvinovou.

U dětí převažuje izoenzym kostní (až 85 % z celkové ALP), u těhotných žen zase převládá izoenzym placentární (až 50 % z celkové ALP).

Stanovení celkové ALP[upravit | editovat zdroj]

Vyšetření se provádí z nehemolytického séra nebo plazmy. Materiál se odebírá do skleněných nebo plastových zkumavek s obsahem antikoagulačního činidla (Li-heparin) a musí být zpracován do 4 hodin od odběru. Vyšetření se nesmí provádět z hemolytického séra, protože z erytrocytů by se uvolnily fosfomonoesterázy, což by způsobilo falešně pozitivní výsledek. Stanovení vadí také opětovné zamrazení a ohřátí vzorku. Při stanovení se nesmí vzorek setkat s EDTA, oxaláty a citráty, které tvoří cheláty a inhibují aktivitu ALP tím, že vyváží zinečnatý kationt z jejího aktivního centra.

Standardizovaná metoda
Měření aktivity ALP se provádí při 37 °C v TRIS pufru (tris-hydroxymethyl-aminomethan) s aktivátorem při pH 10,4. Principem reakce je katalýza štěpení 4-nitrofenylfosfátu na 4-nitrofenol a fosforečnan, kdy sledujeme nárůst absorbance na spektrofotometru při 405 nm, která je přímo úměrná příbytku množství 4-nitrofenolu a tudíž přímo úměrná aktivitě ALP.

Stanovení izoenzymů ALP[upravit | editovat zdroj]

Stanovení se provádí z nehemolytického séra, materiál se odebírá nalačno. Ihned po odběru se vzorek musí transportovat do laboratoře, kde je až do zpracování (maximálně jeden týden) uložen v chladničce.

ELFO[upravit | editovat zdroj]

Využívá rozdělení jednotlivých izoenzymů na základě různých pohyblivostí. Následně se provede denzitometrická kvantifikace.

anoda ← (nejrychlejší) jaterní > placentární > kostní > střevní (nejpomalejší) → katoda
Normální hodnoty izoenzymů
kostní – 60–70 %;
jaterní – 30–50 %;
střevní < 20 %.

Inaktivace teplem[upravit | editovat zdroj]

Směs se na 10 minut zahřeje na 56 °C, tím dojde k úplné inaktivaci kostního izoenzymu. Ve směsi zůstane izoenzym jaterní, který se při teplotě nad 56 °C rozpadá. Zato placentární izoenzym je velice termostabilní, vydrží teploty až k 65 °C. Tímto způsobem můžeme při různých teplotách změřit aktivitu různých izoenzymů.

Inhibiční metody[upravit | editovat zdroj]

Zde je využíváno různých inhibičních roztoků, např: Použitím α-fenylalaninu je možné inhibovat zcela izoenzym střevní a polovinu izoenzymu placentárního. Močovina zcela inhibuje izoenzym kostní, z 30 % izoenzym střevní a placentární a z 50 % izoenzym jaterní. Pomocí homoargininu se zase inaktivují izoenzymy kostní a jaterní.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • Ústav klinické biochemie a patobiochemie Univerzita Karlova, 2. lékařská fakulta a Fakultní nemocnice v Motole. . Laboratorní příručka, verze: VLP_8ÚKBP_1/2009_1. 1. vydání. 2010. ISBN 978-80-7262-660-1.
  • RACEK, J, et al. Klinická biochemie. První vydání. Praha : Galén – Karolinum, 0000. 0 s. ISBN 80-7262-023-1.

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. RACEK, J, et al. Klinická biochemie. První vydání. Praha : Galén – Karolinum, 0000. 0 s. ISBN 80-7262-023-1.