Funkce ledvin

Ledviny jsou významný vylučovací, exkreční orgán. Nacházejí se retroperitoneálně v oblasti Th₁₂–L₂. Podílejí se na udržování homeostázy a udržují bilanci mezi příjmem a výdejem. Bilance může být pozitivní, kdy je příjem větší než výdej nebo negativní bilance, kdy je výdaj větší než příjem.

Zajišťují:

izovolémii – stálý objem,
izoosmii – osmotický tlak,
izohydrii – ABR,
izoionii,
vylučování metabolitů,

močovina – produkt metabolismu AMK,

kyselina močová – produkt metabolismu NK,

kreatinin – produkt katabolismu kreatinu,

jiné – Hb, hormony,

sekrece hormonů,

renin – hormon juxtaglomerulárního aparátu. Štěpí angiotenzinogen na angiotenzin I, který je za pomoci ACE (angiotenzin converting enzyme) konvertovaný na angiotenzin II. Má vazokonstrikční účinky.

Anatomie ledviny

erytropoetin – stimuluje produkci erytrocytů,

prostaglandiny a kininy – mají vliv na hladkou svalovinu cév,

1,25–dihydroxyvitamin D₃ – zvyšuje plazmatickou hladinu Ca²⁺.

Vylučovací funkce[upravit | editovat zdroj]

Ledvinami se vylučují ty látky, které jsou v těle v přebytku. Např. voda, sodík, draslík, fosfáty a vápenaté ionty, ale i zplodiny metabolizmu, jako např. kyselina močová, která je produktem metabolizmu purinů, močovina (jako konečný produkt metabolizmu bílkovin) a kreatinin jako konečný produkt kreatinového metabolizmu svalů.

Struktura ledviny

Schéma struktury glomerulu: A – Glomerulus B – Proximální tubuls C – Stočená část distálního tubulu D – Juxtaglomerulární aparát 1. Basální lamina 2. Bowmanovo pouzdro – parietální vrstva 3. Bowmanovo pouzdro – viscerální vrstva 3a. Pedikly 3b. Podocyt 4. Bowmanův prostor (močový prostor) 5a. Mesangium – Intraglomerulární buňka 5b. Mesangium – Extraglomerulární buňka 6. Granulární buňky (Juxtaglomerulární buňky) 7. Macula densa 8. Myocyty (hladké svalstvo) 9. Vas afferens 10. Kapiláry glomerulu 11. Vas efferens

Endokrinní funkce[upravit | editovat zdroj]

Renin je secernován juxtaglomerulárními buňkami, které se přeměnily ze svalových buněk cév, naléhajících na distální tubulus. Je secernován jako odpověď na snížené prokrvení ledvin, na stimulaci vegetativním systémem nebo na sníženou koncentraci sodíku a chloru v distálním tubulu. Renin je součástí systému renin-angiotenzin-aldosteron, který udržuje složení krevní plazmy a podílí se na regulaci krevního tlaku.

Podrobnější informace naleznete na stránce Renin-angiotenzin-aldosteronový systém.

Erytropoetin je látka, která reguluje tvorbu červených krvinek a z velké části vzniká v ledvinách (90-95%).

Vitamin D se v ledvinách přeměňuje na aktivní metabolit kalcitriol. Jeho funkcí je podporovat vstřebávání vápníku a fosfátů ve střevě a podílet se na řízení metabolizmu vápníku v kostech.

Řízení objemu krve a krevního tlaku[upravit | editovat zdroj]

Tlaková diuréza: Jakmile se zvýší objem krve v oběhu, tak vzniká reflexně vazokonstrikce v artériích a tím se zvýší arteriální tlak i filtrační tlak v ledvinách. Tvoří se větší množství glomerulárního filtrátu, sníží se sekrece hormonů podílejících se na vstřebávání vody a zvýší se výdej moči, čímž se sníží cirkulující objem a sníží se krevní tlak. Humorální regulace krevního objemu: zvyšující se krevní objem v pravé síni vyvolá sekreci atriálního natriuretického faktoru (ANF), který zvýší vylučování sodíku a s ním i vody v distálním tubulu ledvin. Při zvýšeném tlaku se také snižuje sekrece antidiuretického hormonu a reninu.

Udržování acidobazické rovnováhy[upravit | editovat zdroj]

Velké množství bikarbonátových aniontů je filtrováno do glomerulárního filtrátu a podle potřeb jsou pak aktivně resorbovány zpět. Vodíkové kationty jsou aktivně secernovány do tubulů. Změna velikosti výdeje těchto dvou iontů je úměrná už velice malým změnám v extracelulární koncentraci těchto iontů. Se zvyšujícím se množstvím vylučovaného vodíkového kationtu (převýší vylučování bikarbonátu), se snižuje acidita extracelulární tekutiny a vzniká acidóza. Při alkalóze je tomu naopak. Komplikované mechanizmy regulace vodíkových kationtů zapříčiňují pomalý nástup účinku, který nastává až za několik dní. Tuto nevýhodu však kompenzuje možnost regulace po poměrně dlouhou dobu.

Podrobnější informace naleznete na stránce Funkce ledvin v udržování acidobazické rovnováhy.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Zdroje[upravit | editovat zdroj]

ROKYTA, Richard, et al. Fyziologie pro bakalářská studia v medicíně, ošetřovatelství, přírodovědných, pedagogických a tělovýchovných oborech. 2. vydání. Praha : ISV, 2008. ISBN 80-86642-47-X.

Poznámky z přednášek prof. MUDr. Otomar Kittnar, CSc., MBA z Fyziologického ústavu 1 LF

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

KITTNAR, Otomar, et al. Lékařská fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2011. 790 s. ISBN 978-80-247-3068-4.