Roztroušená skleróza

Z WikiSkript

(přesměrováno z RS)


Roztroušená skleróza
Multiple sclerosis
Sclerosis multiplex
Demyelinizace. CD68 značí některé makrofágy
Demyelinizace. CD68 značí některé makrofágy
Rizikové faktory ženské pohlaví, kouření
Patogeneze genetika (indoevropská rasa, HLA system na 6 chromozomu); zevní vlivy (EBV, vitamin D, kouření, mikrobiom střeva, stres)
Klinický obraz dán lokalizací zánetu, poruchy zraku, citlivosti, hybnosti
Diagnostika průkaz diseminace procesu v čase a prostoru, MRI (T1,T2, FLAIR, T1 + Gd) - periventrikulární ložiska; aspoň 2 a víc oligoklonálních pásů v CSF bez přítomnosti v séru; VEP
Léčba akutní: KS; dlouhodobá: IFβ, teriflunomid; eskalace léčby při nedostatečném účinku: monoklonální protilátky, imunosuprese, cytostatika, ASCT; symptomatická léčba a režimová opatření: spasticita, sex. dysfunkce a dysfunkce sfinkterů, třes, bolest, únava, kognitivní deficit, infekce, rehabilitace, racionálni strava, vitamin D, nekouřit
Klasifikace a odkazy
MKN G35
MeSH ID D009103
OMIM 126200
MedlinePlus 000737
Medscape 1146199

Roztroušená skleróza (RS, sclerosis multiplex) je autoimunitní onemocnění bílé hmoty CNS, které vede ke ztrátě myelinu v zánětlivých ložiscích a k difúzní ztrátě axonů. Začíná nejčastěji mezi 20. a 30. rokem, ale může se objevit již v dětském věku. Postihuje muže i ženy v poměru 1:2, což se vysvětluje hormonálními vlivy na imunitní systém. Počet případů v ČR je okolo 25 000.

Syndromy roztroušené sklerózy

Průběh[upravit | editovat zdroj]

  1. v 85 % případů zpočátku remitentní průběh (střídání atak a remisí) a po vyčerpání rezerv nervového systému průběh chronicko-progresivní (ubývá atak, narůstá invalidita);
  2. v 15 % případů primárně progresivní průběh;
  3. vzácně relabující – progredující průběh (malignější varianta).

Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]

  • Zrakové poruchy: porucha vizu, bolestivost bulbů při pohybu, porucha barvocitu (optická/retrobulbární neuritida = zánět očního nervu), někdy centrální skotom.
  • Poruchy citlivosti kdekoli na těle: hypestézie, parestézie, hyperestézie, které nesledují distribuci nervových kořenů ani periferních nervů.
  • Motorické poruchy: parézy centrálního typu, spasticita – postižení motorických pyramidových drah.
  • Mozečkové příznaky: neocerebelární syndrom (intenční tremor, ataxie, sakadovaná řeč), paleocerebelární syndrom (poruchy stoje a chůze).
  • Poruchy funkce střev a močového měchýře: imperativní mikce, retence moči, snížená kapacita močového měchýře, inkontinence,
  • Sexuální poruchy,
  • Kmenové příznaky (neuralgie trigeminu, obrna lícního nervu, obrny okohybných nervů, disociovaný nystagmus – poškození části fasciculus longitudinalis medialis).
  • Neuropsychiatrické symptomy jako jsou únava (zpomalené vedení demyelinizovanými nervy), deprese, euforie, poruchy kognice.

Specifické příznaky[upravit | editovat zdroj]

  • Uhthoffův fenomén: přechodné zhoršení neurologických symptomů na podkladě zvýšené teploty (cvičení). Jde o prodělané optické neuritídy, které se přechodně zhorší, tzn. zhorší se jim přechodně po fyzické aktivitě zrak.
  • Lhermittův příznak: po předklonu hlavy, akce brada k sternu, pacient udává "jako kdyby mu prošel elektrický proud po páteři".

Diagnóza[upravit | editovat zdroj]

  • Neurologické vyšetření: spasticita, hyperreflexe, pozitivní iritační a zánikové jevy
  • MRI: hypersignální ložiska v bílé hmotě mozku, periventrikulární lokalizace, a míchy na T2 vážených obrazech a hyposignální ložiska na T1 vážených obrazech (množství koreluje s tíží onemocnění);
T1 hypodenzní ložisko odráží staré ložisko
T2 hyperdenzní ložisko
FLAIR hyperdenzní ložiska s potlačením signálu likvoru. V sagitálním řezu můžeme najít hyperdenzní ložiska kolmo orientované na corpus callosum, tzv. Dawsonovy prsty.
T1 + Gadolinium "bílá" prstenčitá ložiska
  • vyšetření mozkomíšního moku: intratekální syntéza IgG, přítomnost alespoň 2 oligoklonálních pásů v alkalické části spektra, které nejsou přítomné v séru, v atace: pleiocytóza mononukleárních buněk (do 100/3) a převaha lymfocytů;
  • vyšetření evokovaných potenciálů (zrakových a somatosenzorických): prodloužení latence vln;
  • oftalmologické vyšetření (při retrobulbární neuritis): v akutním stadiu edém papily, později její temporální nablednutí (projev atrofie).


Diferenciální diagnóza[upravit | editovat zdroj]

  • Chirurgicky řešitelné léze (tumory, výhřezy meziobratlových plotének, cévní malformace).
  • Metabolická a degenerativní onemocnění CNS (spinocerebellární ataxie, dospělá forma adrenoleukodystrofie, Wilsonova choroba).

Léčba[upravit | editovat zdroj]

  • Akutní ataka: vysoké dávky kortikoidů i. v. (metylprednisolon), většinou 1 g po dobu 5 dnů.
  • Prevence atak a progrese v období remise: interferon beta, glatirameracetát, azathioprinMediately: azathioprin, natalizumabMediately: natalizumab, eventuelně imunoglobuliny i. v. v imunosupresívních dávkách.
  • Chronická progrese: kortikoidy s cyklofosfamidem či mitoxantronem.
  • Symptomatická léčba:
  • spasticita – centrální myorelaxancia (baklofenMediately: baklofen, tinazidin, tetrazepam ),
  • sfinkterové obtíže – anticholinergika,
  • bolesti a parestézie – (gabapentinMediately: gabapentin, pregabalinMediately: pregabalin, carbamazepin),
  • deprese – SSRI,
  • únava – pravidelné cvičení, vitaminoterapie,
  • mozečkové příznaky – physostigminMediately: physostigmin,
  • intenční třes – clonazepamMediately: clonazepam,
  • imperativní močení – imipraminMediately: imipramin, oxybutinin.

Video[upravit | editovat zdroj]

Video v angličtině, definice, patogeneze, příznaky, komplikace, léčba.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • NEVŠÍMALOVÁ, Soňa, Evžen RŮŽIČKA a Jiří TICHÝ, et al. Neurologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2002. 368 s. s. 211-216. ISBN 80-7262-160-2.
  • AMBLER, Zdeněk. Základy neurologie. 6. vydání. Praha : Galén, 2006. 351 s. s. 221-225. ISBN 80-7262-433-4.