Pasivní pohyby
Z WikiSkript
Pasivní pohyb je takovým typem pohybu, který za pacienta vykonává jiná osoba či speciální přístroj. Je prováděn ve stavu úplné relaxace svalstva bez aktivní spolupráce. Metoda je používána v prvních dnech po rozsáhlejších operacích, u těžších stavů pacientů, při jejich výrazném oslabení a především u pacientů s poruchami vědomí.
Cíle[upravit | editovat zdroj]
- zabránit omezení kloubní pohyblivosti;
- zamezit vzniku kontraktur a spasticity;
- zachovat délku a elasticitu svalstva;
- působit stimulačně na proprioreceptory a nociceptory a umožnit tak reedukaci aktivního pohybu;
- přispět ke stabilizaci oběhu a dýchání.
Typy pasivního pohybu[upravit | editovat zdroj]
Dle doby trvání rozlišujeme pasivní pohyb na
- permanentní (pod tento pojem zahrnujeme např. polohování a trakce),
- intermitentní (přerušovaný),
- opakovací,
- bývá sem řazena i postizometrická relaxace (utvoření napětí aktivní svalovou kontrakcí s následným protažením).
Zásady provedení pasivního pohybu[upravit | editovat zdroj]
- Úchop je vždy měkký, ale pevný s podporou procvičovaného segmentu. Nedržíme za svaly a snažíme se maximálně šetřit klouby. Snažíme se eliminovat patologické úchylky.
- Důkladně fixujeme tak, aby nedocházelo k pohybům mimo kloub, ve kterém se odehrává pohyb. Fixace je nebolestivá a neprobíhá přes dva klouby.
- Samotný pohyb včetně návratu segmentu do původní pozice provádíme pomalu se současnou trakcí do dálky, pokud je možná. Neprovádíme trhavé pohyby.
- Respektujeme hranici bolestivosti a nepřekračujeme ji.
Četnost provedení[upravit | editovat zdroj]
Každý typ pohybu v jednom směru je opakován nejméně 5–7×[1], pokud je naším cílem udržení rozsahu pohybu. Pokud potřebujeme pohyb v kloubu uvolnit, provádíme obvykle 10–15×[1]. Optimální interval provádění pasivních pohybů je 2–3×denně[1].
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- HALADOVÁ, Eva, et al. Léčebná tělesná výchova : Cvičení. 3. vydání. Brno : Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2007. ISBN 978-80-7013-460-3.
- LIPPERTOVÁ-GRÜNEROVÁ, Marcela. Neurorehabilitace. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. ISBN 8072623176.
- GROSS, Jeffrey M, Joseph FETTO a Elaine ROSEN. Vyšetření pohybového aparátu. 1. vydání. Praha : Nakladatelství Triton, 2005. ISBN 80-7254-720-8.
- KOLÁŘ, Pavel a MÁČEK MILOŠ. Základy klinické rehabilitace v praxi. 1. vydání. Praha : Galén, 2015. ISBN 978-807492-219-0.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b c HALADOVÁ, Eva, et al. Léčebná tělesná výchova : Cvičení. 3. vydání. Brno : Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2007. ISBN 978-80-7013-460-3.