Anální a rektální atrézie

Z WikiSkript

Anální a rektální atrézie
Anal and rectal atresia
RTG pacienta s anální atrézií
RTG pacienta s anální atrézií
Klinický obraz chybějící anus, vymizelá anální řasa, pokud jsou píštěle s urogenitálním traktem, může stolice odcházet například vaginou či uretrou → těžké infekce uropoetického traktu.[1]
Diagnostika postnatálně: UZ přes perineum
Léčba chirurgická
Komplikace při nerozpoznání nebo neléčení vady ileus, inkontinence jako dlouhodobý následek
Klasifikace a odkazy
MKN Q42
Medscape 934014

Anální a rektální atrézie jsou vrozené uzávěry či zúžení distální části střeva, které vznikají v důsledku neoddělení dolního střeva od ventrálně uloženého urogenitálního systému během embryonálního vývoje.

Často bývají spojeny s dalšími vrozenými vývojovými vadami (VVV), jako jsou atrézie jícnu, VVV urogenitálního systému, lumbální a sakrální páteře. Dále jsou časté VVV srdce (defekt komorového septa). Výskyt 1:1500 v populaci.[1].

Dělení podle lokalizace[upravit | editovat zdroj]

vysoká atrézie – slepý konec je nad musculus levator ani (40 % případů)

nízká atrézie – slepý konec je pod musculus levator ani (60 % případů).

Klinický průběh[upravit | editovat zdroj]

Chybí anus, je vymizelá anální řasa. Tato vada se obvykle odhalí ještě na porodním sále při měření tělesné teploty novorozence per rektum. Při neléčení či nerozpoznání vady se rozvine ileus. Kvůli píštělím s urogenitálním traktem může stolice odcházet například vaginou či uretrou → důsledkem jsou těžké infekce uropoetického traktu.[1]

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

Postnatálně: UZ přes perineum. Píštěle lze zobrazit nástřikem vodní kontrastní látkou pod skiaskopickou kontrolou.[1]

Léčba[upravit | editovat zdroj]

Vysoké atrézie díky kolostomii. Poté ve věku 3–5 měsíců korekční operace. Léčba nízké atrézie díky transanální anoproktální plastice (co nejdříve).

Komplikace[upravit | editovat zdroj]

Dlouhodobým následkem bývá inkontinence.[1]


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. a b c d e MUNTAU, Ania Carolina. Pediatrie. 4. vydání. Praha : Grada, 2009. s. 365. ISBN 978-80-247-2525-3.