Weberův-Fechnerův zákon
(přesměrováno z Weber-Fechnerův zákon)
Weberův-Fechnerův zákon popisuje vztah mezi skutečnou intenzitou podnětu a vnímanou intenzitou podnětu. Jde tedy o vztah mezi fyzikální intenzitou podnětu působícího na receptor a subjektivním vjemem intenzity (počitkem), který je tímto působením vyvolán.[1]
Pojmenován je po německém lékaři E. H. Weberovi a německém psychologovi G. Th. Fechnerovi.
Weberův-Fechnerův zákon lze matematicky popsat například následujícím vztahem:
Tento vztah lze upravit vyřešením příslušné diferenciální rovnice na známou rovnici:
- ,
kde
- je intenzita subjektivního vjemu,
- je konstanta,
- je fyzikální intenzita podnětu působícího na receptor,
- je prahová intenzita, tedy absolutně nejnižší možná intenzita, jakou je schopný jedinec vnímat.
K názorné interpretací matematického popisu pomůže, když si diferenciál v první rovnici nahradíme malou změnou :
Vztah lze pak chápat tak, že subjektivně vnímaná malá změna počitku je přímo úměrná malé změně intenzity podnětu a nepřímo úměrná intenzitě počitku. To znamená, že například:
Důvodem pro takovéto chování receptorů je zřejmě především to, že je umožněn současně vysoký rozsah vnímaných fyzikálních intenzit a vysoká rozlišovací schopnost alespoň při nízkých intenzitách.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- NAVRÁTIL, Leoš a Jozef ROSINA, et al. Lékařská biofyzika. 1. vydání. Manus, 2001 (1. dotisk). 357 s. ISBN 80-902318-5-3.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ LUDIMAR, Hermann. Elements of Human Physiology [online]. ©1875. [cit. 2023-10-21]. <https://books.google.com/books?id=Lus2AQAAMAAJ&pg=PA1>.