Tularémie
(přesměrováno z Tularemie)
Tularémie | |
Tularemia | |
Zajíc polní (zdroj tularémie) | |
Původce | Francisella tularensis |
---|---|
Rizikové faktory | manipulace s uhynulými zvířaty, klíště |
Přenos | přímý kontakt se sekrety uhynulých zvířat, hmyzím vektorem |
Inkubační doba | 2–10 dní [1] |
Klinický obraz | primární ulcerózní léze v místě vstupu, zduření regionálních uzlin, horečka |
Diagnostika | klinický obraz + speciální metody |
Léčba | antibiotická |
Komplikace | kolikvace uzlin, plicní a tyfová forma |
Očkování | u exponovaných |
Incidence v ČR | 100 případů ročně [1] |
Klasifikace a odkazy | |
MKN | A21 |
MeSH ID | D014406 |
MedlinePlus | 000856 |
Medscape | 230923 |
Tularémie (zaječí nemoc) je závažné infekční onemocnění způsobené bakterií Francisella tularensis. Postihuje především zajíce a polní hlodavce, ale je přenosné i na jiná zvířata a na člověka. Postižená zvířata ztrácejí plachost, potácejí se při pohybu, jsou malátná a dají se snadno chytit.
Rezervoárem nákazy v přírodě jsou infikovaní hlodavci. Přenašečem pak členovci sající krev (komáři, mouchy, blechy, ovádi, klíšťata). K infekci dochází přes dýchací ústrojí, trávicí ústrojí, přes spojivky nebo kůži.
Francisella tularensis je malá, gram-negativní, nepohyblivá, opouzdřená, pleomorfní krátká tyčinka. Jde o fakultativně intracelulárního parazita. Na většině laboratorních médií roste špatně nebo vůbec a k izolaci je zapotřebí speciální glukózo-cysteinový krevní agar.
Epidemiologie[upravit | editovat zdroj]
Francisella tularensis způsobuje tularémii (název odvozen od kalifornského města Tulare). Primárním rezervoárem jsou králíci, zajíci a klíšťata. Člověk se obyčejně nakazí po hmyzím kousnutí (hlavně klíšťata, ale i např. roztoči a komáři), nebo při kontaktu s tularemickými zvířaty. Lidské onemocnění je charakteristické fokálním vředem v místě vniknutí do organizmu a zvětšením místních mízních uzlin.
Již jen asi 10–50 bakterií způsobí chorobu, jsou-li vdechnuty nebo vpraveny intradermálně. Na druhou stranu k infekci orální cestou je zapotřebí velmi velké inokulum (~108 organismů). Inkubační perioda trvá 2–10 dní.[1]
Patogeneze[2][upravit | editovat zdroj]
Bakterie se nechává fagocytovat, díky inhibici splynutí lyzosomu s fagosomem v makrofázích dlouhodobě přežívá a putuje do lymfatických uzlin a dále do tkání. Zde typicky vznikají fokální nekrózy s granulomatózním zánětem připomínající TBC. Většina příznaků je způsobena buněčně zprostředkovanou hypersenzitivitou.
Klinický obraz[3][upravit | editovat zdroj]
Klinické formy tularémie[upravit | editovat zdroj]
- zevní – ulceroglandulární, glandulární, okuloglandulární, oroglandulární (tularemická angína),
- vnitřní – střevní nebo plicní forma,
- generalizovaná – septická nebo tyfoidní forma.
1. Forma ulceroglandulární[upravit | editovat zdroj]
Je nejběžnější. Objeví se ulcerace v místě průniku do organismu doprovázená horečkou, zimnicí, malátností, únavou a spádovou lymfadenopatií. Lymfatické uzliny mají tendenci k hnisavému zánětu (bubona), kolikvaci a tvorbě píštělí. Po překonání bariéry lymfatických uzlin se objeví bakteriémie, dochází k rozvoji septické formy a bakterie pak rostou intracelulárně v retikuloendoteliálním systému. Rozsev pomocí krve umožňuje vznik fokálních lézí v mnoha orgánech.
2. Forma glandulární[upravit | editovat zdroj]
Chybí vstupní ulcus, nacházíme zduřelou uzlinu.
3. Forma oroglandulární[upravit | editovat zdroj]
Vstupní branou je zde dutina ústní. Nacházíme zduřelou jednu tonzilu a příslušnou lymfatickou uzlinu.
4. Forma okuloglandulární[upravit | editovat zdroj]
Vstupní branou je zde spojivkový vak. Dochází k rozvoji purulentní konjunktivitidy a zduření preaurikulární lymfatické uzliny.
5. Forma plicní[upravit | editovat zdroj]
Vzniká po aspiraci infikovaného aerosolu do plic. Vzniká tak primární komplex. Zduřelé uzliny nacházíme v mediastinu.
6. Forma střevní[upravit | editovat zdroj]
Vzniká alimentárně po požití kontaminované potravy. Způsobuje bolesti břicha, nauzeu, průjem, ojediněle s příměsí krve. Zduřelé uzliny nacházíme intraabdominálně.
7. Forma septická[upravit | editovat zdroj]
Vzniká při průniku virulentního kmene přes bariéru lymfatických uzlin. Dochází k hematogennímu rozsevu a postižení vnitřních orgánů s generalizovanou lymfadenopatií.
8. Forma tyfoidní[upravit | editovat zdroj]
Generalizovaná forma projevující se vysokou horečkou, celkovou slabostí a obluzením.
Komplikace[upravit | editovat zdroj]
Mohou zasahovat kterýkoliv orgán. Popsány byly myo- a perikarditida, tromboflebitida, postižení ledvin, jater. U zevních forem může docházet k sekundárnímu postižení plic. Vzácné jsou meningoencefalitidy a osteomyelitidy. [2]
Diagnóza[3][upravit | editovat zdroj]
- Serologie - průkazný je čtyřnásobný vzestup titru protilátek
- PCR z obsahu vřídku, uzliny, stěr ze spojivkového vaku či tonzily.
- Kultivace a mikroskopie jsou velmi obtížné, ale možné - F. tularensis je těžko zviditelnitelná v normálním nátěru. Organizmus může být izolován ze vzorku sputa či uzlinových aspirátů. Bakterie rostou velmi pomalu a proto musí být inkubovány několik dní.
Léčba[2][upravit | editovat zdroj]
Streptomycin (aminoglykosidové antibiotikum) je uplatnitelný na všechny formy tularémie. Je možné použít také doxycyklin, chloramfenikol, flourochinolony nebo rifampicin.
Dále je vhodná chirurgická incize, drenáž či extirpace kolikvovaných uzlin.
Prevence a profylaxe[2][upravit | editovat zdroj]
Pro prevenci tularémie existuje lyofilizovaná atenuovaná vakcína. Antibiotická profylaxe se doporučuje po masivní expozici.
Prognóza[upravit | editovat zdroj]
Úmrtnost neléčených pacientů se pohybuje v rozmezí 5–15 %.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- GILLESPIE, SH a KB BAMFORD. Medical Microbiology and Infection at a Glance. 1. vydání. London : Blackwell Science, 2000. ISBN 978-1405111737.
- BERAN, GW a KB BAMFORD. Handbook of Zoonoses, Section A: Bacterial, Rickettsial, Chlamydial and Mycotic. 2. vydání. Florida : CRC Press, 1994. ISBN 978-0849332050.
- University of South Carolina. Microbiology and immunology online [online]. ©2007. Poslední revize 2009, [cit. 05.12.2009]. <http://www.sc.edu/study/colleges_schools/medicine/education/basic_science_departments/pathology_microbiology_and_immunology/index.php,>.
- BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. ISBN 978-80-7262-644-1.
- CHALUPA, Pavel. Stáž z infekčního lékařství. Infekční klinika 1. LF UK a FNB, 2011.
- HUSA, Petr, Lenka KRBKOVÁ a a kolektiv autorů. Infekční lékařství. Brno: Masarykova Univerzita, 2913.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b c Rozsypal, Hanuš. . Základy infekčního lékařství. - vydání. Charles University in Prague, Karolinum Press, 2015. 572 s. s. 376. ISBN 8024629321.
- ↑ a b c d * BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. ISBN 978-80-7262-644-1.
- ↑ a b HUSA, Petr, Lenka KRBKOVÁ a a kolektiv autorů. Infekční lékařství. Brno: Masarykova Univerzita, 2913.