Renální selhání

Ledvinné selhání je stav, při kterém ledviny nedostatečně plní svoji funkci udržování stálého vnitřního prostředí a svoji funkci vylučovací.

Rozdělení renálního selhání

Tradičně se selhání ledvin dělí na tři typy:

• prerenální selhání – funkce ledvin je poškozena nedostatečným krevním zásobením ledvin (dehydratace, šok),
• renální selhání – ledviny neplní svoji funkci kvůli poškození glomerulů nebo tubulů,
• postrenální selhání – jde o překážku v močových cestách, která brání odtoku moči.

Na podkladě prerenálního selhání, pokud trvá dlouho, může vyvinout i samotné renální selhání. Do tubulárního systému jde fyziologicky pouze 10 % krevního zásobení, přičemž tubuly jsou vzhledem k metabolismu velmi energeticky náročné, proto při snížení krevního zásobení se může vyvinout akutní tubulární nekróza, čímž se pak prerenální a renální selhání kombinuje.

Z časového hlediska se selhání ledvin dělí na:

• akutní renální selhání a
• chronické renální selhání.

 Podrobnější informace naleznete na stránce Akutní renální selhání.

 Podrobnější informace naleznete na stránce Chronické renální selhání.

Diferenciální diagnostika

Příčina renálního selhání se zjišťuje z anamnézy, chorobopisu, fyzikálního vyšetření, biochemického vyšetření krve a moči a sonografie ledvin. Před každou diagnózou renálního selhání je nutné vyloučit selhání prerenální i postrenální. Odstranění příčiny prerenálního a postrenálního selhání může zachránit pacienta před dialýzou.

Prerenální selhání

Na prerenální selhání myslíme, pokud je normální močový sediment, žádná proteinurie a EF_Na < 1 %. Pátráme po sníženém intravaskulárním objemu či po uzavření renálních cév. Prerenální selhání může také vznikat jako čistě funkční oblenění krevního zásobení ledviny zvýšeným nitrobřišním tlakem.

Terapií je doplnění intravaskulárního objemu. Pokud pacienti poté začnou močit, i při vysokých hodnotách kreatininu a urey je možné je léčit konzervativně a za observace. Není-li indikace z jiných příčin (např. hyperkalémie), mohou si tak ušetřit zbytečnou dialýzu. Naopak pokud močit nezačnou, je třeba hledat příčinu jinde a zároveň přestat s nadbytečným přísunem tekutin (– pak by i původně zbytečná dialýza nyní mohla být pro plicní edém nutná).

Při anurii (akutní renální selhání) nelze vyšetřit moč – není materiál. Je pak třeba se obejít bez výsledků moči.

Renální selhání

Po anamnestickém zjištění toxinů, nefrotoxických léků (často aminoglykosidy, např. gentamicin) či při myoglobinurii nebo hemoglobinurii myslíme na akutní tubulární nekrózu. Ta může vzniknout následkem ischemie tubulů i po dlouho trvajícím prerenálním selhání.

Při výskytu otoků, postižení dalších orgánů, hypertenze, abnormálního sedimentu, proteinurie myslíme na tyto jednotky:

• akutní intersticiální nefritida (AIN),
• akutní glomerulonefritida (AGN),
• vaskulitidy,
• hemolyticko-uremický syndrom / trombotická trombocytopenická purpura (HUS/TTP).

Ultrazvuk ledviny s ledvinným kamenem v pyeloureterické junkci

Při AGN a vaskulitidách je žádoucí mít biopsii ledviny. U nejasných případů AIN také. U HUS/TTP také, ale vzhledem ke krvácivému stavu nemusí být proveditelná biopsie.

Postrenální selhání

Pro postrenální selhání je nutné prokázat obstrukci močových cest (sono ledvin, dilatace kalichopánvičkového systému). Obstrukce jednoho močovodu však – není-li v solitární ledvině – ledvinné selhání nezpůsobí. (Při obstrukci jednoho močovodu a renálním selhání je třeba pátrat po jiné příčině.)

Externí zdroje

AKI vs CKD - YouTube video

Související články

• Akutní renální selhání • Akutní selhání ledvin (pediatrie) • Léčba akutního renálního selhání
• Chronické onemocnění ledvin • Chronické poruchy funkce ledvin (pediatrie)
• Renální selhání (neonatologie)