Skrotum

Z WikiSkript

(přesměrováno z Scrotum)

Scrotum (šourek) je kožní vak hruškovitého tvaru, který obsahuje varle, nadvarle a část semenného provazce. Patří k zevním mužským pohlavním orgánům. Je zavěšen za kořenem penisu pod symfysou. Scrotum rozděluje uprostřed septum scroti, je to sagitálně uložená vazivová přepážka, která scrotum rozděluje na 2 dutiny. Každá dutina obsahuje varle s jeho obaly.

Vznik skrota[upravit | editovat zdroj]

Scrotum vniklo ze 2 párových embryonálních základů – tori genitales, které splynuly. Pozůstatkem splynutí je raphe scroti, což je kožní šev v místě septum scroti, přechází vpředu do raphe penis a vzadu do raphe perinei. Do původních tori genitales sestoupil po obou stranách processus vaginalis peritonei a za ním vstoupilo varle, které při průchodu tříselným kanálem s sebou vytáhlo všechny vrstvy břišní stěny jako své obaly, tím vznikly vrstvy skrota.

Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Sestup varlat.
Scrotum
Vrstvy skrota

Vrstvy skrota[upravit | editovat zdroj]

  1. Kůže – je tenká a pigmentovaná, obsahuje potní a mazové žlázy a silné chlupy,
  2. Tunica dartos – vrstva hladké svaloviny v podkoží, pokračování Scarpovy fascie,
  3. Podkožní vazivo,
  4. Fascia spermatica externa – pokračování břišní fascia abdominalis superficialis,
  5. Musculus cremaster – příčně pruhovaný sval, vznikl oddělením z m. obliquus internus abdominis a z m. transversus abdominis,
  6. Fascia cremasterica – vazivo na povrchu a mezi snopci m. cremaster,
  7. Fascia spermatica interna – vrstva vaziva, která vznikla vchlípením břišní "fascia transversalis" tříselným kanálem do scrota,
  8. Lamina parietalis tunicae vaginalis testis (periorchium) – serosní výstelka dutiny skrota, vznikla z processus vaginalis (z peritonea),
  9. Lamina visceralis tunicae vaginalis testis (epiorchium) – serosní kryt varlete, vznikl z processus vaginalis (z peritonea).

Funkce skrota[upravit | editovat zdroj]

Nejdůležitější funkcí je regulace teploty varlete, která je o 2 °C nižší než tělesná (pro optimální průběh spermiogeneze). Hlavní roli v této regulaci mají hladké svalové buňky tunica dartos, které se při nižší okolní teplotě kontrahují a přitáhnou tak varle blíže k hrázi, svraští se při tom i kůže scrota a cévy v kůži, a tím klesne výdej tepla. Při vyšší okolní teplotě tunica dartos relaxuje, varle se oddálí od hráze, rozšíří se cévy a tím se zvýší výdej tepla i termoregulační činnost potních žláz.

Cévy skrota[upravit | editovat zdroj]

Cévní zásobení scrota přichází dvěmi hlavními cestami a těmi jsou:

  1. Zpředu a. femoralis, konkrétně její větev a. pudenda externa profunda, která vysílá rr. scrotales anteriores,
  2. Zezadu a. pudenda interna, která vysílá rr. scrotales posteriores.

Obaly varlete jsou cévně zásobeny z a. cremasterica.
Žíly vedou podél cév tzn. vv. scrotales anteriores jdou do v. femoralis a vv. scrotales posteriores do v. pudenda interna.

Nervy skrota[upravit | editovat zdroj]

Nervy přicházejí dvěma cestami:

  1. Pro přední stranu kůže a obalů scrota jako nn. scrotales anteriores z n. ilioinguinalis a z r. genitalis nervi genitofemoralis,
  2. Pro zadní stranu kůže a obalů scrota jako rr. scrotales posteriores z n. pudendus a i větévky z n. cutaneus femoris posterior (rr. perineales).

Hladké svalstvo v tunica dartos je inervováno sympatickými vlákny přicházejícími z pánevních pletení podél cév.

Mízní cévy[upravit | editovat zdroj]

Vedou z kůže scrota a jeho obalů do nodi inguinales superficiales a z nich do nodi iliaci externi.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • ČIHÁK, Radomír a Miloš GRIM. Anatomie. 2. 2. vydání. Praha : Grada Publishing, c2002. ISBN 978-80-247-0143-1.
  • GRIM, Miloš a Rastislav DRUGA. Základy anatomie. 3., Trávicí, dýchací, močopohlavní a endokrinní systém. 1. vydání. Praha : Galén : Karolinum, c2005. ISBN 80-7262-302-8.