Ontogeneze lidské psychiky
Z WikiSkript
(přesměrováno z Psychosociální vývoj dítěte)
Ontogeneze lidské psychiky je nauka o změnách psychiky, k nimž dochází během života.
- subkategorie: pedopsychologie, adultopsychologie, gerontopsychologie
- hlavní oblastí zájmu je dětství, probíhá zde nejvíce změn
Přehled období[upravit | editovat zdroj]
Podle různých autorů se dá jednotlivé fáze vývoje popsat jako[1]:
Věk | Název období | dle Freuda & Freudové | dle Piageta | dle Eriksona |
---|---|---|---|---|
prenatální | ||||
< 1 měsíc | novorozenecké | orální | senzomotorické | důvěra versus nedůvěra |
< 1 rok | kojenecké | |||
< 2 roky | batolecí | anální | autonomie versus pochybnosti | |
< 3 roky | falické | symbolické | ||
< 4 roky | předškolní | (Oidipův/Elektřin komplex) | iniciativa versus vina | |
< 5 let | názorové myšlení | |||
< 6 let | ||||
< 7 let | raný školní věk | stádium latence | píle versus méněcennost | |
< 8 let | konkrétní operace | |||
< 9 let | ||||
< 10 let | střední školní věk | |||
< 11 let | ||||
< 12 let | raná adolescence | identita versus zmatek | ||
< 13 let | genitální | formální operace | ||
< 14 let | ||||
< 15 let |
Freud, Piaget[upravit | editovat zdroj]
- Freud – 5 období dle sexuality
- Piaget – také pět stádií, časově shodných, jiná kritéria
- stádium senzomotorické (0–2roky; orální stádium)
- myšlení je vázáno na skutečně prováděnou činnost, vytváří specifický vztah k matce
- stádium symbolické (2–4 roky; anální stádium)
- vývoj řeči, utváření symbolických znaků pro ustálené představy
- stádium názorového myšlení (4–7 let; falické stádium)
- dítě vyvozuje závěry, závislé na dětském egocentrismu a činnosti dítěte
- stádium konkrétních operací (7–11 let)
- vytváření myšlenkových kategorií, smysl pro povinnost
- stádium formálních operací (12–14 let; genitální stádium)
- vytváří obecné soudy, kritiky, abstraktní myšlení
Erik Erikson[upravit | editovat zdroj]
- výraznější sociálně-kulturní aspekt – člověk prochází etapami, které následují po sobě, když se jedinec vyrovná s psychosociálním konfliktem předešlého období, stěžejné práce – Osm věků člověka
- v prvém roce života – základní jistota, pocit důvěry, závislý na stálosti a kvalitě mateřské péče, děti bez této možnosti – dispozice k paranoidním reakcím později
- v batolecím věku – pocit autonomie, oddělení od matky, nácvik regulace vyměšování
- předškolní období – rozvoj lokomotoriky a iniciativy, konflikt s normami okolního světa, citová vazba na matku stále silná
- školní věk – vazby na skupiny vrstevníků, zručnost, pocity méněcennosti při nezdaru, i jiné vzory než rodiče (učitelé, …), chlapci a děvčata – oddělené skupiny
- období dospívání – hledání vlastní identity
- mladá dospělost – jen člověk, který si je jist sám sebou, je schopen blízkého vztahu k druhým – intimity
- dospělost – plodnost, kreativita
- zralost – maturita ega, vyrovnaný jedinec, dokáže hledět konci života vstříc
- období – fetalní, novorozenec, kojenec, batole, předškolní, školní, puberta, adolescence (do 20ti let), dospělost (20–45 let), involuce (45–65 let), stáří
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ RABOCH, Jiří a Pavel PAVLOVSKÝ, et al. Psychiatrie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2012. 466 s. s. 20. ISBN 978-80-246-1985-9.
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. [cit. 2010]. <http://jirben.wz.cz>.