Ontogeneze lidské psychiky

Z WikiSkript

(přesměrováno z Psychosociální vývoj dítěte)

Ontogeneze lidské psychiky je nauka o změnách psychiky, k nimž dochází během života.

  • subkategorie: pedopsychologie, adultopsychologie, gerontopsychologie
  • hlavní oblastí zájmu je dětství, probíhá zde nejvíce změn

Přehled období[upravit | editovat zdroj]

Podle různých autorů se dá jednotlivé fáze vývoje popsat jako[1]:

Věk Název období dle Freuda & Freudové dle Piageta dle Eriksona
prenatální
< 1 měsíc novorozenecké orální senzomotorické důvěra versus nedůvěra
< 1 rok kojenecké
< 2 roky batolecí anální autonomie versus pochybnosti
< 3 roky falické symbolické
< 4 roky předškolní (Oidipův/Elektřin komplex) iniciativa versus vina
< 5 let názorové myšlení
< 6 let
< 7 let raný školní věk stádium latence píle versus méněcennost
< 8 let konkrétní operace
< 9 let
< 10 let střední školní věk
< 11 let
< 12 let raná adolescence identita versus zmatek
< 13 let genitální formální operace
< 14 let
< 15 let

Freud, Piaget[upravit | editovat zdroj]

  • Freud – 5 období dle sexuality
  • Piaget – také pět stádií, časově shodných, jiná kritéria
  1. stádium senzomotorické (0–2roky; orální stádium)
    • myšlení je vázáno na skutečně prováděnou činnost, vytváří specifický vztah k matce
  2. stádium symbolické (2–4 roky; anální stádium)
    • vývoj řeči, utváření symbolických znaků pro ustálené představy
  3. stádium názorového myšlení (4–7 let; falické stádium)
    • dítě vyvozuje závěry, závislé na dětském egocentrismu a činnosti dítěte
  4. stádium konkrétních operací (7–11 let)
    • vytváření myšlenkových kategorií, smysl pro povinnost
  5. stádium formálních operací (12–14 let; genitální stádium)
    • vytváří obecné soudy, kritiky, abstraktní myšlení

Erik Erikson[upravit | editovat zdroj]

  • výraznější sociálně-kulturní aspekt – člověk prochází etapami, které následují po sobě, když se jedinec vyrovná s psychosociálním konfliktem předešlého období, stěžejné práce – Osm věků člověka
  1. v prvém roce života – základní jistota, pocit důvěry, závislý na stálosti a kvalitě mateřské péče, děti bez této možnosti – dispozice k paranoidním reakcím později
  2. v batolecím věku – pocit autonomie, oddělení od matky, nácvik regulace vyměšování
  3. předškolní období – rozvoj lokomotoriky a iniciativy, konflikt s normami okolního světa, citová vazba na matku stále silná
  4. školní věk – vazby na skupiny vrstevníků, zručnost, pocity méněcennosti při nezdaru, i jiné vzory než rodiče (učitelé, …), chlapci a děvčata – oddělené skupiny
  5. období dospívání – hledání vlastní identity
  6. mladá dospělost – jen člověk, který si je jist sám sebou, je schopen blízkého vztahu k druhým – intimity
  7. dospělost – plodnost, kreativita
  8. zralost – maturita ega, vyrovnaný jedinec, dokáže hledět konci života vstříc
  • období – fetalní, novorozenec, kojenec, batole, předškolní, školní, puberta, adolescence (do 20ti let), dospělost (20–45 let), involuce (45–65 let), stáří


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. RABOCH, Jiří a Pavel PAVLOVSKÝ, et al. Psychiatrie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2012. 466 s. s. 20. ISBN 978-80-246-1985-9.

Zdroj[upravit | editovat zdroj]