Protiproudový multiplikační systém

Protiproudový multiplikační systém tvoří gradient osmolarity v ledvinách rostoucím od kůry do hloubky dřeně, hypertonická dřeň tím umožňuje koncentraci moči. Působí v části nefronu zvané Henleova klička.

Jedná se o protiproud proximálního a distálniho raménka Henleho kličky.

Protiproudový multiplikační systém vytváří osmotický gradient. Protiproudový výměnný systém ho pomáhá udržovat.

Henleova klička[upravit | editovat zdroj]

Henleova klička – protiproudový multiplikační systém

Henleova klička se skládá ze sestupného (proximálního) raménka a vzestupného (distálniho) raménka, které mají paralelní uspořádání. Jednotlivé části kličky jsou odděleny intersticiem a liší se svou propustností.

Sestupné raménko je značně propustné pro vodu, ale málo propustné pro rozpuštěné látky. Naopak vzestupné raménko je pro vodu téměř nepropustné, ale probíhá zde aktivní transport Na⁺ a Cl^- z tubulární tekutiny do intersticia.

Podrobnější informace naleznete na stránce Henleova klička.

Mechanismus[upravit | editovat zdroj]

Do sestupného raménka Henleovy kličky přitéká izotonická tubulární tekutina. Okolní intersticium je hypertonické, proto dochází k pasivnímu přestupu vody z tubulu do intersticia. Dochází k zahuštění tubulární tekutiny.

Nejvyšší osmotické koncentrace dosáhne tubulární tekutina na vrcholu kličky. Ve vzestupném raménku dochází k aktivnímu transportu solutů z tubulární tekutiny do intersticia, což podmiňuje vznik hypertonické dřeně (nedochází zde k resorpci vody). Tubulární tekutina se postupně ředí a Henleovu kličku opouští hypoosmotická tekutina.

Význam[upravit | editovat zdroj]

Uspořádání tvoří při vrcholu kličky silně hyperosmotické intersticium, které odsává vodu (v případě otevření aquaporinů pomocí ADH) ze sběracího kanálku a distálního tubulu. Zajišťuje tak produkci koncentrované moči.

Resorpce solutů ze vzestupného raménka Henleovy kličky je jak pasivní (tenká část) tak i aktivní (hrubá část). Anatomickým uspořádaním probíhá transport proti konstantnímu malému gradientu vůči intersticiu, takže spotřeba energie je relativně nízká.