Obsedantně kompulzivní porucha
(přesměrováno z OCD)
| Obsedantně kompulzivní porucha | |
| Obsessive–compulsive disorder | |
 Mytí rukou je častou obsedantně kompulzivní poruchou | |
| Klinický obraz | vtíravé myšlenky, nutkavá opakující se jednání |
|---|---|
| Klasifikace a odkazy | |
| MKN | F42.9 |
| MeSH ID | D009771 |
| OMIM | 164230 |
| MedlinePlus | 00929 |
| Medscape | 1934139 |
Obsedantně kompulzivní poruchy (obsessive-compulsive disorders, OCD) jsou velmi časté úzkostné poruchy, pro které jsou charakteristické tzv. vtíravé myšlenky (vlastní, nechtěné, opakující se myšlenky, obsese) a/nebo nutkavá opakující se jednání (kompulze).
Pacient po opuštění bytu začíná přemýšlet, jestli opravdu zamknul, zhasnul, či vypnul plynový vařič. Pociťuje napětí, úzkost, obavy – obsese, že nezamknul a někdo ho vykrade; že nezhasnul a elektrika se vznítí; že nevypnul plynový vařič a plyn vybouchne. Musí se vrátit a vše zkontrolovat. Po zkontrolování (provedení kompulze, rituálu) úzkost mizí. Pacient znovu opuští byt a vše se opakuje. Než odejde do práce, musí se například 17× vrátit a zkontrolovat zamknuté dveře.
Provedení kompulze (rituálu) úzkost odstraňuje, ale pouze dočasně. Z dlouhodobé perspektivy vede ke vzniku „začarovaného kruhu“ a stupňování úzkosti.
Jedná se o závažné onemocnění, nicméně většina forem OCD je v dnešní době léčitelná. Vzácně se nemoc léčbou nedaří zvládnout, v těchto případech může vést až k invaliditě.
Epidemiologie[upravit | editovat zdroj]
OCD je po depresi druhým nejčastějším psychiatrickým onemocněním. Trpí jím 2–3 % populace (tzn. okolo 200 000 lidí v ČR). Manifestuje se většinou kolem 20. roku života. Muži i ženy jsou postiženi stejně často. Podnebí, rasa nebo kulturní zvyklosti nehrají pravděpodobně žádnou roli.
Příznaky a diagnostika[upravit | editovat zdroj]
K tomu, abychom mohli pacientovi diagnostikovat OCD, je zapotřebí:
- aby se u něj symptomy OCD vyskytovaly nejméně po dobu 2 týdnů,
- aby vtíravé myšlenky vnímal jako opakující se, iracionální a narušující jeho duševní pohodu,
- aby vtíravé myšlenky a/nebo nutkavá jednání nedokázal potlačit a poddání se jim vnímal jako nepříjemné,
- aby vtíravé myšlenky považoval za své vlastní myšlenky
- (kdyby slyšel hlasy, které mu říkají, že nezamknul a že jej někdo může vykrást, resp. kdyby pacient udával, že se jedná o myšlenky cizí, které jsou mu do hlavy vkládány, pak je třeba diferenciálně diagnosticky pomýšlet na schizofrenii).
Třídění dle Mezinárodní klasifikace nemocí, 10. revize[upravit | editovat zdroj]
- dělení dle MKN-10: F42
MKN 10 F42 Obsedantně-nutkavá porucha F42.0 Převážně vtíravé myšlenky nebo ruminace F42.1 Převážně nutkavé činy (nutkavé rituály) F42.2 Smíšené nutkavé myšlenky a činy F42.8 Jiné obsedantně-nutkavé poruchy F42.9 Obsedantně-nutkavá porucha, NS
Léčba[upravit | editovat zdroj]
Léčbou první volby je dnes kognitivně behaviorální terapie. Pacient je vystaven situaci, která u něj vyvolává rozvoj úzkosti, a následně je mu zabráněno provedení rituálu/kompulze. Terapie musí být pacientovi „šitá na míru“, vždy postupujeme od pro pacienta jednodušších aktivit ke složitějším.
Pacient nabyl přesvědčení, že všechny předměty kolem něj jsou pokryty bacily, a bojí se, že onemocní infekční chorobou (= obsese). Proto jakmile se čehokoliv dotkne holou rukou, musí jít do koupelny a 7,5 minuty si antibakteriálním mýdlem umývat ruce, a to přesně definovanými tahy (= rituál/kompulze). Když je splete, začíná znovu od začátku. Denně si průměrně 5 hodin myje ruce. K psychiatrovi byl odeslán kožním lékařem, kterého navštívil pro dermatitidu umývaných oblastí.
Příklad kognitivně-behaviorální terapie: Pacienta necháme dotknout se „infekčního předmětu“ (např. záchodového prkénka) a následně mu zabráníme v umytí rukou (v provedení kompulze/rituálu). Úzkost, která byla vyvolána dotekem záchodového prkénka, postupně odezní, čímž pacientovi pomůžeme uvědomit si, že ke zbavení se úzkosti není zapotřebí mytí rukou.
Dalšími součástmi léčby mohou být
- Farmakoterapie (především antidepresiva typu SSRI; v některých případech se preparáty SSRI kombinují s anxiolytiky nebo neuroleptiky).
- Režimová opatření (eliminace stresu, relaxace, pohybové aktivity).
- Neurochirurgie (cingulotomie; neurochirurgická léčba je přísně indikovaná a využívá se jí pouze u maligních forem OCD).
- Elektrokonvulzivní terapie (účinek je přinejmenším diskutabilní).
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Externí zdroje[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- RABOCH, Jiří a Petr ZVOLSKÝ, et al. Psychiatrie. 1. vydání. Praha : Galén, 2001. 622 s. ISBN 80-7262-140-8.
- PRAŠKO, Ján, et al. Obsedantně-kompulzivní porucha a jak se jí bránit. 1. vydání. Praha : Portál, 2003. 115 s. ISBN 80-7178-810-4.
- PRAŠKO, Ján a Hana PRAŠKOVÁ. Obsedantně-kompulzivní porucha a jak ji zvládat. 1. vydání. Praha : Galén, 2008. 69 s. ISBN 978-80-7262-531-4.
- PIDRMAN, Vladimír. Obsedantně kompulzivní porucha. Příručka pro lékaře. 1. vydání. Praha : Galén, 1999. 32 s. ISBN 80-7262-041-X.
- NATIONAL INSTITUTE OF MENTAL HEALTH,. Obsessive-Compulsive Disorder, OCD [online]. [cit. 2010-03-12]. <https://www.nimh.nih.gov/health/topics/obsessive-compulsive-disorder-ocd/index.shtml>.
