Imunologická tolerance a možnosti jejího navození
(přesměrováno z Imunologická tolerance)
Imunologická tolerance je stav, kdy organismus neodpovídá na antigenní podnět. Imunologická tolerance může být specifická či nespecifická.
- Nespecifická: imunitní systém je inaktivován a nereaguje proti žádným antigenům (vč. bakterií a virů). Lze ji navodit např. ozářením nebo cytostatiky, jejichž účinkem jsou vyřazeny imunokompetentní buňky z funkce a je navozena imunosuprese.
- Specifická: organismus neodpovídá pouze na antigen, který byl použit k navození tolerance, ale normálně reaguje na ostatní antigeny.
Za fyziologické situace je tolerance navozena proti vlastním složkám organismu (self tolerance), čímž ho chrání před imunitní atakou.
Tolerance vlastních složek organismu[upravit | editovat zdroj]
Odpověď efektorových T i B-lymfocytů je v závislá na T buňkách. Mechanismy navození neodpovídavosti T buněk: odehrávají se během vývoje T buněk z jejich prekurzorů v thymu, dochází k přestavbám genů pro receptory T buněk, které se pak objevují na buněčném povrchu. T buňky jsou poté podrobeny dvěma typům selekce:
- negativní selekce: klony s vysokou afinitou k vlastním molekulám I. nebo II. třídy s vlastními antigeny hynou;
- pozitivní selekce: klony, které mají velmi nízkou, nebo žádnou afinitu ke komplexu vlastních molekul HHK a vlastního antigenu taktéž hynou.
Výsledkem selekce je klonální delece a přežití klonů s nízkou afinitou k vlastním molekulám HHK s peptidovým fragmentem. Dozrávají v CD4+ nebo CD8+ T buňky.
Receptory T lymfocytů reagují v thymu s buňkami, které pomocí molekul HHK prezentují vlastní antigeny – peptidové fragmenty buněčných proteinů. Antigeny, které nebyly prezentovány v thymu mohou být též tolerovány, protože:
- jsou v tzv. imunologicky privilegovaných místech – z důvodu anatomické bariéry jsou tyto antigeny lymfocytům nedostupné (např. antigeny spermatozoí v testes, oční čočce atd.),
- setkávají se s buňkami, které nemohou antigen prezentovat, protože nevyjadřují molekuly HHK,
- jsou přítomny v malém množství a T-lymfocyty je proto nedetekují,
- není dostatečný kontakt TCR a přídatných molekul s antigenem.
Tolerance indukovaná na cizí antigeny[upravit | editovat zdroj]
- V experimentu může být tolerance navozena i na antigeny alogenního původu – po inokulaci alogenních buněk nebo transplantaci tkáně do novorozeného organismu, který nereaguje, protože nemá vyzrálý imunitní systém.
- Tolerance může být navozena i u dospělého hostitele, jehož imunitní systém byl potlačen – ozářením, léky, pomocí lymfocytárních protilátek aj.
- U dospělých zvířat lze indukovat toleranci i bez utlumení imunitního systému – záleží na dávce, způsobu podání a na povaze antigenu – nízké a vysoké dávky antigenu zpravidla navozují toleranci, střední dávky imunitu; velmi vysoké dávky antigenu mohou způsobit vyčerpání imunitního systému (klonální exhausce) – je způsobena stimulací všech buněk schopných odpovědi, nevznikají paměťové buňky – organismus nereaguje na opakovaný přívod antigenu.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- ŠTEFÁNEK, Jiří. Medicína, nemoci, studium na 1. LF UK [online]. [cit. 11. 2. 2010]. <http://www.stefajir.cz>.
