Biologické léčebné metody v psychiatrii
(přesměrováno z Biologická léčba v psychiatrii)
Biologické nefarmakologické postupy patří k nejstarším léčebným modalitám závažných duševních stavů. Nejstarší zmínky pochází z indických véd, kde je popisována léčba melancholických stavů pomocí trénovaného slona způsobujícího ke kůlu přivázanému pacientovi léčebný šok s křečemi.
Hippocrates popisoval blahodárný vliv čemeřice (rod Helleborus) na psychopatologii člověka. Odvar působí generalizované tonicko-klonické záchvaty (GTCS).
Jejich vývoj byl podmíněn především nedostatečnou znalostí psychofarmakologických a psychoterapeutických postupů. Použití působení stejnosměrného proudu na centrální nervový systém, v dnešní době známé jako transkraniální stimulace stejnosměrným proudem (tDCS), nepatří v arzenálu biologických metod v psychiatrii mezi úplné novinky. Již v roce 1801 boloňský lékař Giovanni Aldini, synovec slavného Luigiho Galvaniho (jenž byl údajně literární předlohou postavy Frankensteina v románu Mary Shelleyové), aplikoval galvanické proudy (DC, direct current, stejnosměrný proud) ve snaze léčit melancholii u svých pacientů.
Elektrokonvulzivní terapie (EKT, ECT) byla představena na sklonku 30. let 20. století italskými lékaři, kteří milovali vepřovou šunku (Bini, Cerletti, 1938).
Na "jednoduchém fyzikálním principu" – elektromagnetismu, tedy dvojjedinosti elektrického proudu a magnetického pole postulované Maxwellem v roce 1855 na základě velmi složitých matematických důkazů o teorii pole – je založena repetitivní transkraniální magnetická stimulace (rTMS). Principiálně jednoduchý přístroj si (s drobnou nadsázkou) může postavit doma každý z nás (jak dokazují zdroje dostupné na internetu po zadání hesla „transcranial stimulation homemade youtube“ do vyhledávače).
Trepanované a zhojené lebky pocházející z doby kamenné byly nalezeny i na českém území. „Moderní“ pokusy využít tzv. ablativní chirurgii k léčbě duševních nemocí jsou datovány od roku 1891 (Burckhardt, 1891).(2) Ke zdiskreditování psychochirurgie jako takové přispěl i neblaze proslulý Walter J. Freeman, který provedl okolo 3500 lobotomií mnohdy v zcela bizarních indikacích.
Dnešní neuropsychochirurgie zahrnuje řadu výkonů. Intenzivně je vyvíjena hluboká mozková stimulace. Při jiných neurochirurgických zákrocích dochází povětšinou k selektivnímu přerušení drah bílé hmoty – dostávají však daleko přesnější a preciznější formu v podobě stereotakticky naváděných mikroneurochirurgických zákroků (Leksellův gamma nůž). Hlavní oblastí neurochirurgických zákroků jsou implantace stimulačních elektrod nejen do centrální nervové soustavy, ale i na periferní hlavové nervy - levý bloudivý nerv - ve snaze ovlivnit epileptické nebo afektivní příznaky.
V neposlední řadě se do popředí dostávají i metody, které jsou sice založené na selském rozumu („kam nechodí slunce…“ nebo „ve zdravém těle…“), avšak podepřené řadou rozsáhlých studií a metaanalýz. Jedná se o rozvíjející se obor chronobioterapie, spočívající v synchronizaci cirkadiánních rytmů za pomoci působení jasného světla (fototerapie), využití spánkové deprivace a úpravě životosprávy ve snaze léčit nejen (sezónní) depresivní epizody, ale rovněž zlepšovat kognitivní výkon či léčit deliria u dementních pacientů.
Opakovaně bývá vyzdvihován význam zdravého životního stylu. Pestrá nutričně adekvátní strava obohacená o aerobního cvičení a pravidelný pohybu.
S rozvojem psychofarmakologie a psychoterapie založené na důkazech došlo v 50. letech 20. století k postupnému opuštění biologických metod jako obsoletních či dokonce středověkých tortur. V posledních dvou dekádách (počátek 21. století) však tyto metody zažívají renesanci – především v souvislosti s rozvojem poznání o neuronálních a neurotransmiterových systémech, imunitních funkcích a (hlubšímu poznání kvantové teorie) zapojených v regulaci nálady, myšlení a chování, studovaných in situ v reálném čase především pomocí rychle se rozvíjejících zobrazovacích technik, studia molekulárních a biochemických procesů a na základě hlubšího genomického a protetického poznání bližší pohled na psychopatologii všedního dne.
Stále častěji jsou popisovány limity současné psychofarmakologické a psychoterapeutické léčby, a to jak vzhledem ke spektru nežádoucích účinků, délce nástupu účinku, ale rovněž vzhledem k rezistenci k farmakologické léčbě. Dělení metod v tomto článku dle století je pouze arbitrární a spíše naznačuje potenciál budoucího rozvoje.
Vhodné by bylo tento text přepsat. Děkuji-
1*
"Všechny tyto metody mají za úkol zmírnit, překlenout či úplně zbavit pacienta nebezpečných příznaků dané choroby, jež jej mohou v nejhorším případě až ohrozit na životě. Máme na mysli především:"
Rozdělení[upravit | editovat zdroj]
Mezi biologické léčebné modality v neuropsychiatrii patří:
I. invazivní výkony:
- psychochirugie;
- hluboká mozková stimulace (DBS);
- stimulace nervus vagus (VNS);
II. minimálně invazivní výkony:
- elektrokonvulzivní terapie (EKT);
- magnetokonvulzivní terapie (MST);
- fokální elektricky administrovaná konvulzivní terapie (FEAST);
III. neinvazivní výkony:
- nekonvulzivní:
- magnetické pole nižší intenzity:
- repetitivní trankraniální mozková stimulace (rTMS);
- elektrické pole vyšší intenzity:
- transkraniální stimulace stejnosměrným proudem (tDCS);
- magnetické pole nižší intenzity:
- chronobiologické.
[zdroj?]
Elektrokonvulzivní terapie[upravit | editovat zdroj]
Elektrokonvulzivní terapie (EKT) je minimální invazivní stimulační biologická léčebná metoda neuropsychiatrických onemocnění, při níž je v celkové anestezii s myorelaxací skalpovými elektrodami aplikován modulovaný elektrický proud s cílem ovlivnit psychopatologii pacienta. V některých indikacích je jedinou – život zachraňující (ultimum refugium) – léčebnou modalitou.
Chronobioterapie[upravit | editovat zdroj]
Spánková deprivace[upravit | editovat zdroj]
Léčba spánkovou deprivací využívá poznatku, že u některých depresivních pacientů po probdělé noci dojde k přechodnému zlepšení nálady.
Lze rozdělit na:
- úplnou spánkovou deprivaci – pacient nespí 40h;
- částečnou spánkovou deprivaci – pacient je probuzen po půlnoci.
Indikace: unipolární deprese – účinná u 60 % pacientů.
Kontraindikace: bipolární afektivní porucha.
Léčba jasným světlem[upravit | editovat zdroj]
Některé deprese mají sezónní průběh, především období březen – listopad. Těmto pacientům často pomohlo odcestování do zemí s výrazným slunečním svitem po velkou část dne. Na základě této skutečnosti byla vyvinuta léčba jasným světlem.
Užívá se světlo – minimálně 2500 luxů, které se aplikuje vždy ráno cca 1 hodinu. Takto koriguje cirkadiánní rytmy.
Indikace:
- sezónní depresivní porucha,
- premenstruační syndrom,
- jet-lag syndrom – obtíže vznikají při rychlém přechodu časovými pásmy (letadlo).
První zlepšení obvykle po 3–4 dnech léčby.
Psychochirurgie[upravit | editovat zdroj]
Moderní stereotaktická chirurgie se snaží o co největší specificitu zásahu a co nejmenší celkové poškození mozku.
Užívá se:
- elektrické koagulace,
- gama nůž,
- mikrovlny,
- radiofarmaka.
Považuje se za metodu poslední volby u jinak neovlivnitelných stavů.
Indikace:
- Jedinou celosvětovou shodu představuje maligní farmakorezistentní forma OCD.
- V USA a GB je tato terapie uznána i u farmakorezistentní deprese.
- V Evropě je navíc povolena i u patologické agresivity.
Podmínky provedení:
- pacient musí poskytnout souhlas;
- musí zasedat komise atd.
Repetitivní transkraniální magnetické stimulace[upravit | editovat zdroj]
Využívá schopnost magnetického pole indukovat sekundární elektrické proudy velikosti asi stotisíciny primárního proudu. Lze při ní docílit neinvazivní elektrické stimulace bez vyvolání epileptického paroxysmu. Využívá pole o indukci 1–2,5 T (podobné jako v MR, ale v menším objemu).
Principiálně se jedná o využití zákonů elektřiny a magnetismu. Silné magnetické pole (okolo 2 T) vznikající průchodem proudu stimulační cívkou vyvolává po průchodu měkkými tkáněmi hlavy, lebkou a mozkovými obaly, synchronizovanou depolarizaci dipólů na membránách neuronů. Přesný neurobiologický mechanismus účinku na poruchy nálady je prozatím neznámý.
Indikace:
- deprese – stimulace levé prefrontální oblasti,
- mánie – pravá prefrontální oblast,
- úzkostné poruchy – OCD,
- schizofrenie.
Tato metoda je zatím na svém počátku.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. [cit. 2009]. <http://jirben.wz.cz>.
- RABOCH, Jiří a Petr ZVOLSKÝ, et al. Psychiatrie. 1. vydání. Praha : Galén, 2001. 622 s. ISBN 80-7262-140-8.
- ALBRECHT, Jakub. Biologická léčba nejen rezistentních stavů. Postgraduální medicína [online]. 2014, roč. 16, no. 6, s. 590-594, dostupné také z <https://zdravi.euro.cz/clanek/postgradualni-medicina/biologicka-lecba-nejen-rezistentnich-stavu-475778>. ISSN 1212-4184.