Barvení ve světelné mikroskopii
(přesměrováno z Barvení histologických preparátů)
Při barvení preparátů pro světelnou mikroskopii se vždy jedná o interakci určitého barviva a některé složky tkáně. Různá barviva obarví tkáně v důsledku afinity ke kyselému nebo zásaditému. Podle toho se bazické struktury nazývají eozinofilní (acidofilní) – např. mitochondrie, lyzosomy, agranulární endoplazmatické retikulum, cytoplazma a kyselé struktury nazýváme bazofilními – např. ribozomy, granulární endoplazmatické retikulum a buněčné jádro (jsou kyselé protože obsahují genetickou informaci tvořenou nukleovými kyselinami). Barvení dělíme na přehledné a selektivní.Cílem při barvení preparátů je dosáhnout kontrastu mezi jednotlivými složkami tkáně.
Přehledné barvení[upravit | editovat zdroj]
Tímto barvením získáme všeobecné informace o celém preparátu. Mezi barviva přehledného barvení řadíme Hematoxylin-eosin, Wigert van Gieson, Massonovy trichromy a AZAN.
Hematoxylin-eosin (HE)[upravit | editovat zdroj]
Jedná se o nejznámější příklad přehledného barvení. Hematoxylin je bazický, eosin je kyselé barvivo. Zatímco hematoxylin barví jádra modrofialově, eosin barví cytoplazmu růžově.
Weigert van Gieson[upravit | editovat zdroj]
Toto barvivo barví jádra hnědočerně, vazivo červeně a svalstvo žlutě.
Massonův trichrom[upravit | editovat zdroj]
Rozlišujeme tři druhy trichromů podle barvy, kterou se obarví kolagenní vazivo. Jádra jsou většinou obarvena hematoxylinem.
Zelený[upravit | editovat zdroj]
Ve vazivu rozlišuje kolagenní vlákna (zelená) a elastická vlákna (fialová). Jádra jsou nabarvena hnědě. Cytoplazmu buněk barví zelený Massonův trichrom červeně. Dokážeme také dobře rozeznat i erytrocyty, které barví oranžově.
Modrý[upravit | editovat zdroj]
Modrý trichrom barví vazivo modře a jádra hnědě, protože je zde použitý železitý hematoxylin. Svaly barví červeně.
Žlutý[upravit | editovat zdroj]
Žlutý trichrom barví vazivo do žluté barvy, jádra do barvy tmavě modré. Dobře rozlišíme také cytoplazmu, která se barví tímto barvivem červeně.
AZAN[upravit | editovat zdroj]
Stejně jako modrý trichrom barví kolagenní vazivo modře (často se tato barviva zaměňují), avšak jádra barví červeně, kvůli použitému azokarmínu.
Selektivní barvení[upravit | editovat zdroj]
Selektivní barvení nám v preparátu vyselektuje a označí pouze některé struktury. Můžeme tak například získat přehled o přítomnosti retikulárních či elastických vláken, určit přítomnost kyselých mukopolysacharidů nebo glykogenu. Selektivní barvení patří do skupiny speciálních barviv. Přehled barviv a struktur, které se jimi obarvují:
Mucikarmín[upravit | editovat zdroj]
Mucikarmín je selektivní barvivo, které dokáže zbarvit hlen.
Orcein[upravit | editovat zdroj]
Toto barvivo je přírodního původu. Barví elastická vlákna červeno-hnědě.
Alciánová modř[upravit | editovat zdroj]
Barví kyselé mukopolysacharidy do modra. Funguje pouze v kyselém pH.
Bestův karmín[upravit | editovat zdroj]
Toto barvivo se používá k průkazu glykogenu v místě s vysokou koncetrací.
Szpielmayerův hematoxylin[upravit | editovat zdroj]
Dokáže zbarvit myelinové pochvy.
Kongo červeň[upravit | editovat zdroj]
Kongo červeň se používá k průkazu amyloidózy.
Olejová červeň[upravit | editovat zdroj]
Tímto barvivem dokážeme obarvit neutrální lipidy.
Sudanová čerň[upravit | editovat zdroj]
Sudanová čerň patří k nejznámějším barvivům, které barví neutrální lipidy.
Heidenhain[upravit | editovat zdroj]
Výsledkem jsou černé kardiomyocyty.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články
- Barvicí metody (1. LF UK)
- Barvení hematoxylin-eosin
- Histochemie
- Principy konvenční histochemie ve světelné mikroskopii
- Zhotovení histologického preparátu
- Cytologická barvení
Použitá literatura
- WAGNER, Filip. Základy barvení [online]. [cit. 2011-10-22]. <http://www.upol.cz/fileadmin/user_upload/LF-kliniky/histologie/studijni_materialy/zaklady_barveni_v_histologii.pdf>.
- LÜLLMANN-RAUCH, Renate. Histologie. 3. vydání. 2012. ISBN 978-80-247-3729-4.
- VAJNER, Luděk. Mikroskopické techniky [přednáška k předmětu Histologie, obor Všeobecné lékařství, 2.lékařská fakulta Univerzita Karlova]. Praha. 21.6.2011.