Kardiostimulátor


			Článek byl označen za rozpracovaný, od jeho poslední editace však již uplynulo více než 30 dní
			Chcete-li jej upravit, pokuste se nejprve vyhledat autora v historii a kontaktovat jej. Podívejte se také do diskuse.
			Pokud vše nasvědčuje tomu, že původní autor nebude v editacích v nejbližší době pokračovat, odstraňte šablonu `{{Pracuje se}}` a stránku upravte.
			Stránka byla naposledy aktualizována v pátek 28. ledna 2011 v 15:55.

Kardiostimulátor (pacemaker) je přístroj, který se používá k léčbě poruch srdečního rytmu majících charakter bradykardií (srdeční akce je příliš pomalá). V takových to případech totiž dochází k nedokonalému čerpání krve vzhledem k potřebám organismu se všemi jeho důsledky.

Princip

Kardiostimulátor je malá kovová krabička, z níž vycházejí jedna až tři elektrody. Stimulátor vytváří elektrické výboje, které jsou následně prostřednictvím elektrod přenášeny na srdeční svalovinu, kde iniciují srdeční kontrakci Frekvenci takovýchto signálů lze upravit podle potřeby pacienta.

UKromě vysílání impulzů ovšem umí řada stimulátorů i monitorovat srdeční akci a podle ní se zapíná a vypíná. To je výhodné u člověka, který má záchvatovité bradykardie. Má takový člověk v dané chvíli normální tepovou frekvenci? Kardiostimulátor monitoruje situaci a nic nedělá. Při zpomalení srdeční akce pod určitou hodnotu (kterou si opět můžeme nastavit) se kardiostimulátor aktivuje a začne vysílat impulzy. U onoho člověka se tak bude střídat jeho vlastní rytmus se stimulovaným.

Je nutné zdůraznit, že stimulátor si neumí poradit s poruchami srdečního rytmu, které jsou spojeny s rychlou srdeční akcí. Stimulátor „jen“ zajistí, že srdce nebude bít příliš pomalu, ale to je vše. Dostane-li tedy například člověk s běžným stimulátorem fibrilaci síní nebo nedejbože fibrilaci komor, tak mu stimulátor nijak nepomůže.

Implantace

Stimulátor se zavádí do oblasti pod klíční kostí tak, že elektrody z něj vyčnívající se skrze žíly dostanou k srdečnímu svalu. Zákrok je velmi malý, provádí se v místním znecitlivění a po zavedení stimulátoru se pacientovi natočí EKG. Po operaci zůstane v oblasti zavedení drobná ranka s několika stehy, která se obvykle rychle hojí. Asi den po operaci by měl pacient dodržovat klid na lůžku, aby se čerstvě zavedené elektrody nevychýlily. Vzhledem k tomu, že krabička stimulátoru není zavedena hluboko, je vidět jako vystouplý hrbol kůže a pacient si ji může lehce nahmatat.

Kontroly po implantaci

Pacienti se zavedeným stimulátorem dochází na pravidelné kontroly do kardiologických ambulancí. Tam se kontroluje funkce stimulátoru a po určité době se doporučí výměna baterie. Přítomnost stimulátoru (a současně jeho správnou funkci) lze většinou zjistit z EKG, kde jsou přítomny zvláštní svislé čárky – tak EKG ukazuje výboje stimulátoru.

K tomu bych jen doplnil, že pracující stimulátor jinak znemožňuje uspokojivé vyhodnocení křivky EKG. Dostane-li člověk se stimulovaným rytmem infarkt, tak to z jeho EKG nevyčteme!

Výměna

Jednou za několik let je třeba vyměnit baterii kardiostimulátoru. Je to postup podobný zavedení nového stimulátoru. Stará krabička se odstraní a nahradí se novou. Výkon se opět provádí v místním znecitlivění. Po výměně je se stejně jako po zavedení udělá kontrolní EKG.

Kardiostimulátory a běžný život

Přibližně 5–6 týdnů po implantaci kardiostimulátoru by se měl pacient vyhnout vyšší fyzické aktivitě, po této době může vykonávat v podstatě stejné aktivity na jaké byl zvyklý.

Kardiostimulátory příliš dobře netolerují magnetické či elektromagnetické pole. Z toho důvodu je elektroléčba či magnetická rezonance u pacienta s kardiostimulátorem kontraindikována. Dále by pacient s kardiostimulátorem neměl nosit mobilní telefon v náprsní kapse na straně kardiostimulátoru a při telefonování by si měl telefon přikládat k uchu na protější straně. Mikrovlnná trouba funkci kardiostimulátoru neovlivňuje.

Odkazy

Zdroj