Akutní laryngitida
Feedback

Z WikiSkript

Verze z 22. 1. 2011, 22:32, kterou vytvořil Ready (Diskuse | příspěvky) (noinclude)

Akutní zánět hrtanu neboli subglotická laryngitida či pseudokrup (MKN-10: J04.0) je otok hrtanu v subglotické oblasti. Bývá virového původu, ale mohou se uplatňovat také alergeny. Vyskytuje se častěji než akutní epiglotitida a mívá méně dramatický průběh.

Klinický obraz

Začíná náhle z plného zdraví nebo navazuje na katar horních cest dýchacích. Nejčastěji se objevuje v noci ve formě záchvatovité inspirační dušnosti s inspiračním stridorem. Je provázen typickým štěkavým kašlem. Dítě je neklidné, subfebrilní a má hrubý hlas (chraptí). Někdy také zatahuje jugula, interkostální prostory a epigastrium. V těžkých případech se objevuje cyanóza, neklid a agitovanost. Klinický stav se hodnotí podle Downese (0–10 bodů).[1]

Skóre podle Downese při akutní subglotické laryngitidě[2]
Přiznak 0 bodů 1 bod 2 body
Poslech nad plícemi normální oslabený, vrzoty ticho
Stridor není inspirační inspirační i expirační
Dechová námaha dýchání je volné zatahuje jugulum, má alární souhyb zatahuje všechny měkké části hrudníku, má při dýchání otevřená ústa
Kašel není drsný. neproduktivní štěkavý, suchý
Cyanóza není při dýchání vzduchu i při FiO2 > 0,4
  • Downes skóre < 3 body – dítě možno ponechat v domácí péči (chladný vlhký vzduch, tekutiny, mukolytika)
  • Downes skóre 3 a více bodů – nutná hospitalizace, převoz záchrannou službou (dexamethason p.o., i.m. či i.v., inhalace adrenalinu)
  • Downes skóre > 7 bodů – zvážit tracheální intubaci v inhalační anestezii[2]

Diagnostika

Klíčové je umět pohotově odlišit akutní laryngitidu a akutní epiglotitidu:

Akutní epiglotitida Akutní laryngitida[3][4]
Průměrný věk 3–4 roky 6–36 měsíců
Prodromy rýma
Kašel –/mírný štěkavý
Krmení ne ano
Ústa vytékají sliny zavřená
Toxicita ano ne
Teplota >38,5°C <38,5°C
Stridor jemný skřehotavý
Hlas slabý/tichý chraplavý
Recidivy ne ano

Léčba

  • monitorování vitálních funkcí (puls, dechová frekvence, TK, SaO2);
  • studená nebulizace;
  • inhalace adrenalinu (5 mg v 5 ml 1/1 0,9% NaCl, účinek se dostavuje po 10–;30 minutách, po inhalaci trvá 60 minut)
  • dexametazon i.v. či i.m. (0,6 mg/kg pro dosi, účinek se dostavuje do 120 min.)[2];
  • prednizon per rektum;
  • ev. antitusika nekodeinového typu
  • sedativa kontraindikována (riziko útlumu dechového centra), k sedaci lze užít antihistaminika (promethazin 1–2 mg/kg/24 hod.).

Odkazy

Související články

Reference

  1. MUNTAU, Ania Carolina. Pediatrie. 4. vydání. Praha : Grada, 2009. s. 330. ISBN 978-80-247-2525-3.
  2. Skočit nahoru k: a b c NOVÁK, Ivan, et al. Intenzivní péče v pediatrii. 1. vydání. Galén, 2008. s. 303. ISBN 978-80-7262-512-3.
  3. TASKER, Robert C., Robert J. MCCLURE a Carlo L. ACERINI. Oxford Handbook od Paediatrics. 1. vydání. New York : Oxford University Press, 2008. s. 295. ISBN 978-0-19-856573-4.
  4. KLIEGMAN, Robert M., Karen J. MARCDANTE a Hal B. JENSON. Nelson Essentials of Pediatrics. 1. vydání. China : Elsevier Saunders, 2006. 5; s. 497. ISBN 978-0-8089-2325-1.