Revmatická endokarditida
Feedback

Z WikiSkript

Verze z 5. 1. 2011, 22:37, kterou vytvořil OK (Diskuse | příspěvky) (nový článek)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Revmatická horečka je akutní zánětlivé onemocnění, které vzniká 2–4 týdny po streptokokové tonzilitidě či faryngitidě (po infekci faryngu či tonzil β-hemolytickým streptokokem skupiny B, vzácně skupiny C nebo G). Revmatická horečka je systémové onemocnění, při kterém může dojít k postižení kloubů (migrující artritida), srdce (karditida), CNS (chorea minor) nebo kůže (erythema marginatum, podkožní uzlíky).

Některé části streptokoka mají antigenní potenciál a stimulují tak buněčnou i humorální imunitu. Zkříženou reakcí pak vznikají protilátky reagující s kardiomyocyty za vzniku myokarditidy, buňkami endokardu za vzniku endokarditidy, vzácnějí i s neurony za vzniku chorey. Co se endokardu týče, nejčastěji je postižena mitrální chlopeň (mitrální regurgitace, mitrální stenóza), méně často pak chlopeň aortální (aortální regurgitace v kombinace s aortální stenózou). Nezřídka při revmatickém postižení srdce vídame i AV-blokádu I.,II. nebo III. stupně.


V rámci revmatické horečky mohou být postiženy všechny tři vrstvy srdeční stěny. V takovémto případě hovoříme o tzv. pankarditidě, což je kombinace současně probíhající endokarditidy, myokarditidy a perikarditidy. Postižení srdce při revmatické horečce je přitom vždy velice vážným stavem, který může v důsledku těžké myokarditidy či hemodynamicky závažné chlopenní vady vyústit až v srdeční selhání či smrt.

Klinické příznaky

Mezi klinické příznaky revmatické pankarditidy řadíme:

  • horečku;
  • únavu;
  • palpitace;
  • dušnost, popř. další známky kardiální insuficence.

Diagnostika

Diagnostika se opírá o:

  • anamnézu (streptokoková tonzilitida, streptokoková faryngitida, postižení dalších orgánů v rámci revmatické horečky);
  • fyzikální vyšetření (chlopenní šelest, perikardiální šelest, známky srdečního selhání);
  • laboratorní vyšetření (CRP, FW, leukocytóza, ASLO protiláky);
  • EKG (AV blokáda, nespecifické ST změny);
  • transtorakální, popř. transezofageální echokardiografii.

Léčba

  • Klid na lůžku.
  • Intramuskulárně Penicilin G, na který naváže depotní forma penicilinu.
  • Prednison.
  • Kyselina acetylsalicylová.

Odkazy

Související články

Reference


Použitá literatura

  • ASCHERMANN, Michael, et al. Kardiologie. 1. vydání. Galén, 2004. s. 1183-1185. ISBN 80-7262-290-0.
  • Klener