Akutní laryngitida

Akutní zánět hrtanu neboli subglotická laryngitida či pseudokrup (MKN-10: J04.0) je otok hrtanu v subglotické oblasti. Bývá virového původu, ale mohou se uplatňovat také alergeny. Vyskytuje se častěji než akutní epiglotitida a mívá méně dramatický průběh.

Klinický obraz

Začíná náhle z plného zdraví nebo navazuje na katar horních cest dýchacích. Nejčastěji se objevuje v noci ve formě záchvatovité inspirační dušnosti s inspiračním stridorem. Je provázen typickým štěkavým kašlem. Dítě je neklidné, subfebrilní a má hrubý hlas (chraptí). Někdy také zatahuje jugula, interkostální prostory a epigastrium. V těžkých případech se objevuje cyanóza, neklid a agitovanost. Klinický stav se hodnotí podle Downese (0–10 bodů).^[1]

Skóre podle Downese při akutní subglotické laryngitidě^[2]
Přiznak	0 bodů	1 bod	2 body
Poslech nad plícemi	normální	oslabený, vrzoty	ticho
Stridor	není	inspirační	inspirační i expirační
Dechová námaha	dýchání je volné	zatahuje jugulum, má alární souhyb	zatahuje všechny měkké části hrudníku, má při dýchání otevřená ústa
Kašel	není	drsný. neproduktivní	štěkavý, suchý
Cyanóza	není	při dýchání vzduchu	i při FiO₂ > 0,4

Downes skóre < 3 body – dítě možno ponechat v domácí péči (chladný vlhký vzduch, tekutiny, mukolytika)
Downes skóre 3 a více bodů – nutná hospitalizace, převoz záchrannou službou (dexamethason p.o., i.m. či i.v., inhalace adrenalinu)
Downes skóre > 7 bodů – zvážit tracheální intubaci v inhalační anestezii^[2]

Diagnostika

Klíčové je umět pohotově odlišit akutní laryngitidu a akutní epiglotitidu:

	Akutní epiglotitida	Akutní laryngitida^[3]^[4]
Průměrný věk	3–4 roky	6–36 měsíců
Prodromy	–	rýma
Kašel	–/mírný	štěkavý
Krmení	ne	ano
Ústa	vytékají sliny	zavřená
Toxicita	ano	ne
Teplota	>38,5°C	<38,5°C
Stridor	jemný	skřehotavý
Hlas	slabý/tichý	chraplavý
Recidivy	ne	ano

Léčba

monitorování vitálních funkcí (puls, dechová frekvence, TK, SaO₂);
studená nebulizace;
inhalace adrenalinu (5 mg v 5 ml 1/1 0,9% NaCl, účinek se dostavuje po 10–;30 minutách, po inhalaci trvá 60 minut)
dexametazon i.v. či i.m. (0,6 mg/kg pro dosi, účinek se dostavuje do 120 min.)^[2];
prednizon per rektum;
ev. antitusika nekodeinového typu
sedativa kontraindikována (riziko útlumu dechového centra), k sedaci lze užít antihistaminika (promethazin 1–2 mg/kg/24 hod.).

Odkazy

Související články

Reference

↑ MUNTAU, Ania Carolina. Pediatrie. 4. vydání. Praha : Grada, 2009. s. 330. ISBN 978-80-247-2525-3.
↑ Skočit nahoru k: ^a ^b ^c NOVÁK, Ivan, et al. Intenzivní péče v pediatrii. 1. vydání. Galén, 2008. s. 303. ISBN 978-80-7262-512-3.
↑ TASKER, Robert C., Robert J. MCCLURE a Carlo L. ACERINI. Oxford Handbook od Paediatrics. 1. vydání. New York : Oxford University Press, 2008. s. 295. ISBN 978-0-19-856573-4.
↑ KLIEGMAN, Robert M., Karen J. MARCDANTE a Hal B. JENSON. Nelson Essentials of Pediatrics. 1. vydání. China : Elsevier Saunders, 2006. 5; s. 497. ISBN 978-0-8089-2325-1.

[1] MUNTAU, Ania Carolina. Pediatrie. 4. vydání. Praha : Grada, 2009. s. 330. ISBN 978-80-247-2525-3.

[Novák-2] Skočit nahoru k: ^a ^b ^c NOVÁK, Ivan, et al. Intenzivní péče v pediatrii. 1. vydání. Galén, 2008. s. 303. ISBN 978-80-7262-512-3.

[handbook-3] TASKER, Robert C., Robert J. MCCLURE a Carlo L. ACERINI. Oxford Handbook od Paediatrics. 1. vydání. New York : Oxford University Press, 2008. s. 295. ISBN 978-0-19-856573-4.

[nelson-4] KLIEGMAN, Robert M., Karen J. MARCDANTE a Hal B. JENSON. Nelson Essentials of Pediatrics. 1. vydání. China : Elsevier Saunders, 2006. 5; s. 497. ISBN 978-0-8089-2325-1.

[1]

[2]

[3]

[4]