Karcinogeny

			Článek byl označen za rozpracovaný, od jeho poslední editace však již uplynulo více než 30 dní
			Chcete-li jej upravit, pokuste se nejprve vyhledat autora v historii a kontaktovat jej. Podívejte se také do diskuse.
			Pokud vše nasvědčuje tomu, že původní autor nebude v editacích v nejbližší době pokračovat, odstraňte šablonu {{Pracuje se}} a stránku upravte.
			Stránka byla naposledy aktualizována v úterý 2. listopadu 2010 v 23:37.

Kancerogeneze

Proces kancerogeneze je dlouhodobý vícestupňový děj. Vyvolávající příčinou mohou být faktory chemické, fyzikální, biologické a genetické (mutace protoonkogenů, mutece supresorových genů a postižení genů oprav).

3 úrovně kancerogeneze

Iniciace – postižení buňky na úrovni DNA. Zahrnuje aktivaci onkogenů , alteraci genů regulujících apoptózu a inaktivaci onkosupresorových genů. To vše má za následek expresi alternativních genových produktů a ztrátu exprese regulačích produktů.

Promoce – epigenetické faktory

Progrese – mitogeneze, imunitní dohled, angiogeneze

Klasifikace karcinogenů podle úrovně působení

Genotoxické karcinogeny

(působí ve fázi iniciace) Poškozují DNA a jejich účinek je zpravidla ireverzibilní. Mají primárně bezprahový účinek. Pro chemické kancerogeny je typický elektrofilní charakter a schopnost vytvářet kovalentní vazby s DNA. Primární (přímé) karcinogeny mají tyto vlastnosti bez nutnosti biotransformace (např. alkylační látky), sekundární (nepřímé) karcinogeny až po biotransformaci (např. aflatoxiny, polycyklické aromatické uhlovodíky, nitrosaminy aj.)

Epigenetické karcinogeny

Nereagují přímo s DNA. Působí jinými mechanismy (imunosuprese- purinové deriváty, hormonální mechanismy – estrogeny, cytotoxické účinky atd.)

Kompletní karcinogeny

Mají genotoxické i epigenetické účinky

Klasifikace karcinogenů IARC (International Agency for Research on Cancer)

IARC třídí chemické látky, fyzikální faktory a pracovní procesy podle nebezpečnosti do 5 skupin.

1. humánní karcinogeny s dostatečně prokázaným účinkem

(nyní 95 položek) byl u nich prokázán karcinogenní účinek na základě epidemiologických studií u lidské populace: Azbest, benzen, benzidin, berylium, 6 – mocné sloučeniny chrómu, nikl, minerální oleje, uhelný dehet, saze, vinylchlorid, aromatické aminy (např. benzidin), kadmium, ionizující záření, radon, radium, prach z tvrdého dřeva, formaldehyd, SiO2, složky tabákového kouře, ( z biol. faktorů např. EB virus, virus hepatitidy B a C…)

2. potenciálně karcinogenní látky

vyhodnocené na základě experimentálních údajů u zvířat, pro člověka karcinogenní s vyšším či nižším stupněm pravděpodobnosti:

• A – pravděpodobně karcinogenní ( 66 položek)

O – toluidin, trichloretylén, UV- záření, polychlorované bifenyly, benzantracen, barviva na bázi benzidinu aj.

• B – možná karcinogenní

Chloroform, DDT, olovo a jeho anorganické sloučeniny, metylrtuť, nitrobenzen, styren

3 – látky nehodnotitelné pro nedostatek vědeckých důkazů

Chróm a jeho slouč. kromě 6 – mocných, uhelný prach,čaj….

4 – látky které pravděpodobně nejsou karcinogenní pro člověka

kaprolaktam

Některé vybrané karcinogeny

• Benzen ( skupina 1)

Způsobuje leukémie s latencí 5 – 15 let prostřednictvím reaktivního metabolitu (benzenepoxid). Expozice v chem. průmyslu – výroba výbušnin, kosmetických přípravků, farmaceutický průmysl, je obsažen v bezolovnatém benzínu (jako antidetonační přísada místo původního tetraetylolova, může být uvolňován při nedostatečné funkce katalyzátoru !)

• Vinylchloridmonomer (skupina 1)

Způsobuje angiosarkom jater, hepatom, ca. plic, tumory CNS Reaktivní metabolit (vinylchloridepoxid)

• Aromatické aminy

Benzidin, o – toluidin a další Ca močového měchýře

• Koksárenské plyny a PAU

Kamenouhelný dehet, surový minerální olej, PAU (polycyklické aromatické uhlovodíky) Ca plic a kůže

• UV záření
  • UVC – 100- 290nm, pohlcováno v atmosféře
  • UVB – 290 – 315nm, absorbováno DNA, vytváří tvorbu vazeb pyrimidyn – pyrimidin
  • UVC – 315- 400nm, tvorba volných radikálů

Maligní nádory kůže a melanom

• Ionizující záření

Působí přímo na DNA a vytváří zlomy, ale častěji nepřímo ionizací a tvorbou kyslíkových radikálů. Tyto účinky se nazývají stochastické (náhodné). Pravděpodobnost stochastických účinků se stoupající dávkou stoupá lineárně. Jsou to pozdní účinky ozáření, které jsou bezprahové (u nižších dávek je bezprahovost a linearita hypotetická). Pro různé tkáně byl stanoven koeficient rizika, které odhadují pravděpodobnost vzniku nád. bujení po ozáření terčové tkáně 1 sievertem. Např. pro aktivní kostní dřeň 50/104 sv, pro tlusté střevo 85/104 sv (tj. když je 10 000 lidí ozářeno po jednom sv, objeví se u nich v průběhu 30 – 40 let 50 přidaných (navíc ke spontánním případům) leukémií a 85 rakovin tlustého střeva. Koeficient rizika je kvantitativním ukazatelem charakterizujícím karcinogenní účinky zářšni na člověka. Vysoký koeficient rizika u ca. plic, leukémií, dále ca. žaludku, colon, štítná žláza, prs, méně ca. moč. měchýře, jícnu, tumory jater, kostí, kůže ovária.

Použitá literatura

Pelclová D a kol.: Nemoci z povolání a intoxikace. Učební texty UK (Karolinum Praha 2006).

ISBN 80-246-1183-X, str 133 - 137