Valsalvův manévr

Grafické znázornění krevního tlaku a pulzu během manévru

Nejlepší způsob k provedení Valsalvova manévru je když pacienta vyzveme aby nafouknul stříkačku o objemu 10 ml. Ta vytváří ideální tlak okolo 40 mm Hg. U menších stříkaček je náročnější pohnout pístem.
Další způsob, který se používá více, ale je méně přesný je, když pacienta požádáme, aby dlouze a silně tlačil jako na stolici nebo tlačíme pacientovi pěstí na epigastrium a vyzveme ho, aby se břišními svaly bránil.
Po ukončení manévru pacient klidně vydýchne a dále dýchá pomalu a tiše s otevřenými ústy.
Výsledkem je postupné hromadění krve v systémových žilách, pokles průtoku krve srdcem a pokles transmurálního tlaku ve všech srdečních dutinách.
V průběhu manévru se intrakardiální tlaky i průtoky snižují, tím se zmenšuje i intenzita všech šelestů s výjimkou šelestu provázejícího hypertrofickou obstrukční kardiomyopatii a šelestu s prolapsem mitrální chlopně (při nich se intenzita zvyšuje).

Mechanismus

Nejprve dojde v první krátké fázi vlivem zvýšení nitrohrudního tlaku k vytlačení krve z plic do levého srdce a tím tedy ke zvýšení preloadu a TK.

Následně však v delší fázi zvýšený nitrohrudní tlak způsobí snížený žilní návrat do pravého srdce, což sníží TK a tepový objem (CO = cardiac output). Baroreflexem je zvýšen tonus sympatiku, který se projeví nejďříve zrychlením srdeční frekvence a později zvýšením TK.

Ihned po ukončení manévru TK poklesne, jelikož se plíce opět plní krví, čímž klesá preload. Avšak hned po naplnění plic převládá spuštěný vliv sympatiku, který TK rychle zvedá díky kardioakceleraci a vazokonstrikci v periferii. Na toto zvýšení opět reaguje baroreflex zvýšením vagového tonu dokud se TK opět neustálí na normální hodnotě.