Cytoskelet z pohledu biofyziky

			Samostatná práce
			Tento článek je editován studenty 2. LF UK v rámci plnění jejich studijních povinností (seminární práce – vypracování zkouškových otázek z biofyziky). Ostatní uživatele prosíme, nezasahujte výrazněji do jeho tvorby až do doby, než bude práce odevzdána (s výjimkou malých editací – opravy překlepů, pomoci s formátováním apod.). Máte-li nějaké náměty či připomínky, uveďte je prosím v diskusi. V případě potřeby kontaktujte autory stránky – naleznete je v historii.
			Stránka byla naposledy aktualizována v úterý 2. 12. 2014 v 1.40.

Cytoskelet z pohledu biofyziky

Cytoskelet je nepostradatelná součást buňky, která tvoří v buňce dynamickou trojrozměrnou opěrnou síť, která protkává celý cytosol. Existence cytockeletu byla objevena relativně nedávno. Cytoskelet zajišťuje buňce tvar, mechanickou stabilitu (podíl všech tří filament) a pohyblivost povrchových specializací jako jsou mikroklky, stereocilie a řasinky (mikrotubuly a proteinové motory- dyneiny). Dále se účastní cytoplasmatického transportu (mikrotubuly a proteinové motory- kinesiny a dyneiny) a pohybu buňky jako takové (spolupráce aktinových filament a proteinových motorů- myosinů), pomocí bičíků, lamellipodia a pseupodia. Aktinová mikrofilamenta a intermediární filamenta se upínají do specializovaných částí buněčné membrány a umožňují buňce tvořit mezibuňěčná spojení a nebo jí přidržují v mezibuněčné hmotě.

Existují tři typy filament, které tvoří cytoskelet a to mikrofilamenta (aktinová filamenta), intermediární filamenta a mikrotubuly. Ty se skládají z jednotlivých proteinů, které ovlivňují chemické i fyzikální vlastnosti filament. Jednotlivá filamenta se mohou polymerovat (prodlužovat), nebo depolymerovat (zkracovat) a tím umožňují změnu cytoskeletu v závyslosti na potřebách buňky (buněčné dělení, pohyb buňky). Disociaci a polymeraci jednotlivých filament ovlivňují doprovodné proteiny, které jsou pro každý typ filamenta specifické. K filamentům můžeme také zařadit centriol.