Kolorektální karcinom/PGS
Feedback

Z WikiSkript

< Kolorektální karcinom

Verze z 7. 10. 2014, 14:34, kterou vytvořil Formol (Diskuse | příspěvky) (+ pár vět, stále se pracuje...)

OpenMoji-color 15.0.0 1F6A7.svgČlánek byl označen za rozpracovaný,
od jeho poslední editace však již uplynulo více než 30 dní
Chcete-li jej upravit, pokuste se nejprve vyhledat autora v historii a kontaktovat jej. Podívejte se také do diskuse.
Pokud vše nasvědčuje tomu, že původní autor nebude v editacích v nejbližší době pokračovat, odstraňte šablonu {{Pracuje se}} a stránku upravte.
Stránka byla naposledy aktualizována v úterý 7. října 2014 v 14:34.
OpenMoji-color 15.0.0 1F9D1-200D-1F393.svgTento článek je určen pro postgraduální studium
Prosíme, neprovádějte věcné editace, nemáte-li potřebnou kvalifikaci.
Editujte s rozvahou. Věcné změny nejprve projednejte v diskusi.
Rozdělení zemí podle standardizované mortality v souvislosti s kolorektálním karcinomem, WHO 2004.

Kolorektální karcinom (CRC) je jedním z nejčastěji se vyskytujících nádorových onemocnění v zemích Evropské unie. Vzniknout může na podkladě polypů, menší počet nádorů může vzniknout i bez předcházejících polypů. Uvádí se, že nejvýše 85 % případů kolorektálního karcinomu vzniká sporadicky pod vlivem rizikových faktorů zejm. životního stylu, zbytek nádorů má hereditární původ.

Historie

Nejsou k dispozici žádné věrohodné informace o tom, že by se kolorektální karcinom vyskytoval i v prehistorickém období. To však nelze pokládat za důkaz, že by se kolorektální karcinom ani jiné nádory neobjevovaly. Ve skutečnosti se totiž měkké tkáně zachovávají jako zdroj pro výzkum na poli historické antropologie nebo dokonce paleontologie zachovávají jen zcela výjimečně. Dokonce i metastaticky postižené kosti jsou náchylnější k rychlejší dekompozici, takže relativně vzácné jsou i dochovalé stopy metastatického postižení skeletu.[1]

Prameny z historických obdobích značně komplikuje to, že jediným nástrojem tehdejších lékařů byl jen zevní popis. Nádorové onemocnění v dnešním slova smyslu nebylo obvykle vymezeno, mohlo být řazeno mezi zduření společně s abscesy nebo mezi ulcerace společně s některými infekcemi. U tumorů se předpokládalo, že jsou projevem místního městnání tekutin, od antiky po středověk přetrvávala Galénova teorie, podle které je tumor místním městnáním černé žluči.[1]

Teprve práce A. Vesalia (1514-1564) a Morgagniho (1681-1771) s důkladným popisem tumorů humorální teorii zpochybnily a vytvořily prostor pro nové spekulativní teorie, např. Paracelsovu (1493-1541) teorii o městnání minerálních látek ze zevního prostředí nebo Le Dranovu (1685-1770) teorii o lymfogenním původu a šíření nádorů. Nejasnosti o původu nádorů byly spojeny s řadou razantních spekulativních postupů v léčbě, včetně poměrně ostrých střetů mezi příznivci jednotlivých stejně neúčinných jen různě nebezpečných postupů.[2]

Zjištění, že nádory jsou buněčné, je spojeno až z prací J. P. Müllera (1801 – 28 April 1858) a Th. Schwanna (1810-1882) z konce první poloviny 19. století. Teorii popisující dodnes používané pojmy iniciace, růst, lokální šíření a metastatický rozsev zformuloval v roce 1865 C. Thiersch (1822-1895) a o dva roky později potvrdil H. W. G. von Waldayer-Hartz (1836-1921).[2]

Pravděpodobný popis kolorektálního karcinomu se objevuje v irských textech 9. století a v saské medicíně 10.&století; jako popis pravděpodobné tumorózní obstrukce tlustého střeva.[2]

Jeden z nejstarších dochovaných popisů zachycujících kolorektální karcinom včetně popisu nádoru, projevů i prognózy zanechal anglického chirurga 14. století John of Arden. Autor mimo jiné zmiňuje, že viděl mnoho těch, kteří na nemoc zemřeli. Nikdy však neviděl nikoho, kdo by se z nemoci vyléčil, ani o nikom takovém neslyšel.[2]

První terapií s nadějí na terapeutický úspěch byla až radikální chirurgická resekce postiženého úseku střeva. První úspěšnou resekci tumoru rekta provedl v roce 1829 J. Lisfranc (1790-1847). Více se chirurgie karcinomů rekta rozšířila až počátkem 20. století, především díky výrazné redukci pooperační mortality, ale i u menší části pacientů, u kterých byl výkon proveden, došlo u zhruba 90 % pacientů k relapsu. Postupným zlepšováním techniky a rozsahu výkonu došlo k tomu, že ve 30. letech 20. století již byla perioperační mortalita 6 % a pětileté přežití vzrostlo až na 65 %.[2] V roce 1954 publikoval W. H. Cole práci prokazující, že se během operace mohou v portální krvi operovaného pacienta objevit nádorové buňky; toto zjištění postupně vedlo k zavednení konceptu no touch při chirurgických výkonech na tračníku a na rektu.[3] Práce bezpečně prokazující, že rozšíření výkonu na mesorektální tuk zlepšuje přežití pacientů, byla publikována R. J. Healdem a J D Ryallem až v roce 1986.[2]

Objev rentgenového záření i radioaktivity a zejména zjištění, že ionizující záření inhibuje buněčný růst, vedly využití těchto modalit jako podpůrné terapie již na počátku 20 století. Původní způsoby aplikace však nijak významně neovliviny přežití nemocných.[2]

Zjištění, že hořčičný plyn může inihovat hematologické malignity vedlo i k pokusům o terapii kolorektálního karcinomu látkami odvozenými z hořčičného plynu (první alkylační cytostatika), ovšem výsledky nebyly povzbudivé. V roce 1957 byl zaveden fluorouracil jako nová třída cytostatik (antimetabolit), který se ukázal jako velmi účinný v terapii kolorektálního karcinomu.[2]

Epidemiologie

Podle analýz dat z přelomu 19. a 20. století končí neléčený kolorektální karcinom smrtí v průměru zhruba do dvou let od začátku symptomů.[4][5]


Patologie

Makroskopický vzhled

Histopatologie

Molekulární patologie

Z molekulárního hlediska je kolorektální karcinom heterogenní onemocnění, k malignímu zvratu může dojít v důsledku několika sekvencí mutací. Na základě molekulární charakteristiky lze rozlišit pět typů. Jednotlivé typy se rozlišují podle hypermethylace CpG ostrůvků (CIMP), mikrosatelitové nestability (MSI, MSS = stabilní) a charakteristické mutace:[6]

  • Typ 1 CIMP-high, MSI-high, BRAF mutace, chromozomy stabilní. Představuje asi 12 % kolorektálních karcinomů, označuje se též jako sporadický MSI-H kolorektální karcinom. Vzniká na podkladě serátních lézí.
  • Typ 2 CIMP-high, MSI-low nebo MSS, BRAF mutace, chromozomy stabilní. Představuje asi 8 % kolorektálních karcinomů, vzniká na podkladě serátních lézí.
  • Typ 3 CIMP-low, MSI-low nebo MSS, KRAS mutace, chromozomální nestabilita. Představuje asi 20 ˇ% kolorektálních karcinomů. Vzniká na podkladě serátních lézí i klasických adenomů.
  • Typ 4 CIMP-negativní, MSS, chromozomy nestabilní. Vzniká na podkladě vrozené či získané mutace APC nebo MUTYH, vzniká z klasických adenomů. Představuje asi 57 % kolorektálních karcinomů.
  • Typ 5 CIMP-negativní, MSI-high, chromozomy jsou stabilní. Vzniká na podkladě Lynchova syndromu, někdy se označuje jako familiární MSI-H karcinom. Představuje asi 3 % kolorektálních karcinomů.

U sporadických kolorektálních karcinomů lze vyčlenit tři velké okruhy změn v biologii buňky, lze hovořit o třech cestách:[7]

  1. cesta chromozomální nestability,
  2. cesta mikrosatelitové nestability,
  3. cesta hypermethylace CpG ostrůvků.

Cesta chromozomální nestability

Chromozomální nestabilita je nejčastější příčina genové nestability kolorektálních karcinomů, lze prokázat u 65–70 % všech případů. Zahrnuje širokou změnu chromozomálních změn, jejichž důsledkem může být jak amplifikace některých genů tak i ztráta heterozygozity jiných genů. Nejčastěji se vyskytují následující změny v následujících lokalizacích:

  • Rozsáhlý zisk: 7, 8q, 13q, 20, X.
  • Rozsáhlá ztráta: 1, 4, 5, 8p, 14q, 15q, 17p, 18, 20p, 22q.
  • Fokální zisk/ztráta v oblasti genů: VEGF, MYC, MET, LYN, PTEN.
  • Četné ztráty alel: 1, 5, 8, 17, 18.
  • Ztráta celého chromozomu: 18.

Nejvýznamnější molekulární změny na úrovni jednoho genu jsou mutace APC, MCC a K-ras, na úrovni rozsáhlejších regionů ztráza na 5q, 8p, 17p a 18q.

APC
Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce APC (gen).

APC je tumor supresorový gen, jehož vrozená mutace je zodpovědná za většinu případů familiární adenomatózní polypózy. Produktem genu je multifunkční 310 kDa protein podílející se na homeostáze epitelií zejména tím, že reguluje degeneraci cytoplasmatického β-cateninu a tím je součástí wnt signalizační kaskády. APC se dále podílí na řízení buněčného cyklu a na stabilizaci mikrotubulů.

MCC
Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce MCC.

MCC je gen, jehož produkt se podílí na zástavě buněčného cyklu při poškození DNA a zřejmě zasahuje i do Wnt signalizační kaskády. U kolorektálních karcinomů bývá často nikoliv mutován, ale utlumen cestou hypermethylace promotoru.

TP53
Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce p53.

TP53 je tumor supresorový gen, jehož produkt, p53, je transkripční faktor hrající prakticky centrální roli v regulaci progrese buněčným cyklem v závislosto na detekci poškození DNA. Mutace genu TP53 je poměrně charakteristickou událostí v pozdní tumorigenezi kolorektálního karcinomu.

K-ras
Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce K-ras.

K-ras je onkogen, jehož produktem je membránový protein s GTPázovou aktivitou podílející se na signalizaci. Mutace vede k trvalé aktivaci, která následně vede ke zvýšení transktipční aktivity řady genů, zejm. BCL-2, H2AFZ, RAP1B, TBX19, E2F4 a MMP1. Zvýšenou aktivitou K-ras jsou tak postiženy četné dráhy regulující buněčný růst, proliferaci, apoptózu, organizaci cytoskeletu a buněčnou motilitu. Předpokládá se, že mutace K-ras hraje zásadní roli v přechodu od adenomu ke karcinomu.

Ztráta 5q

Ztráta na 5q se objevuje u 20–50 % sporadických kolorektálních karcinomů. V této oblasti se nacházejí zejména geny APC a MCC.

Ztráta na 8p

Ztráta na 8p se objevuje u zhruba 50 % kolorektálních karcinomů. Ztráta je obvyklejší v pokročilém stádiu. Ztráta v oblasti 8p zvyšuje metastatický potenciál kolorektálního karcinomu. Kandidátní geny se nacházejí zejm. v lokusech 8p21 a 8p22.

Ztráta na 17p

Ztráty v oblasti 17p se objevují u 75 % kolorektlálních karcinomů, nebývají však u adenomů. Tato oblast obsahuje gen p53.

Ztráta na 18q

Dlouhé raménko chromozomu 18 obsahuje řadu tumor supresorových genů i genů podílejících se na řízení buněčné adheze a migrace.

Cesta mikrosatelitové nestability

Cesta hypermethylace CpG ostrůvků

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b STROUHAL, E. a A. NĚMEČKOVÁ. Trpěli i dávní lidé nádoy? : Historie a paleopatologie nádorů, zvláště zhoubných. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2008. ISBN 9788024614816.
  2. ↑ a b c d e f g h MULCAHY, H. E., J. HYLAND a D. P. O'DONOGHUE. From dinosaurs to DNA: a history of colorectal cancer. Int J Colorectal Dis. 2003, vol. 18, no. 3, s. 210-5, ISSN 0179-1958. 
  3. ↑ KALA, Z., P. KYSELA a L. OSTŘÍŽKOVÁ, et al. Chirurgická a miniinvazivní léčba kolorektálního karcinomu. Onkologie [online]. 2011, vol. 5, no. 5, s. 270-272, dostupné také z <http://www.onkologiecs.cz/pdfs/xon/2011/05/07.pdf>. ISSN 1803-5345. 
  4. ↑ LAZARUS-BARLOW, W.S. a J.H. LEEMING. The natural duration of cancer. Br Med J [online]. 1924, vol. 2, no. 3320, s. 266-7, dostupné také z <http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2304825/?tool=pubmed>. ISSN 0007-1447. 
  5. ↑ WYARD, S.. The natural duration of cancer. Br Med J [online]. 1925, vol. 1, no. 3344, s. 206-7, dostupné také z <http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2196841/?tool=pubmed>. ISSN 0007-1447. 
  6. ↑ JASS, J.R.. Classification of colorectal cancer based on correlation of clinical, morphological and molecular features. Histopathology. [online]. 2007, vol. 50, no. 1, s. 113-30, dostupné také z <http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/17204026>. ISSN 0309-0167. 
  7. ↑ AL-SOHAILY, S., A. BIANKIN a R. LEONG, et al. Molecular pathways in colorectal cancer. J Gastroenterol Hepatol. [online]. 2012, vol. 27, no. 9, s. 1423-31, dostupné také z <http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/22694276>. ISSN 1440-1746. 

Související články

Externí odkazy

  • Dušek, L., Zavoral, M., Májek, O., Suchánek, Š., Mužík, J., Pavlík, T., Šnajdrová, L., Gregor, J. Kolorektum.cz – Program kolorektálního screeningu v České republice [online]. Masarykova univerzita, Brno, 2014. Dostupné z WWW: [1]. ISSN 1804-0888.
Citováno z „https://www.wikiskripta.eu/index.php?title=Kolorektální_karcinom/PGS&oldid=272542“