Kolorektální karcinom/PGS
 | Článek byl označen za rozpracovaný, od jeho poslední editace však již uplynulo více než 30 dní | |||
| Chcete-li jej upravit, pokuste se nejprve vyhledat autora v historii a kontaktovat jej. Podívejte se také do diskuse. | ||||
Pokud vše nasvědčuje tomu, že původní autor nebude v editacích v nejbližší době pokračovat, odstraňte šablonu {{Pracuje se}} a stránku upravte. | ||||
| Stránka byla naposledy aktualizována v pondělí 6. října 2014 v 13:29. | ||||
 | Tento článek je určen pro postgraduální studium | |||
| Prosíme, neprovádějte věcné editace, nemáte-li potřebnou kvalifikaci. | ||||
| Editujte s rozvahou. Věcné změny nejprve projednejte v diskusi. | ||||
Kolorektální karcinom (CRC) je jedním z nejčastěji se vyskytujících nádorových onemocnění v zemích Evropské unie. Vzniknout může na podkladě polypů, menší počet nádorů může vzniknout i bez předcházejících polypů. Uvádí se, že nejvýše 85 % případů kolorektálního karcinomu vzniká sporadicky pod vlivem rizikových faktorů zejm. životního stylu, zbytek nádorů má hereditární původ.
Historie
Nejsou k dispozici žádné věrohodné informace o tom, že by se kolorektální karcinom vyskytoval i v prehistorickém období. To však nelze pokládat za důkaz, že by se kolorektální karcinom ani jiné nádory neobjevovaly. Ve skutečnosti se totiž měkké tkáně zachovávají jako zdroj pro výzkum na poli historické antropologie nebo dokonce paleontologie zachovávají jen zcela výjimečně. Dokonce i metastaticky postižené kosti jsou náchylnější k rychlejší dekompozici, takže relativně vzácné jsou i dochovalé stopy metastatického postižení skeletu.[1]
Prameny z historických obdobích značně komplikuje to, že jediným nástrojem tehdejších lékařů byl jen zevní popis. Nádorové onemocnění v dnešním slova smyslu nebylo obvykle vymezeno, mohlo být řazeno mezi zduření společně s abscesy nebo mezi ulcerace společně s některými infekcemi. U tumorů se předpokládalo, že jsou projevem místního městnání tekutin, od antiky po středověk přetrvávala Galénova teorie, podle které je tumor místním městnáním černé žluči.[1]
Teprve práce A. Vesalia (1514-1564) a Morgagniho (1681-1771) s důkladným popisem tumorů humorální teorii zpochybnily a vytvořily prostor pro nové spekulativní teorie, např. Paracelsovu (1493-1541) teorii o městnání minerálních látek ze zevního prostředí nebo Le Dranovu (1685-1770) teorii o lymfogenním původu a šíření nádorů. Nejasnosti o původu nádorů byly spojeny s řadou razantních spekulativních postupů v léčbě, včetně poměrně ostrých střetů mezi příznivci jednotlivých stejně neúčinných jen různě nebezpečných postupů.[2]
Zjištění, že nádory jsou buněčné, je spojeno až z prací J. P. Müllera (1801 – 28 April 1858) a Th. Schwanna (1810-1882) z konce první poloviny 19. století. Teorii popisující dodnes používané pojmy iniciace, růst, lokální šíření a metastatický rozsev zformuloval v roce 1865 C. Thiersch (1822-1895) a o dva roky později potvrdil H. W. G. von Waldayer-Hartz (1836-1921).[2]
Pravděpodobný popis kolorektálního karcinomu se objevuje v irských textech 9. století a v saské medicíně 10.&století; jako popis pravděpodobné tumorózní obstrukce tlustého střeva.[2]
Jeden z nejstarších dochovaných popisů zachycujících kolorektální karcinom včetně popisu nádoru, projevů i prognózy zanechal anglického chirurga 14. století John of Arden. Autor mimo jiné zmiňuje, že viděl mnoho těch, kteří na nemoc zemřeli. Nikdy však neviděl nikoho, kdo by se z nemoci vyléčil, ani o nikom takovém neslyšel.[2]
První terapií s nadějí na terapeutický úspěch byla až radikální chirurgická resekce postiženého úseku střeva. První úspěšnou resekci tumoru rekta provedl v roce 1829 J. Lisfranc (1790-1847). Více se chirurgie karcinomů rekta rozšířila až počátkem 20. století, především díky výrazné redukci pooperační mortality, ale i u menší části pacientů, u kterých byl výkon proveden, došlo u zhruba 90 % pacientů k relapsu. Postupným zlepšováním techniky a rozsahu výkonu došlo k tomu, že ve 30. letech 20. století již byla perioperační mortalita 6 % a pětileté přežití vzrostlo až na 65 %.[2] V roce 1954 publikoval W. H. Cole práci prokazující, že se během operace mohou v portální krvi operovaného pacienta objevit nádorové buňky; toto zjištění postupně vedlo k zavednení konceptu no touch při chirurgických výkonech na tračníku a na rektu.[3] Práce bezpečně prokazující, že rozšíření výkonu na mesorektální tuk zlepšuje přežití pacientů, byla publikována R. J. Healdem a J D Ryallem až v roce 1986.[2]
Objev rentgenového záření i radioaktivity a zejména zjištění, že ionizující záření inhibuje buněčný růst, vedly využití těchto modalit jako podpůrné terapie již na počátku 20 století. Původní způsoby aplikace však nijak významně neovliviny přežití nemocných.[2]
Zjištění, že hořčičný plyn může inihovat hematologické malignity vedlo i k pokusům o terapii kolorektálního karcinomu látkami odvozenými z hořčičného plynu (první alkylační cytostatika), ovšem výsledky nebyly povzbudivé. V roce 1957 byl zaveden fluorouracil jako nová třída cytostatik (antimetabolit), který se ukázal jako velmi účinný v terapii kolorektálního karcinomu.[2]
Epidemiologie
Podle analýz dat z přelomu 19. a 20. století končí neléčený kolorektální karcinom smrtí v průměru zhruba do dvou let od začátku symptomů.[4][5]
Patologie
Makroskopický vzhled
Histopatologie
Molekulární patologie
Z molekulárního hlediska je kolorektální karcinom heterogenní onemocnění, k malignímu zvratu může dojít v důsledku několika sekvencí mutací. Na základě molekulární charakteristiky lze rozlišit pět typů. Jednotlivé typy se rozlišují podle hypermethylace CpG ostrůvků (CIMP), mikrosatelitové nestability (MSI, MSS = stabilní) a charakteristické mutace:[6]
- Typ 1 CIMP-high, MSI-high, BRAF mutace, chromozomy stabilní. Představuje asi 12 % kolorektálních karcinomů, označuje se též jako sporadický MSI-H kolorektální karcinom. Vzniká na podkladě serátních lézí.
- Typ 2 CIMP-high, MSI-low nebo MSS, BRAF mutace, chromozomy stabilní. Představuje asi 8 % kolorektálních karcinomů, vzniká na podkladě serátních lézí.
- Typ 3 CIMP-low, MSI-low nebo MSS, KRAS mutace, chromozomální nestabilita. Představuje asi 20 ˇ% kolorektálních karcinomů. Vzniká na podkladě serátních lézí i klasických adenomů.
- Typ 4 CIMP-negativní, MSS, chromozomy nestabilní. Vzniká na podkladě vrozené či získané mutace APC nebo MUTYH, vzniká z klasických adenomů. Představuje asi 57 % kolorektálních karcinomů.
- Typ 5 CIMP-negativní, MSI-high, chromozomy jsou stabilní. Vzniká na podkladě Lynchova syndromu, někdy se označuje jako familiární MSI-H karcinom. Představují asi 3 % kolorektálních karcinomů.
Odkazy
Reference
- ↑ Skočit nahoru k: a b STROUHAL, E. a A. NĚMEČKOVÁ. Trpěli i dávní lidé nádoy? : Historie a paleopatologie nádorů, zvláště zhoubných. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2008. ISBN 9788024614816.
- ↑ Skočit nahoru k: a b c d e f g h MULCAHY, H. E., J. HYLAND a D. P. O'DONOGHUE. From dinosaurs to DNA: a history of colorectal cancer. Int J Colorectal Dis. 2003, vol. 18, no. 3, s. 210-5, ISSN 0179-1958.
- ↑ Nekompletní citace článku. KALA, Z., P. KYSELA a L. OSTŘÍŽKOVÁ, et al. Chirurgická a miniinvazivní léčba kolorektálního karcinomu. Onkologie. 2011, vol. 5, no. 5, s. 270-272,
- ↑ LAZARUS-BARLOW, W.S. a J.H. LEEMING. The natural duration of cancer. Br Med J [online]. 1924, vol. 2, no. 3320, s. 266-7, dostupné také z <http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2304825/?tool=pubmed>. ISSN 0007-1447.
- ↑ WYARD, S.. The natural duration of cancer. Br Med J [online]. 1925, vol. 1, no. 3344, s. 206-7, dostupné také z <http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2196841/?tool=pubmed>. ISSN 0007-1447.
- ↑ JASS, J.R.. Classification of colorectal cancer based on correlation of clinical, morphological and molecular features. Histopathology. [online]. 2007, vol. 50, no. 1, s. 113-30, dostupné také z <http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/17204026>. ISSN 0309-0167.
Související články
- Kolorektální karcinom
- Léčba jaterních metastáz u kolorektálního karcinomu
- Polypy tlustého střeva
- Vídeňská klasifikace gastrointestinálních neoplazií (2002)
Externí odkazy
- Dušek, L., Zavoral, M., Májek, O., Suchánek, Š., Mužík, J., Pavlík, T., Šnajdrová, L., Gregor, J. Kolorektum.cz – Program kolorektálního screeningu v České republice [online]. Masarykova univerzita, Brno, 2014. Dostupné z WWW: [1]. ISSN 1804-0888.
