Viditelné světlo

Viditelné světlo je elektromagnetické záření o rozmezí vlnových délek 380 - 760nm. Tyto vlnové délky mají tu vlastnost, že při dopadu na fotoreceptory lidského oka (tyčinky a čípky) vyvolávají zrakový vjem, odtud název. V celém spektru elektromagnetického záření se viditelné světlo nachází mezi infračerveným a ultrafialovým zářením (s delšími respektive kratšími vlnovými délkami).

Vlastnosti viditelného světla zkoumá obor fyziky optika.

Viditelné spektrum

Rychlost světla

Rychlost světla se značí c a ve vakuu činí přesně 299,792,458 m/s (zaokrouhleně 3x10 na 8 m/s). Ve vzduchu je jeho rychlost jen zanedbatelně nižší, ve skle činí zhruba 200 000 km/s.

Barva

Viditelné světlo se skládá z několika barev, které do sebe plynule přechází. Podle stoupající vlnové délky jsou to: fialová, modrá, zelená, žlutá a červená.
Pokud má nějaký objekt určitou barvu, znamená to, že pohlcuje všechny barvy spektra kromě té (těch), které my vidíme díky tomu, že se od povrchu objektu odráží.

Šíření

Šíření světla ovlivňuje prostředí, kterým prochází.

Průhledné prostředí nerozptyluje světlo, průsvitné zčásti, neprůhledné jen odráží.
Průhledné sklo dělíme na:
- čiré: světlo projde beze změny;
- barevné: pohltí některé jeho vlnové délky (absorpce).
Homogenní prostředí má všude stejné optické vlastnosti (světlo se zde šíří přímočaře), heterogenní ne.
Izotropní: rychlost světla ve všech směrech stejná (sklo), anizotropní ne (krystaly).
Směr šíření světla udávají přímky kolmé na vlnoplochu (paprsky).


			Článek neobsahuje vše, co by měl.
			Můžete se přidat k jeho autorům a doplnit jej.
			O vhodných změnách se lze poradit v diskusi.

Odkazy

Související články