Krev
 | Článek byl označen za rozpracovaný, od jeho poslední editace však již uplynulo více než 30 dní | |||
| Chcete-li jej upravit, pokuste se nejprve vyhledat autora v historii a kontaktovat jej. Podívejte se také do diskuse. | ||||
Pokud vše nasvědčuje tomu, že původní autor nebude v editacích v nejbližší době pokračovat, odstraňte šablonu {{Pracuje se}} a stránku upravte. | ||||
| Stránka byla naposledy aktualizována v pátek 3. května 2013 v 11:52. | ||||
Krev
Krev je hlavní součástí vnitřního prostředí organismu. Krev se skládá z krevní plazmy, ve které se nacházejí formované krevní elementy - erytrocyty, leukocyty a trombocyty. V uzavřeném krevním řečišti dospělého jedince cirkuluje 5,5 - 6 l krve. Ženy mají o něco méně krve než muži, což je dáno větším podílem tukové tkáně.
Krevní plazma
Krevní plazma je nažloutlá kapalina obsahující četné anorganické a organické látky. Hodnota pH plazmy (krve) je 7,4 a je poměrně velmi stabilní. Objem plazmy u dospělého člověka je 2,8 až 3,5 litrů. Hlavním anorganickým kationtem krevní plazmy je sodík Na+, dále draslík K+, vápník Ca2+, hořčík Mg2+, anionty chloru Cl- a bikarbonátu HCO3-. Ze stopových prvků je důležité železo, jód a další (viz. tabulka).
| Prvek | Koncentrace v plazmě | Fyziologický význam |
|---|---|---|
| sodík (natrium) | 137 - 142 mmol/l | osmotický tlak, stálost objemu, udržení pH, hlavní kationt ECT |
| draslík (kalium) | 3,8 - 5,1 mmol/l | aktivace enzymů, dráždivost nervů a svalů, hlavní kationt ICT |
| vápník (calcium) | 2,25 - 2,75 mmol/l | srážlivost krve, dráždivost, nervosvalový přenos, svalová kontrakce, činnost srdce, kostní tkáň, atd. |
| hořčík (magnesium) | 0,7 - 1,2 mmol/l | aktivace enzymů, tlumivé účinky na nervový systém |
| chloridy | 96 - 106 mmol/l | spolu s Na udržuje osmolalitu, stálý objem i pH, žaludeční šťáva |
| bikarbonát (HCO3-) | 24 - 35 mmol/l | transport CO2, udržování pH |
| fosfor (phosphorum) | 0,6 - 1,6 mmol/ | udržuje pH, kostní tkáň |
Z organických látek, které jsou obsaženy v krevní plazmě, jsou na prvním místě plazmatické bílkoviny. Jejich množství je 60 - 80 g/l, v celé plazmě je jich tedy přibližně 200 g. Dělíme je na albuminy, globuliny a fibrinogen. Albuminy tvoří největší podíl plazmatických bílkovin, asi přes 40 g/l, globuliny celkem asi 26 g/l (z toho 15 - 16 g/l imunoglobuliny) a fibrinogen asi 4 g/l plazmy. Postupem času se ukázalo, že existuje mnoho dalších bílkovinných složek. Většina bílkovin, s výjimkou gama-globulinů (imunoglobulinů), se syntetizuje v játrech. Funkce plazmatických bílkovin můžeme schematicky shrnout do následujících bodů:
a) Podíl na udržování stálého objemu plazmy. Bílkoviny krevní plazmy tvoří tzv. onkotický tlak (což je součást celkového osmotického tlaku krevní plazmy, který je 5150 mm Hg) a jeho hodnota se pohybuje mezi 25 - 35 mmHg. Jeho výrazné uplatnění je v kapilárách , kde na arteriálním konci krevní tlak převyšuje tento tlak onkotický a tím dochází k filtraci tekutiny z kapilár. Na venózním konci kapilár je však zmíněný onkotický tlak vyšší než krevní a tekutina se zase z intersticia nasává zpět do kapiláry.
b) Transportní funkce. Plazmatické bílkoviny váží a tak transportují např. vitamíny, hormony a některé anorganické látky (železo, měď). Převážná většina lipidů v krevní plazmě je transportována ve vazbě na proteiny.
c) Udržování pH. Bílkoviny obsahují jak kyselou složku (COOH), tak zásadotvornou (NH2), proto mohou přijímat i odevzdávat vodíkové ionty a fungovat jako nárazník.
d) Obrana organismu. Na obraně organismu se podílí globulinová složka plazmatických bílkovin, tzv. gama-globuliny (imunoglobuliny=protilátky). Tyto protilátky se vytvářejí ve vlastním imunitním systému a jejich absence znamená snížení imunity.
e) Hemokoagulace. Fibrinogen přestavuje vysokomolekulární bílkovinu krevní plazmy a tvoří finální složku hemokoagulačního procesu (srážení krve).
Plazma přenáší i velký počet dalších organických látek, především glukózu. Její hladina (glykémie) se pohybuje přibližně mezi 3,3 - 6,1 mmol/l. Představuje podstatný a hlavní energetický substrát. Vedle glukózy je v krvi obsažen ještě např. laktát (0,5 - 2,2 mmol/l) a další látky glycidového metabolismu. Krevní plazma obsahuje celou řadu dusíkatých látek (močovinu, kyselinu močovou, kreatin, kreatinin, amoniak), které představují vlastně katabolity bílkovinného metabolismu (tzv. nebílkovinný dusík).
V plazmě jsou rovněž transportovány lipidy. Celková lipémie (hladina tuků v krvi) je v našich středoevropských poměrech asi 4,0 - 9,0 g/l. Je závislá na podílu tuků v potravě. Cirkulující tuky mají řadu forem:
a) Neesterifikované mastné kyseliny (FFA, tj. free fatty acid) v množství 0,3 - 1,0 mmol/l představují důležitý energetický substrát (např. pro srdeční sval). Jejich hladina je silně variabilní, při nedostatku potravy, hladovění a vyčerpání se zvyšuje.
b) Velmi významným ukazatelem v plazmě je cholesterol. I když je to látka, kterou organismus nezbytně potřebuje na stavbu a obnovu buněčných membrán a k syntéze steroidních hormonů, jeho přebytek se ukládá velmi snadno v cévách a stává se podkladem jejich aterosklerotických změn. Hladina cholesterolu v krvi je tedy důležitým prognostickým ukazatelem. U dospělého by neměla přesáhnout 5,2 mmol/l.
c) Lipidy jsou dále přenášeny ve vazbě na proteiny, tzv. lipoproteiny. Rozlišujeme je podle jejich denzity na HDL (s vysokou denzitou - high density lipoproteins) a LDL (s nízkou denzitou - low density lipoproteins). Zvláště HDL jsou významné, protože přenášejí cholesterol z periferie do jater, a tak snižují riziko jeho ukládání do cévní stěny. LDL toto ukládání naopak podporují.
