Clostridium tetani
Clostridium tetani je anaerobní, štíhlá, pohyblivá, neinvazivní, neurotoxin produkující, bičíky opatřená tyčinka. V nové kultuře se barví grampozitivně, ve starších gramnegativně. Produkuje výrazně neurotropní neurotoxin tetanospazmin, který se do CNS šíří hlavně nervosvalovým spojením. Toxin blokuje uvolňování inhibičních neurotransmiterů, klinicky se manifestující jako spasmus příčně pruhované svaloviny. Tvoří terminální velmi odolné spóry (připomínají tvarem paličku), ve kterých může přežívat i staletí, zatímco vegetativní formy vlivem kyslíku rychle hynou. Spóry přežívají var a jsou odolné proti většině dezinfekčních činidel.
Historie
V roce 1884 byl A. Nicolairem izolován toxin podobný strychninu z anaerobních půdních bakterií. V témže roce A. Carle a G. Rattone objasnili etiologii tetanu tím, že vyvolali tetanus u králíka, který byl naočkován injekcí hnisu z lidského tetanu. Kitasato Shibasaburo v roce 1889 izoloval C.tetani u člověka. Později předvedl vznik tetanu u zvířat po injekčním podání bakterií, ale také neutralizaci toxinu pomocí specifických protilátek. Během roku 1897 E. Nocard prokázal schopnost navození pasivní imunity u lidí tetanickým antitoxinem. P. Descombey vyvinul v roce 1924 vakcínu proti tetanu založenou na toxoidu.
Morfologie
- štíhlá grampozitivní tyčinka, obsahuje terminální spóru
- pokud dojde ke sporulaci, bakterie ztrácí grampozitivitu a bičíky
Fyziologie
- nalézá se ve střevech lidí, savců (často u koní)
- obvykle se nachází v půdě, která je hnojená koňským nebo kravských hnojem
- v závislosti na bičíkových antigenech a schopnosti produkce tetanospazminu bylo identifikováno 11 typů C. tetani
Kultivace
- striktně anaerobní, dobře roste na krevním agaru
- transparentní kolonie vykazují nízkou beta-hemolýzu a jsou obklopeny zónou plazivého růstu
Laboratorní diagnostika
- vzhledem ke specifické klinické manifestaci se provádí vzácně
- vyšetřovaná excize z poranění by pravděpodobně dala negativní výsledek mikroskopického vyšetření, vzhledem k nízkému počtu clostridií v ráně
- je vhodné kultivaci doplnit průkazem toxinu na myších, který se jim injikuje ke kořeni ocasu, a v případě pozitivního průkazu dojde k jeho esovitému ztuhnutí
Antigeny a toxicita
- vegetativní formy produkují tetanický toxin uvolňující se během jejich rozpadu (měl by se řadit k endotoxinům, ale zvykem je řazen mezi exotoxiny)
- tetanický toxin je tvořen třemi složkami: tetanospazminem, tetanolyzinem s hemolytickými vlastnostmi a enzymem reninového účinku
- nejdůležitější z nich je tetanospasmin, jediný antigenní typ homogenního polypeptidu, šířící se lymfou a krví nebo podél nervových vláken do CNS, kde blokuje synaptické uvolňování inhihibičních mediátorů (kys. gamma-aminomáselná, glycin)
- vzhledem k neovlivnění excitačních synapsí dochází k tonicko-klonickým křečím příčně pruhované svaloviny
- kvůli vysoké afinitě toxinu k nervové tkáni nedojde ke spuštění imunitní reakce ani k tvorbě protilátek
Patogenita
C.tetani způsobuje onemocnění zvané tetanus traumaticus, které se zpočátku projevuje jako stažení žvýkacího svalstva (trismus), mezi další symptomy patří křeče mimických svalů doplněné sliněním (risus sardonicus). Dochází ke ztuhnutí šíje a zad za vzniku typického obloukovitého prohnutí těla (opistotonus). Při pokusech o napití dochází k laryngospasmu. Postupně jsou zasaženy i dýchací svaly. Pacient umírá na asfyxii nebo na srdeční selhání. V dnešní době je prognóza stále špatná, zemře až 50 % nemocných.
Epidemiologie
- tetanus je charakteristická sapronóza (onemocnění vyvolané hnilobnými bakteriemi), zdrojem infekce je vnější přostředí
- vstupní branou je infikované poranění, tetanus není přenosný na jinou osobu
- díky systému očkování je u nás tetanus vzácný a vyskytuje se převážně u stařších imunokompromitovaných osob
- infekce C.tetani nezanechává doživotní imunitu, je vhodné pacienty co nejdříve po jejich stabilizaci očkovat
Prevence
Nejvýznamnější je pravidelné očkováni toxoidem, působením formaldehydu detoxifikovaným toxinem. Ochranný účinek poskytuje více jak 10 let, takže po každých deseti letech je doporučována upomínací dávka (booster). Je součástí šestivalentní smíšené očkovací látky (hexavakcína) spolu s záškrtem, dávivým kašlem, invazivní hemofilovou infekcí, virovou hepatitidou B a dětskou přenosnou obrnou.
Profylaxe
Při rizikovém poranění se chirurgické očistění rány doplní o aplikaci tetanického imunoglobulinu a přeočkovaní toxoidem.
Léčba
Podáváme jednorázově tetanický imunoglobulin (má jen malou šanci na úspěch vzhledem k tomu, že toxin je již přítomen v CNS, kam se imunoglobulin nedostane). Dříve byl používán koňský IgG, který měl vykazovat vyšší účinnost, ale vzhledem k vedlejším účinkům byl nahrazen lidským IgG. Také zahájíme léčbu penicilinem G nebo vhodnějším metronidazolem. Antibiotická léčba má nižší význam, nicméně je na ni klostridium citlivé. Podávání penicilinu může však vést k amplifikaci tetanospasminových účinků. Během pokročilejší formy onemocnění terapie spočívá převážně v neutralizaci toxinu aplikováním intramuskulárních injekcí antitetanického séra.
Odkazy
Související články
Externí odkazy
Použitá literatura
- VOTAVA, Miroslav a Zdeněk BROUKAL. Lékařská mikrobiologie pro zubní lékaře. 1. vydání vydání. Brno : Neptun, 2007. 0 s. ISBN 978-80-86850-03-0.
- JULÁK, Jaroslav. Úvod do lékařské bakteriologie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2006. ISBN 80-246-1270-4.
- Pharma-reports. . Klinicky významné bakterie. 1. vydání. Praha : Triton, 2012. ISBN 978-80-7387-588-6.
