Limbický systém
 | Článek byl označen za rozpracovaný, od jeho poslední editace však již uplynulo více než 30 dní | |||
| Chcete-li jej upravit, pokuste se nejprve vyhledat autora v historii a kontaktovat jej. Podívejte se také do diskuse. | ||||
Pokud vše nasvědčuje tomu, že původní autor nebude v editacích v nejbližší době pokračovat, odstraňte šablonu {{Pracuje se}} a stránku upravte. | ||||
| Stránka byla naposledy aktualizována v sobotu 20. října 2012 v 15:10. | ||||
Limbický systém lze chápat jako velmi složitý, vzájemně propojený komplex různých struktur nacházejících se na mediální ploše mozkové hemisféry po obou stranách diencephala shora obepnutý corpus callosum.
Historie pojmu
O první název se zasloužil francouzský chirurg a anatom Pierre Paul Broca v roce 1878, který strukturu pojmenoval "grand lobe limbique". I přes důkladné studium limbického systému byl dlouho ztotožňován pouze s čichovým mozkem (rhinencephalon), kterému byla chybně přisuzována zásadní důležitost v celém systému díky rozsáhlým jednoneuronovým spojům do hippokampální formace a amygdaly. Později se ale zjistilo, že spoje jsou převážně víceneuronové a čichový bulbus je tak pouze jedním z mnoha aferentů v limbickém systému.
V roce 1937 prokázal Papez souvislost s emočním chováním, v roce 1949 pak MacLean přišel s pojmem "viscerální mozek".
Další průlom přinesl rok 1958, kdy Dr. Walle Nauta rozšířil koncept o napojení na další struktury (ne pouze telencefalické a diencefalické). V poslední době se dokonce prokazují souvislosti s paměťovými mechanizmy, přesto však imbický systém zůstává předmětem intenzivních studií a kvůli jeho složitosti je otázkou, zda vůbec popř. kdy budeme schopni plně pochopit jeho význam.
Struktura limbického systému
Nad strukturou limbického systému se i dnes intenzivně debatuje, . Podle nejnovějších dělení ale můžeme limbický systém dělit na
- limbickou korovou oblast (lobus limbicus)
- neokortikální pole - gyrus subcallosus, gyrus cinguli, gyrus parahippocampalis
- mezokortikální, přechodné pole - entorhinální a perirhinální korová oblast, praesubiculum
- archikortikální pole - hippokampální formace (subiculum, hippokampus a gyrus dentatus)
- paleokortikální pole - čichová korová oblast
- limbické podkorové struktury
- amygdala
- septum verum
- velká část hypothalamu
- jádra thalamu
- jádra habenuly
- některá jádra retikulární formace
- striatum a pallidum ventrale
Funkce limbického systému
Mezi nejdůležitější funkce limbického systému patří kontrola úzkosti, strachu, sociálního a emočního chování (především díky amygdale), účast na procesech paměti popř. i řízení endokrinních žláz, srdeční činnosti nebo dýchání (díky napojení na hypothalamus). K dalším funkcím řadíme spojitost se sexuálními projevy či péčí o potomstvo. Především díky rozsáhlým spojům s asociačními oblastmi frontálního, parietálního a temporálního laloku se limbický systém podílí na smyslovém vnímáni a jeho vyhodnocení.
