Limbický systém
 | Článek byl označen za rozpracovaný, od jeho poslední editace však již uplynulo více než 30 dní | |||
| Chcete-li jej upravit, pokuste se nejprve vyhledat autora v historii a kontaktovat jej. Podívejte se také do diskuse. | ||||
Pokud vše nasvědčuje tomu, že původní autor nebude v editacích v nejbližší době pokračovat, odstraňte šablonu {{Pracuje se}} a stránku upravte. | ||||
| Stránka byla naposledy aktualizována v pátek 19. října 2012 v 23:03. | ||||
Limbický systém lze chápat jako velmi složitý, vzájemně propojený komplex různých struktur nacházejících se na mediální ploše mozkové hemisféry po obou stranách diencephala shora obepnutý corpus callosum. Mezi nejdůležitější funkce limbického systému patří kontrola sociálního a emočního chování (především díky amygdale), účast na procesech paměti popř. i řízení endokrinních žláz, srdeční činnosti nebo dýchání (díky napojení na hypothalamus).
Historie pojmu
O první název se zasloužil francouzský chirurg a anatom Pierre Paul Broca v roce 1878, který strukturu pojmenoval "grand lobe limbique". I přes důkladné studium limbického systému byl dlouho ztotožňován pouze s čichovým mozkem (rhinencephalon), kterému byla chybně přisuzována zásadní důležitost v celém systému díky rozsáhlým jednoneuronovým spojům do hippokampální formace a amygdaly. Později se ale zjistilo, že spoje jsou převážně víceneuronové a čichový bulbus je tak pouze jedním z mnoha aferentů v limbickém systému.
V roce 1937 prokázal Papez souvislost s emočním chováním, v roce 1949 pak MacLean přišel s pojmem "viscerální mozek".
Zásadní průlom přinesl rok 1958, kdy Dr. Walle Nauta rozšířil koncept o napojení na další struktury (ne pouze telencefalické a diencefalické). V poslední době se dokonce prokazují souvislosti s paměťovými mechanizmy, přesto však imbický systém zůstává předmětem intenzivních studií a kvůli jeho složitosti je otázkou, zda vůbec popř. kdy budeme schopni plně pochopit jeho význam.
Struktura limbického systému
Celý
