Flaviviry
 | Článek byl označen za rozpracovaný, od jeho poslední editace však již uplynulo více než 30 dní | |||
| Chcete-li jej upravit, pokuste se nejprve vyhledat autora v historii a kontaktovat jej. Podívejte se také do diskuse. | ||||
Pokud vše nasvědčuje tomu, že původní autor nebude v editacích v nejbližší době pokračovat, odstraňte šablonu {{Pracuje se}} a stránku upravte. | ||||
| Stránka byla naposledy aktualizována v sobotu 4. června 2011 v 09:39. | ||||
Flaviviry jsou malé viry o průměru 40–50 nm, které mají sférický lipidový obal s glykoproteinovými výběžky. Uvnitř glykoproteinové membrány se nachází kubická kapsida, obsahující denzní dřeň a lineární RNA. Replikují se v cytoplazmě a lipidový obal získávají pučením přes membránu cytoplazmatických vakuol.
Všechny viry rodu Flavivirus patří mezi Arboviry (arthropod-borne virus), kam se řadí různé čeledi a jejich společným znakem je přenos členovci. Infekce má přírodní ohniskovost. Rezervoárem jsou obratlovci, mezi kterými je infekce přenášena hmyzím vektorem.
Flaviviry jsou labilní, citlivé k tukovým rozpouštědlům a éteru, infekčnost ztrácejí při teplotě nad 56 °C.
- Flaviviry se podle antigenních znaků dělí do čtyř skupin:
- viry komplexu klíšťových encefalitid;
- virus Japonské encefalitidy;
- viry dengué;
- virus žluté zimnice.
Viry komplexu klíšťové encefalitidy
Viry komplexu klíšťové encefalitidy se vyskytují s přírodní ohniskovostí v Evropě, Asii a Severní Americe. Rezervoárem jsou divoce žijící savci, vektorem klíšťata různých druhů. Jednotlivé viry komplexu klíšťové encefalitidy jsou si navzájem antigenně příbuzné, liší se však závažností onemocnění, které mohou u člověka vyvolat.
- Klasifikace virů komplexu klíšťové encefalitidy:
- virus nemoci Kyasanurského lesa (Indie);
- virus Omské hemoragické horečky (sibiř, vyvolává těžkou hemoragickou horečku s postižením CNS);
- virus vrtivky (Louping-ill, epizoocie ovcí na Britských ostrovech, u lidí vyvolá inaparentní infekci nebo lehkou meningoencefalitidu);
- virus Powassan (přírodní ohniska Kanady a USA, u lidí způsobí infekci vzácně a průběh případného onemocnění je lehký);
- virus klíšťové encefalitidy východního typu (ruská jaro-letní encefalitida);
- virus klíšťové encefalitidy západního typu (Středoevropská klíšťová encefalitida).
Viry klíšťové encefalitidy východního typu (Ruská klíšťová encefalitida)
Viry klíšťové encefalitidy východního typu způsobují u člověka ruskou jaro-letní encefalitidu. Vyskytují se na východ od Uralu, v sibiřské tajze. U neočkovaných jedinců vyvolávají těžkou meningoencefalitidu, která je ve 30 % letální. U přeživších může způsobit trvalé parézy.
Viry klíšťové encefalitidy západního typu (Středoevropská klíšťová encefalitida)
Viry klíšťové encefalitidy západního typu se vyskytují v přírodních ohniscích v oblastech západně od Uralu až po východ Francie. U člověka způsobují klíšťovou meningoencefalitidu. Nejvíce případů je hlášeno v létě a na podzim. V přírodě jsou rezervoárem hlodavci. Vektorem jsou klíšťata, v ČR hlavně rod Ixodes ricinus. Klíšťata přenášejí infekci na větší divoce žijící savce, ale i na pasoucí se domácí zvířata (ovce, kozy, hovězí dobytek), která jsou nakažena inaparentně a mohou být zdrojem nákazy přes člověka, který může infikován nejen po přisátí klíštěte, v jehož slinných žlázách se virus množí, ale i po konzumaci tepelně neupraveného mléka, do něhož je virus ve virémickém stádiu vylučován. Přírodními ohnisky v ČR jsou Berounsko, Strakonicko, Karlovarsko, Královéhradecko, Brněnsko, Olomoucko a Ostravsko.
- Patogeneze
Člověk může být infikován v těchto případech:
- přisátím infikovaného klíštěte;
- požití inifikovaného nepasterovaného mléka.
Zjevné onemocnění vzniká jen u třetiny nakažených osob. Virus se ze slinných žláz klíštěte dostane do krevního oběhu a dochází k primární virémii, během které meningy nejsou napadeny. Nejdříve virus vstoupí do lymfatických uzlin, kde se množí a přestupuje do dalších lymfatických tkání. Není-li infekce imunitním systémem v tomto stádiu zlikvidována, vzniká sekundární virémie, kdy virus proniká přes plexus choroideus do mozkomíšního moku a dále na meningy, kde se opět množí. Replikace probíhá v endotelu kapilár CNS a šíří se postupně do tkání CNS. kde mohou být napadeny všechny typy buněk.
- Klinický obraz
Průběh klíšťové meningoencefalitidy je dvoufázový. Po uplynutí inkubační doby (1–2 týdny) se objeví chřipkové příznaky. Následuje několikadenní remise, která vyústí ve druhou fázi onemocnění s neurologickými příznaky. Ta může mít různý průběh:
- meningitida;
- meningoencefalitida;
- encefalomyelitida.
Meningitida je lokalizované onemocnění mozkových plen. Meningoencefalitida a encefalomyelitida mají charakter panencefalitidy s perivaskulární infiltrací. Nejvíce bývají poškozena bazální ganglia, šedá hmota bulbu a mozečková kůra. Akutní fáze trvá 1–2 týdny, rekonvalescence je dlouhá. Prognóza je příznivá, k trvalým následkům v podobě paralýz dochází výjimečně. Také letální průběh je vzácný.
- Diagnostika
K rychlé diagnostice slouží průkaz IgM v séru u akutně nemocných. Ve stádiu rekonvalescence pak lze prokázat specifické protilátky. Lze také izolovat virus z krve (ve virémickém stadiu) a kultivovat na novorozených myších.
- Prevence
Proti klíšťové encefalitidě se očkuje živou vakcínou inaktivovanou formaldehydem. Jedná se o celovirionovou vakcínu, adsorbovanou na hydroxid hlinitý. U nás jsou dostupné vakcíny FSME-Immun, FSME-Immun Junior (pro děti) a Encepur. Očkuje se na požádání za poplatek. Vakcinace je doporučována zejména osobám, které jsou vystaveny riziku nákazy. Pro dosažení potřebné imunity se očkuje třemi základními dávkami v rozmezí 300 dnů (konvenční schéma očkování). Lze použít i zkráceného schématu, při kterém se 3 dávky aplikují v intervalu 21 dní. Ochrana po očkování nastupuje do 14 dní. Minimální ochrana po kompletním a řádném očkování přetrvává minimálně po dobu 3-5 let, tj. přeočkování by se mělo provádět každé 3 roky, případně 5 let. Očkování proti klíšťové encefalitidě má výhradně preventivní charakter a nelze ho uplatnit k profylaxi po přisátí klíštěte.
Virus Japonské encefalitidy
Japonská encefalitida je poměrně vzácné onemocnění vyskytující se ve většině zemí východní a jihovýchodní Asie. K přenosu japonské encefalitidy dochází štípnutím infikovaného komára rodu Culex. Rezervoárem nákazy jsou především ptáci, prasata a skot. Nedochází k přenosu z člověka na člověka. Ohroženou skupinou jsou jedinci pohybující se v zemědělských oblastech východní a jihovýchodní Asie, především děti a senioři. Prevencí je použití inaktivované vakcíny.
- Klinický obraz
Infekce probíhá většinou inaparentně, u části postižených se ale rozvine středně těžká až těžká encefalitida. Projevem je horečka, zvracení, bolest břicha, bolest hlavy, tuhnutí šíje, poruchy řeči. V nejtěšžších případech se mohou vyvinout křeče, dušení, duševní poruchy, koma až smrt.
Viry degué
Infekce viry dengué je endemická, v oblastech tropů a subtropů. Rezervoárem je v hustě zalidněných oblastech člověk, cirkulace viru je závislá na výskytu moskyta Aedes aegypti. Dalším ohniskem nákazy je džungle, kde jsou rezervoárem opice a přenašečem jiné druhy moskytů, zejména Aedes albopictus.
- Klinický obraz
Klinické příznaky vyvolá virus pouze u člověka. Onemocnění se nazývá horečka dengué a má dvě různé formy, lišící se závažností:
- benigní forma s chřipkovými příznaky;
- hemoragickáhorečka se závažným průběhem, často vedoucí k šoku a smrti.
Laboratorní průkaz se opírá o sérologické vyšetřrní. Specifická terapie ani vakcína neexistuje.
