Mikroskopická stavba kostní tkáně

kost – jedna z nejtvrdších tkání v lidském těle
z buněk a mezibuněčné hmoty (tvořena těmito buňkami, objemem převažuje)
- mezibuněčná hmota – složka vláknitá, složka fibrilární
- mineralizována solemi kalcia → obtížné zpracování kosti pro histologické vyšetření:
  - výbrus kostní tkáně (zalití do kanadského balzámu) – nejsou zachovány buňky, lze studovat kostní matrix
  - běžné histologické metody pro dekalcifikaci (Bouinova tekutina, zalití do celodalu nebo celoidinu) – buňky zůstávají zachovány
na povrchu lemována vrstvami kolagenního vaziva → endost na vnitřním povrchu, periost na vnějším
- endost i periost mají zevní – vazivovou vrstvu a vnitřní vrstvu – zde uloženy prekurzory osteoblastů (bb. osteoprogenitorové, preosteoblasty)
  - zevní vrstva periostu tvořena hustým kolagenním vazivem, nacházíme zde fibroblasty, kolagenní vlákna, cévy i vlákna nervová
    - Sharpeyova vlákna – svazky kolagenních vláken penetrující ze zevní vrstvy periostu do kostní matrix, připojují periost pevně ke kosti
  - vnitřní vrstva periostu (kambiová) obsahuje preosteoblasty = přímé prekurzory osteoblastů (osteoprogenitorové buňky)
    - ploché, charakter nediferenciovaných buněk, jsou schopné dělení
    - malý GK, málo vyvinuté GER
    - v klidové fázi nejeví vysokou biosyntetickou aktivitu, mohou se aktivovat a diferencovat v osteoblasty
    - úloha při růstu a hojení kosti (v průběhu hojení se mohou diferencovat nejen v osteoblasty, ale i v chondroblasty nebo fibroblasty)
endost je tenčí než periost, tvořen tenkou vnitřní vrstvou oploštělých preosteoblastů a malým množstvím vazivové tkáně (zde četné drobné cévy)
funkce – výživa kostní tkáně, zdroj nových osteoblastů pro růst, přestavbu a náhradu kostní tkáně (méně než periost)
buňky kostní tkáně – osteoblasty a osteocyty (prekurzory – preosteoblasty), osteoklasty

Osteoblasty

vedle sebe na povrchu trámců kostní tkáně
uspořádání obdobné jako uspořádání buněk v jednovrstevném epitelu
vysílají výběžky, které se vzájemně dotýkají, prodlužují se, když začnou buňky obklopovat nově syntetizovanou matrix
charakter buněk syntetizujících proteiny pro export
pokud aktivně syntetizují matrix, jsou kubické (nízce cylindrické), mají bazofilní cytoplazmu a vykazují vysokou aktivitu alkalické fosfatázy
se snížením syntetické aktivity se oplošťují, klesá produkce alkalické fosfatázy
velké světlé jádro, mohutné GER, velký GK (pod jádrem), v bazální oblasti buněk četné sekreční vezikuly
syntetizované látky se z buňky vylučují na povrchu, který je v kontaktu s kostním matrix
produkují organické komponenty kostní matrix – kolagen I, glykosaminoglykany, proteoglykany, glykoproteiny
osteoid – nově syntetizovaná matrix v blízkosti osteoblastů, která ještě nebyla mineralizovaná
ukládání anorganických látek do kostní matrix je také závislé na přítomnosti osteoblastů
osteoblasty se nedělí, jakmile se obklopí mezibuněčnou hmotou, stávají se z nich osteocyty (za určitých podmínek mohou osteocyty dediferencovat zpět v osteoblasty nebo preosteoblasty)

Osteocyty

uloženy jednotlivě v lakunách
vysílají tenké, dlouhé výběžky cytoplazmy, které jsou uloženy v úzkých kanálcích v kostní matrix (canaliculi ossium)
výběžky sousedních osteocytů jsou v kontaktu s četnými nexy
- tak osteocyty komunikují vzájemně, ale i s vnitřním a vnějším povrchem kosti (zásobení živinami)
někdy může tento řetězec tvořit až 15 buněk
ve srovnání s osteoblasty mají osteocyty menší jádro s větším množstvím heterochromatinu
méně vyvinuté GER, menší GK, malý počet lysozomů
po resorpci kostní tkáně degenerují, nebo se opět přemění v osteoblasty
nezbytné pro existenci mezibuněčné matrix, mají v malé míře schopnost syntetizovat matrix, účastní se také na jeho resorpci

Osteoklasty

volné buňky kostní tkáně
velké pohyblivé buňky s četnými výběžky
na povrchu kostní tkáně v drobných prohlubních → Howshipovy lakuny
obsahují 2 – 50 jader, velké množství acidofilní cytoplazmy s četnými volnými polyzomy, nepříliš vyvinuté GER, GK, četné mitochondrie a hodně lysozomů

složitá struktura povrchu osteoklastu – invaginace, které výrazně zvětšují resorpční povrch buňky → zvlněný lem

od ostatní cytoplasmy odděleny světlou zónou bez buněčných organel (pouze četné elementy cytoskeletu)
do oblasti pod zvlněným lemem se vyprazdňují lysozomy – prostředí s nízkým pH (přítomnost organických kyselin, které osteoklasty v malé míře produkují)
v záhybech zvlněného lemu četné krystalky solí kalcia, drobné vezikuly
osteoklasty patří do monocytomakrofágového systému, vyvíjejí se z hemocytoblastu (hemopoetická kmenová buňka v kostní dřeni)
bezprostřední prekurzory osteoklastů – monocyty (osteoklasty vznikají jejich splýváním)

Mezibuněčná hmota

složka vláknitá a amorfní
vláknitá složka – kolagenní vlákna (kolagen I) – 95 % organické hmoty kosti
amorfní složka – proteoglykany obsahující chondroitinsulfát a keratansulfát, strukturální glykoproteiny (izolován osteonektin, sialoprotein, osteokalcin)
anorganické látky – 50 % suché váhy kostní matrix
- ionty kalcia, fosfátové ionty, ionty magnezia, kalia, natria, ionty citrátové a uhličitanové
- ionty kalciové a fosfátové převážně ve formě krystalků hydroxyapatitu (rozměry 40 x 25 x 3 nm)
  - na povrchu krystalků se molekuly hydroxyapatitu vyskytují v hydratované formě – vrstvička nas. roztoku usnadňuje uvolňování iontů kalcia z kostí
spojení kolagenních vláken a hydroxyapatitu je příčinou pevnosti kostní tkáně

Odkazy

Související články

Použitá literatura

JUNQUEIRA, L. Carlos, José CARNEIRO a Robert O. KELLEY. Základy histologie. 7. vydání. Jinočany : H & H, 1997. 502 s. a LANGE medical book; ISBN 80-85787-37-7.