Sluch: Porovnání verzí
m (zdroj Biofot) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
== Úvod do problematiky == | |||
'''Sluch''' je jedním z pěti smyslů, založený na percepci (zpracování a vedení) akustických (zvukových) podnětů. Její podstatou je transformace mechanických zvukových vln na elektrické akční potenciály. | |||
'''Zvuk''' je mechanické vlnění vyvolané nějakým vnějším činitelem, vyskytující se ve formě podélné vlny na základě střídavého zahuštění a zředění molekul v okolí původce podnětu (tj. kolísání akustického tlaku). K zobrazení zvukové vlny užíváme jejích vlastností: '''amplitudy''' a '''vlnové délky'''. | |||
'''Amplituda''' je maximální výchylka akustického tlaku. Udává sílu zvuku (přímo úměrně): čím vyšší amplituda, tím silnější zvuk. | |||
'''Vlnová délka''' je úsek vlny, který se periodicky opakuje. Je nepřímo úměrná frekvenci. Udává výšku tónu (přímo úměrně). Čím větší frekvence, tím vyšší tón. (Čím větší vlnová délka, tím nižší tón.) | |||
== Zevní ucho == | |||
Zvuková vlna je zachycena '''ušním boltcem''' a beze změny vedena '''zevním zvukovodem''' až k '''bubínku''', který funguje jako rezonátor. | |||
== Střední ucho == | |||
=== POPIS === | |||
Ve středoušní dutině se nachází '''3 sluchové kůstky''', vzájemně kloubně spojené: '''kladívko''' (malleus), '''kovadlinka''' (incus) a '''třmínek''' (stapes), dále svaly '''m. tensor tympani''' (úpon na kladívko, inervace z n.V) a '''m. stapedius''' (úpon na stupátko třmínku, inervace z n.VII). Kladívko je připojeno k bubínku, kloubně spojeno s kovadlinkou a ta zase s třmínkem, jehož stupátko přiklápí a odklápí '''fenestra ovalis''' do prostoru vnitřního ucha, konkrétně scala vestibuli hlemýždě. Vnitřní ucho vyúsťuje kochleární scala tympani zase zpět do středouší druhým okénkem, '''fenestra rotundum''', které leží těsně pod fenestra ovalis. | |||
=== PRINCIP === | |||
'''Sluchové kůstky''' působí jako '''pákový systém''', jenž přenáší vibrace bubínku na pohyby stupátka třmínku proti fenestra ovalis. Jelikož přechodem ze středního do vnitřního ucha se změní prostředí, kudy vlna prochází, z plynného (ve středouší) na kapalné (perilymfa a endolymfa v hlemýždi vnitřního ucha), přičemž kapalné prostředí vyvíjí zvukové vlně mnohem větší odpor, '''je třeba zvýšit tlak''', jímž zvuková vlna vtrhne do vnitřního ucha. To se děje mechanickou úpravou vzduchu: | |||
:* '''poměrem plochy bubínku (velká plocha) '''a fenestra ovalis''' (malinká ploška) | |||
:* '''nerovnoramenností pák sluchových kůstek''' (kladívko je delší než výběžek kovadlinky) | |||
Následkem toho se tlak zvukové vlny zvýší (asi 22x) a amplituta sníží. | |||
=== TYMPANICKÝ REFLEX === | |||
= zvýšení tuhosti a odporu převodního systému ve středoušní dutině (a tím snížení vedení zvuku) při současném stahu m. tensor tympani a m. stapedius; vzniká jako ochranný reflex na základě hlasitých zvuků o nízké frekvenci, např. výbuchu. Chrání sluchové receptory před nadměrnou stimulací příliš silnými zvukovými vlnami. | |||
== Vnitřní ucho == | |||
=== POPIS === | |||
Ve vnitřním uchu se jako sluchově relevatní (nachází se tu ještě vestibulární aparát, tomu se ale nebudeme věnovat) vyskytuje kostěný hlemýžď, zvnitřku kopírovaný hlemýžděm membranózním (stočená membranózní trubice uvnitř stočené kostěné trubice). '''Hlemýžď''' (kochlea) je tvořen dvěma a půl závity stočené trubice, podélně rozdělené na tři části: '''scala vestibuli''', '''ductus cochlearis''' a '''scala tympani'''. Scala vestibuli začíná za fenestra ovalis a v apexu hlemýždě kontinuálně přechází ve scala tympani, jež ústí do fenestra rotundum. Vnitřní komoru tvoří ductus cochlearis, jenž v apexu hlemýždě slepě končí. Ductus cochlearis je od scala vestibuli oddělen '''Reissnerovou''' a od scala tympani '''bazilární membránou'''. V ductus cochlearis jsou na bazilární membránu posazeny buňky '''Cortiho orgánu''', kromě jiných také '''vnější''' (laterálně) a '''vnitřní''' (mediálně) '''vláskové buňky''', senzory akustického podnětu. Vnější buňky jsou zanořeny do tektoriální membrány, kryjící Cortiho orgán svrchu. Vnitřní vláskové buňky nejsou s tektoriální membránou pevně spojeny. | |||
=== PRINCIP === | |||
==Odkazy== | ==Odkazy== | ||
===Související články=== | ===Související články=== | ||
Řádek 13: | Řádek 41: | ||
* [[Práh sluchu a sluchové pole]] | * [[Práh sluchu a sluchové pole]] | ||
* [[Vyšetření sluchu. Rozdělení základních poruch podle audiogramu]] | * [[Vyšetření sluchu. Rozdělení základních poruch podle audiogramu]] | ||
[[Kategorie:Biofyzika]] | [[Kategorie:Biofyzika]] |
Verze z 14. 3. 2011, 23:13
Úvod do problematiky
Sluch je jedním z pěti smyslů, založený na percepci (zpracování a vedení) akustických (zvukových) podnětů. Její podstatou je transformace mechanických zvukových vln na elektrické akční potenciály. Zvuk je mechanické vlnění vyvolané nějakým vnějším činitelem, vyskytující se ve formě podélné vlny na základě střídavého zahuštění a zředění molekul v okolí původce podnětu (tj. kolísání akustického tlaku). K zobrazení zvukové vlny užíváme jejích vlastností: amplitudy a vlnové délky. Amplituda je maximální výchylka akustického tlaku. Udává sílu zvuku (přímo úměrně): čím vyšší amplituda, tím silnější zvuk. Vlnová délka je úsek vlny, který se periodicky opakuje. Je nepřímo úměrná frekvenci. Udává výšku tónu (přímo úměrně). Čím větší frekvence, tím vyšší tón. (Čím větší vlnová délka, tím nižší tón.)
Zevní ucho
Zvuková vlna je zachycena ušním boltcem a beze změny vedena zevním zvukovodem až k bubínku, který funguje jako rezonátor.
Střední ucho
POPIS
Ve středoušní dutině se nachází 3 sluchové kůstky, vzájemně kloubně spojené: kladívko (malleus), kovadlinka (incus) a třmínek (stapes), dále svaly m. tensor tympani (úpon na kladívko, inervace z n.V) a m. stapedius (úpon na stupátko třmínku, inervace z n.VII). Kladívko je připojeno k bubínku, kloubně spojeno s kovadlinkou a ta zase s třmínkem, jehož stupátko přiklápí a odklápí fenestra ovalis do prostoru vnitřního ucha, konkrétně scala vestibuli hlemýždě. Vnitřní ucho vyúsťuje kochleární scala tympani zase zpět do středouší druhým okénkem, fenestra rotundum, které leží těsně pod fenestra ovalis.
PRINCIP
Sluchové kůstky působí jako pákový systém, jenž přenáší vibrace bubínku na pohyby stupátka třmínku proti fenestra ovalis. Jelikož přechodem ze středního do vnitřního ucha se změní prostředí, kudy vlna prochází, z plynného (ve středouší) na kapalné (perilymfa a endolymfa v hlemýždi vnitřního ucha), přičemž kapalné prostředí vyvíjí zvukové vlně mnohem větší odpor, je třeba zvýšit tlak, jímž zvuková vlna vtrhne do vnitřního ucha. To se děje mechanickou úpravou vzduchu:
- poměrem plochy bubínku (velká plocha) a fenestra ovalis (malinká ploška)
- nerovnoramenností pák sluchových kůstek (kladívko je delší než výběžek kovadlinky)
Následkem toho se tlak zvukové vlny zvýší (asi 22x) a amplituta sníží.
TYMPANICKÝ REFLEX
= zvýšení tuhosti a odporu převodního systému ve středoušní dutině (a tím snížení vedení zvuku) při současném stahu m. tensor tympani a m. stapedius; vzniká jako ochranný reflex na základě hlasitých zvuků o nízké frekvenci, např. výbuchu. Chrání sluchové receptory před nadměrnou stimulací příliš silnými zvukovými vlnami.
Vnitřní ucho
POPIS
Ve vnitřním uchu se jako sluchově relevatní (nachází se tu ještě vestibulární aparát, tomu se ale nebudeme věnovat) vyskytuje kostěný hlemýžď, zvnitřku kopírovaný hlemýžděm membranózním (stočená membranózní trubice uvnitř stočené kostěné trubice). Hlemýžď (kochlea) je tvořen dvěma a půl závity stočené trubice, podélně rozdělené na tři části: scala vestibuli, ductus cochlearis a scala tympani. Scala vestibuli začíná za fenestra ovalis a v apexu hlemýždě kontinuálně přechází ve scala tympani, jež ústí do fenestra rotundum. Vnitřní komoru tvoří ductus cochlearis, jenž v apexu hlemýždě slepě končí. Ductus cochlearis je od scala vestibuli oddělen Reissnerovou a od scala tympani bazilární membránou. V ductus cochlearis jsou na bazilární membránu posazeny buňky Cortiho orgánu, kromě jiných také vnější (laterálně) a vnitřní (mediálně) vláskové buňky, senzory akustického podnětu. Vnější buňky jsou zanořeny do tektoriální membrány, kryjící Cortiho orgán svrchu. Vnitřní vláskové buňky nejsou s tektoriální membránou pevně spojeny.