Mikroskopická stavba kostní tkáně

• kost – jedna z nejtvrdších tkání v lidském těle
• z buněk a mezibuněčné hmoty (tvořena těmito buňkami, objemem převažuje)
  • mezibuněčná hmota – složka vláknitá, složka fibrilární
  • mineralizována solemi kalcia → obtížné zpracování kosti pro histologické vyšetření:
    • výbrus kostní tkáně (zalití do kanadského balzámu) – nejsou zachovány buňky, lze studovat kostní matrix
    • běžné histologické metody pro dekalcifikaci (Bouinova tekutina, zalití do celodalu nebo celoidinu) – buňky zůstávají zachovány
• na povrchu lemována vrstvami kolagenního vaziva → endost na vnitřním povrchu, periost na vnějším
  • endost i periost mají zevní – vazivovou vrstvu a vnitřní vrstvu – zde uloženy prekurzory osteoblastů (bb. osteoprogenitorové, preosteoblasty)
    • zevní vrstva periostu tvořena hustým kolagenním vazivem, nacházíme zde fibroblasty, kolagenní vlákna, cévy i vlákna nervová
      • Sharpeyova vlákna – svazky kolagenních vláken penetrující ze zevní vrstvy periostu do kostní matrix, připojují periost pevně ke kosti
    • vnitřní vrstva periostu (kambiová) obsahuje preosteoblasty = přímé prekurzory osteoblastů (osteoprogenitorové buňky)
      • ploché, charakter nediferenciovaných buněk, jsou schopné dělení
      • malý GK, málo vyvinuté GER
      • v klidové fázi nejeví vysokou biosyntetickou aktivitu, mohou se aktivovat a diferencovat v osteoblasty
      • úloha při růstu a hojení kosti (v průběhu hojení se mohou diferencovat nejen v osteoblasty, ale i v chondroblasty nebo fibroblasty)
• endost je tenčí než periost, tvořen tenkou vnitřní vrstvou oploštělých preosteoblastů a malým množstvím vazivové tkáně (zde četné drobné cévy)
• funkce – výživa kostní tkáně, zdroj nových osteoblastů pro růst, přestavbu a náhradu kostní tkáně (méně než periost)
• buňky kostní tkáně – osteoblasty a osteocyty (prekurzory – preosteoblasty), osteoklasty

Osteoblasty

• vedle sebe na povrchu trámců kostní tkáně
• uspořádání obdobné jako uspořádání buněk v jednovrstevném epitelu
• vysílají výběžky, které se vzájemně dotýkají, prodlužují se, když začnou buňky obklopovat nově syntetizovanou matrix
• charakter buněk syntetizujících proteiny pro export
• pokud aktivně syntetizují matrix, jsou kubické (nízce cylindrické), mají bazofilní cytoplazmu a vykazují vysokou aktivitu alkalické fosfatázy
• se snížením syntetické aktivity se oplošťují, klesá produkce alkalické fosfatázy
• velké světlé jádro, mohutné GER, velký GK (pod jádrem), v bazální oblasti buněk četné sekreční vezikuly
• syntetizované látky se z buňky vylučují na povrchu, který je v kontaktu s kostním matrix
• produkují organické komponenty kostní matrix – kolagen I, glykosaminoglykany, proteoglykany, glykoproteiny
• osteoid – nově syntetizovaná matrix v blízkosti osteoblastů, která ještě nebyla mineralizovaná
• ukládání anorganických látek do kostní matrix je také závislé na přítomnosti osteoblastů
• osteoblasty se nedělí, jakmile se obklopí mezibuněčnou hmotou, stávají se z nich osteocyty (za určitých podmínek mohou osteocyty dediferencovat zpět v osteoblasty nebo preosteoblasty)

Osteocyty

• uloženy jednotlivě v lakunách
• vysílají tenké, dlouhé výběžky cytoplazmy, které jsou uloženy v úzkých kanálcích v kostní matrix (canaliculi ossium)
• výběžky sousedních osteocytů jsou v kontaktu s četnými nexy
  • tak osteocyty komunikují vzájemně, ale i s vnitřním a vnějším povrchem kosti (zásobení živinami)
• někdy může tento řetězec tvořit až 15 buněk
• ve srovnání s osteoblasty mají osteocyty menší jádro s větším množstvím heterochromatinu
• méně vyvinuté GER, menší GK, malý počet lysozomů
• po resorpci kostní tkáně degenerují nebo se opět přemění v osteoblasty
• nezbytné pro existenci mezibuněčné matrix, mají v malé míře schopnost syntetizovat matrix, účastní se také na jeho resorpci

Osteoklasty

• volné buňky kostní tkáně
• velké pohyblivé buňky s četnými výběžky
• na povrchu kostní tkáně v drobných prohlubních → Howshipovy lakuny
• obsahují 2 – 50 jader, velké množství acidofilní cytoplazmy s četnými volnými polyzomy, nepříliš vyvinuté GER, GK, četné mitochondrie a hodně lysozomů

složitá struktura povrchu osteoklastu – invaginace, které výrazně zvětšují resorpční povrch buňky → zvlněný lem

• od ostatní cytoplasmy odděleny světlou zónou bez buněčných organel (pouze četné elementy cytoskeletu)
• do oblasti pod zvlněným lemem se vyprazdňují lysozomy – prostředí s nízkým pH (přítomnost organických kyselin, které osteoklasty v malé míře produkují)
• v záhybech zvlněného lemu četné krystalky solí kalcia, drobné vezikuly
• osteoklasty patří do monocytomakrofágového systému, vyvíjejí se z hemocytoblastu (hemopoetická kmenová buňka v kostní dřeni)
• bezprostřední prekurzory osteoklastů – monocyty (osteoklasty vznikají jejich splýváním)

Mezibuněčná hmota

• složka vláknitá a amorfní
• vláknitá složka – kolagenní vlákna (kolagen I) – 95 % organické hmoty kosti
• amorfní složka – proteoglykany obsahující chondroitinsulfát a keratansulfát, strukturální glykoproteiny (izolován osteonektin, sialoprotein, osteokalcin)
• anorganické látky – 50 % suché váhy kostní matrix
  • ionty kalcia, fosfátové ionty, ionty magnezia, kalia, natria, ionty citrátové a uhličitanové
  • ionty kalciové a fosfátové převážně ve formě krystalků hydroxyapatitu (rozměry 40 x 25 x 3 nm)
    • na povrchu krystalků se molekuly hydroxyapatitu vyskytují v hydratované formě – vrstvička nas. roztoku usnadňuje uvolňování iontů kalcia z kostí
• spojení kolagenních vláken a hydroxyapatitu je příčinou pevnosti kostní tkáně

Odkazy

Použitá literatura

• JUNQUEIRA, L. Carlos, José CARNEIRO a Robert O. KELLEY. Základy histologie. 7. vydání. Jinočany : H & H, 1997. 502 s. a LANGE medical book; ISBN 80-85787-37-7.