Dendritické buňky: Porovnání verzí

Verze z 28. 2. 2016, 11:27

Dendritické buňky patří mezi nejúčinnější antigen prezentující buňky a jsou spojovacím článkem mezi nespecifickou a specifickou imunitou. Dendritické buňky vznikají jako ostatní imunitní buňky z hematopoetické kmenové buňky a mají schopnost fagocytózy.

Dendritické buňky se vyskytují ve dvou formách a to nezralé a zralé.

Nezralé dendritické buňky

Nezralé dendritické buňky se nachází ve tkáních, které mají přímý kontakt s vnějším prostředím jako je kůže (zde se nazývají Langerhansovy buňky), sliznice dutiny nosní a ústní, plíce, žaludek nebo střevo. Svými výběžky zachytávají cizí molekuly a vyhledávají možný patogen (pomocí toll-like receptorů nebo pattern recognition receptorů). Další dendritické buňky cestují mezi krví a lymfou nebo v malém množství hlídkují téměř v každém orgánu kromě mozku, varlat a rohovky. Funkcí nezralých dendritických buněk je pohlcování tělu vlastních odumřelých buněk a molekul rozpuštěných v mezibuněčné tekutině, jejichž fragmenty poté vystaví na svém povrchu v komplexu s molekulou MHC (Major Histocompatibility Complex) jako autoantigeny, které jsou rozpoznávány specifickými T lymfocyty. T lymfocyty jsou tímto způsobem tlumeny nebo se z nich stávají regulační T lymfocyty. Díky tomuto mechanismu nezralé dendritické buňky navozují toleranci vůči tělu vlastním antigenům.

Pokud nezralá dendritická buňka rozpozná patogen nebo tělu vlastní buňku, která zahynula nekrózou, začíná dozrávat.

Zralé dendritické buňky

Vyzrávající dendritická buňka prezentuje fragmenty exogenního patogenu v komplexu s molekulou MHC II, antigeny endogenního původu (včetně virů) spolu s MHC I. třídy. Zralá dendritická buňka ztrácí schopnost fagocytózy a migruje do sekundárních lymfatických orgánů, kde aktivuje naivní T lymfocyty a tím přispívá k aktivaci specifické imunity. Za 2 – 3 dny zralá dendritická buňka umírá. Počet dendritických buněk je doplňován z kostní dřeně.

Klinické využití dendritických buněk

Dnes vznikají studie na využití buněk k indukci protinádorové imunity, kdy se in vitro z odebraných monocytů z těla pacienta připraví dendritické buňky, ke kterým je přidán specifický nádorový antigen a po zpracování a vystavení fragmentů na povrchu jsou vráceny zpět do těla pacienta. Uvažuje se o využití dendritických buněk i v oblasti léčby alergií nebo HIV.

Odkazy

Související články

Použitá literatura

ŠTERZL, Ivan, et al. Základy imunologie pro zubní a všeobecné lékaře. 1. vydání. Praha : Nakladatelství Karolinum, 2005. 207 s. ISBN 978-80-2460-972-0.

HOŘEJŠÍ, Václav a Jana BARTŮŇKOVÁ. Základy imunologie. 4. vydání. Praha : Triton, 2009. 320 s. ISBN 978-80-7387-280-9.

What are Dendritic Cells? [online]. [cit. 2015-10-23]. Dostupné z: http://www.news-medical.net/health/what-are-dendritic-cells.aspx

Verze z 28. 2. 2016, 11:25 (editovat) Helensshead (Diskuse \| příspěvky) m (prolink) ← Porovnání se starší verzí		Verze z 28. 2. 2016, 11:27 (editovat) (zrušit editaci) Helensshead (Diskuse \| příspěvky) m (prolink) Porovnání s novější verzí →
Řádek 6:		Řádek 6:

	== Nezralé dendritické buňky ==		== Nezralé dendritické buňky ==
	Nezralé dendritické buňky se nachází ve tkáních, které mají přímý kontakt s vnějším prostředím jako je '''kůže''' (zde se nazývají [[Langerhansovy buňky]]), '''sliznice dutiny nosní a ústní, plíce, žaludek nebo střevo'''. Svými výběžky zachytávají cizí molekuly a vyhledávají možný patogen (pomocí toll-like receptorů nebo pattern recognition receptorů). Další dendritické buňky cestují mezi [[Krev\|krví]] a [[Lymfa\|lymfou]] nebo v malém množství hlídkují téměř v každém orgánu kromě mozku, varlat a [[Rohovka\|rohovky]]. Funkcí nezralých dendritických buněk je pohlcování tělu vlastních odumřelých buněk a molekul rozpuštěných v [[Mezibuněčná hmota\|mezibuněčné tekutině]], jejichž fragmenty poté vystaví na svém povrchu v komplexu s molekulou [[MHC]] (Major Histocompatibility Complex) jako autoantigeny, které jsou rozpoznávány specifickými [[T lymfocyty]]. T lymfocyty jsou tímto způsobem tlumeny nebo se z nich stávají regulační T lymfocyty. Díky tomuto mechanismu nezralé dendritické buňky '''navozují toleranci vůči tělu vlastním antigenům'''.		Nezralé dendritické buňky se nachází ve tkáních, které mají přímý kontakt s vnějším prostředím jako je '''kůže''' (zde se nazývají Langerhansovy buňky), '''sliznice dutiny nosní a ústní, plíce, žaludek nebo střevo'''. Svými výběžky zachytávají cizí molekuly a vyhledávají možný patogen (pomocí toll-like receptorů nebo pattern recognition receptorů). Další dendritické buňky cestují mezi [[Krev\|krví]] a [[Lymfa\|lymfou]] nebo v malém množství hlídkují téměř v každém orgánu kromě mozku, varlat a [[Rohovka\|rohovky]]. Funkcí nezralých dendritických buněk je pohlcování tělu vlastních odumřelých buněk a molekul rozpuštěných v [[Mezibuněčná hmota\|mezibuněčné tekutině]], jejichž fragmenty poté vystaví na svém povrchu v komplexu s molekulou [[MHC]] (Major Histocompatibility Complex) jako autoantigeny, které jsou rozpoznávány specifickými [[T lymfocyty]]. T lymfocyty jsou tímto způsobem tlumeny nebo se z nich stávají regulační T lymfocyty. Díky tomuto mechanismu nezralé dendritické buňky '''navozují toleranci vůči tělu vlastním antigenům'''.