Krev

			Článek byl označen za rozpracovaný, od jeho poslední editace však již uplynulo více než 30 dní
			Chcete-li jej upravit, pokuste se nejprve vyhledat autora v historii a kontaktovat jej. Podívejte se také do diskuse.
			Pokud vše nasvědčuje tomu, že původní autor nebude v editacích v nejbližší době pokračovat, odstraňte šablonu {{Pracuje se}} a stránku upravte.
			Stránka byla naposledy aktualizována v pondělí 6. května 2013 v 19:12.

			Tato stránka je navržena na smazání
			Důvod: Copyvio
			Pokud se smazáním nesouhlasíte, odstraňte šablonu {{Smazat}} ze zdrojového textu tohoto článku a na diskusní stránce objasněte své stanovisko.

Krev

Krev je hlavní součástí vnitřního prostředí organismu. Je to tekutý orgán, který má dvě složky. Složku tekutou a buněčnou. Tekutou složkou rozumíme krevní plazmu. Buněčná složka představuje zralé krevní buňky - erytrocyty, leukocyty, trombocyty.

Funkce krve

Hlavní funkcí krve je transport krevních plynů - kyslíku a oxidu uhličitého. Neméně důležitou funkcí je udržení homeostázy, tzn. stálost vnitřního prostředí. Dalšími jsou přívod živin, vitamínů, minerálů, hormonů, odvod zplodin metabolismu, a také zajišťuje obranné mechanismy.

Složení krve

Krevní plazma

Krevní plazma je tekutou složkou. Obsahuje asi 90 % vody, dále také organické a anorganické látky. Hodnota pH plazmy (krve) je 7,4 a je poměrně velmi stabilní. Objem plazmy u dospělého člověka je 2,8 až 3,5 litrů, což představuje zhruba 5 % tělesné hmotnosti. Přehled některých anorganických látek viz. následující tabulka .

Prvek	Koncentrace v plazmě	Fyziologický význam
sodík (natrium)	137 - 142 mmol/l	osmotický tlak, stálost objemu, udržení pH, hlavní kationt ECT
draslík (kalium)	3,8 - 5,1 mmol/l	aktivace enzymů, dráždivost nervů a svalů, hlavní kationt ICT
vápník (calcium)	2,25 - 2,75 mmol/l	srážlivost krve, dráždivost, nervosvalový přenos, svalová kontrakce, činnost srdce, kostní tkáň, atd.
hořčík (magnesium)	0,7 - 1,2 mmol/l	aktivace enzymů, tlumivé účinky na nervový systém
chloridy	96 - 106 mmol/l	spolu s Na udržuje osmolalitu, stálý objem i pH, žaludeční šťáva
bikarbonát (HCO3-)	24 - 35 mmol/l	transport CO2, udržování pH
fosfor (phosphorum)	0,6 - 1,6 mmol/	udržuje pH, kostní tkáň

Mezi jedny z nejdůležitější organických látek, které nalezneme v krevní plazmě jsou bílkoviny, tzv. plazmatické bílkoviny. Množství těchto bílkovin je v rozmezí 60 - 80 g/l, v celém objemu plazmy je to přibližně 200 g. Rozlišujeme albuminy, globuliny a fibrinogen. Největší podíl zaujímají albuminy, a to přes 40 g/l. Globuliny celkem 26 g/l (z toho asi 15-16 g/l imunoglobuliny). Fibrinogen pak 4 g/l. Funkcí plazmatických bílkovin je několik: podíl na udržování stálého objemu plazmy, transportní funkce, udržování pH, obrana organismu a hemokoagulace. Plazma zajišťuje přenos i další důležité organické látky, a tou je glukóza. Její hladina (glykémie) se pohybuje mezi 3,3 až 6,1 mmol/l. Jedná se o hlavní energetický substrát.

Erytrocyty

Erytrocyty jsou červené krvinky, neboli červené krevní buňky. Jsou to buňky bezjaderné, měří v průměru 7,5 μm a jejich počet se pohybuje kolem 5 milionů na 1μl u dospělého jedince (u mužů více než u žen). Obsahují krevní barvivo hemoglobin Hb, na který se váže kyslík, a který také způsobuje červené zbarvení krve. Díky svému bikonkávnímu tvaru (podélný řez připomíná cukrářský piškot), pružnosti membrány a absence jádra jsou schopny se přizpůsobit kapilárám, jejichž průměr je menší než průměr samotných krvinek. Erytrocyty v krevním řečišti přežívají asi 120 dní, a pak jsou likvidovány ve slezině a kostní dřeni.

Vznik erytrocytů

Vznik a vývoj erytrocytů se nazývá erytropoéza. Je to velmi náročný a zdlouhavý děj odehrávající se v červené kostní dřeni. Mateřskou buňkou je kmenová pluripotentní buňka. Kmenová buňka se rozdělí. Vytvoří základ pro další předchůdce červených krvinek, a z těch se pak vznikají nezralé erytrocyty - retikulocyty. Retikulocyt je stadium vývoje těsně před dozráním na definitivní bezjadernou buňku. Tato forma erytrocytu je vyplavena do krve, kde asi během dvou dnů dozraje. Během intrauterinního vývoje není hlavním místem krvetvorby kostní dřeň, ale játra a slezina. Vývoj červených krvinek je řízen hormonem erytropoetinem (EPO). Pro zdravý vznik a vývoj krvinek je důležitá přítomnost železa, vitamín B12, kyselina listová a vitamín C.

Funkce erytrocytů

Hlavní funkcí erytrocytů je transport dýchacích plynů mezi plícemi a tkáněmi. Erytrocyty donášejí kyslík k buňkám jednotlivých tkání těla, místo něj poté naváží oxid uhličitý, který je transportován krvinkou do plic odkud ho vydechujeme z těla pryč. Nebezpečnou vazbou na erytrocyty je vazba s oxidem uhelnatým. Toto spojení je až 200krát silnější a hemoglobin ztrácí schopnost navázat kyslík.

Leukocyty

Leukocyty, neboli bílé krvinky jsou důležitou součástí imunitního systému. Vyskytují se v poměrně nižším počtu než krvinky červené, tj. 6 až 10 tisíc leukocytů na 1μl krve. Jsou to buňky jaderné. Podle obsahu granul v cytoplazmě rozdělujeme leukocyty na granulocyty a agranulocyty.

Granulocyty

Granulocyty jsou leukocyty, v jejichž cytoplazmě nacházíme specifická granula, a právě podle barvitelnosti těchto granul rozlišujeme neutrofilní, eosinofilní a bazofilní granulocyty.
Neutrofilní granulocyty představují nejpočetnější druh všech leukocytů. V průměru měří 10 - 12μm. V jádře zralých neutrofilů najdeme 2 - 5 segmentů. Mladé formy, u kterých není jádro ještě zcela segmentované, nazýváme jako tyče. V oběhu se vyskytují 6 - 7 hodin, poté se přesunují do tkání, kde žijí 1 - 4 dny. Úkolem těchto granulocytů je pohlcování bakterií a jejich likvidace.
Eozinofilní granulocyty tvoří 2 - 4 % leukocytů. Velikost 12 - 14 μm. Jádro má většinou pouze dva segmenty. Jsou schopné fagocytózy, v menším rozsahu než neutrofily. Velmi aktivně fagocytují imunokomplexy.
Bazofilní granulocyty zastávají pouze 1 % ze všech bílých krvinek. Průměrná velikost je 10 μm. Jádro mívá tvar písmene S. Specifická granula bazofilů obsahují histamin, heparin, chondroitinsulfát. Uvolněním heparinu a dalších látek zahajují alergickou reakci.

Agranulocyty

Agranulocyty jsou monoklonální leukocyty. Jejich plazma neobsahuje specifická granula. Někdy mívají lehce vpáčené jádro. Agranulocyty dělíme na lymfocyty a monocyty.
Lymfocyty tvoří až 30% z celkového počtu leukocytů. Jsou důležitou součástí imunitního systému. Lymfocyty můžeme dále dělit podle funkcí na lymfocyty T a B. Tyto lymfocyty zajišťují tzv. buněčnou (protilátkovou) imunitu. T-lymfocyty mají na starost celkovou regulaci imunitní odpovědi, např. aby reakce nebyla přehnaná, a aby tak nedošlo k poškození vlastního organismu. B-lymfocyty mají jedinečnou schopnost tvořit protilátky proti konkrétním choroboplodným zárodkům. Oba typy buněk mají "paměť". V případě, kdy se v těle objeví např. stejný druh viru podruhé, lymfocyty si to pamatují a dokáží zasáhnout daleko rychleji.
Monocyty jsou velké buňky. Představují 3 - 8 % leukocytů. Jádro bývá oválné a většinou obsahuje 1 až 2 jadérka. V krvi cirkulují 12 hodin i několik dní. Poté se přesouvají do tkání, kde se diferencují na makrofágy. Monocyty hlídají výskyt cizorodého materiálu. Umí vystavit bakteriální antigen, a takto "oznámit" zbývající leukocytům přítomnost nepřítele.

Trombocyty

Trombocyty neboli krevní destičky jsou nejmenší formované krevní elementy. Jsou bezjaderné a mají diskovitý tvar. Normální počet trombocytů v 1μl krve je 150 - 450 tisíc. Množství destiček je celý život stejný, ale musí se neustále obměňovat, protože jejich životnost není nejdelší, asi 9 - 12 dní. V cirkulaci se nachází přibližně dvě třetiny z celkového počtu trombocytů, zbytek je sekvestrován ve slezině. Krevní destičky vznikají odštěpením cytoplazmy megakaryocytů, které najdeme v kostní dřeni. Alfa-granula trombocytů obsahují některé faktory, které se uplatňují při hemokoagulaci. Dalším úkolem trombocytů je hemostáza (zástava krvácení).

Hemostáza

Hemostáza zajišťuje tekutost krve a v případě poruchy cévní stěně vede k zástavě krvácení. Ihned po porušení (odhalení) subendotelu cévní stěny nastává vazokonstrikce, která je výsledkem působení serotoninu. Znamená to, že se céva stáhne. V místě poranění se během několika vteřin aktivují trombocyty. Následně tyto aktivované krevní destičky přilnou (adehe) na poraněnou cévu, vzájemně se splétají a shlukují se do agregátů (agregace). Takto vzniklý útvar trombocytů se nazývá destičkový trombus, který uzavře otevřenou cévu. Poté započíná proces hemokoagulace, což je soubor enzymatických, na sebe navazujících dějů. Tyto děje probíhají za přítomnosti tzv. plazmatických koagulačních faktorů. Hemokoagulace se aktivuje dvěma cestami - vnitřní a vnější. Vnitřní systém je započat aktivací faktoru XII. Zevní systém se aktivuje účinkem tkáňového tromboplastinu. Společným cílem těchto dvou cest je aktivace faktoru X, odkud pak následující děje probíhají společně. Konečným výsledkem je aktivace protrombinu na trombin, který následně aktivuje přeměnu rozpustného fibrinogenu na nerozpustný fibrin. Působením všech faktorů vzniká definitivní hemostatická zátka, do které se ještě zachytávají erytrocyty. Trombus je v průběhu času odstraněn rozpadem trombocytů a fibrinu a rána je pomocí regeneračních a reparačních procesů zhojená.

Použité zdroje

<references>