Krev

			Článek byl označen za rozpracovaný, od jeho poslední editace však již uplynulo více než 30 dní
			Chcete-li jej upravit, pokuste se nejprve vyhledat autora v historii a kontaktovat jej. Podívejte se také do diskuse.
			Pokud vše nasvědčuje tomu, že původní autor nebude v editacích v nejbližší době pokračovat, odstraňte šablonu {{Pracuje se}} a stránku upravte.
			Stránka byla naposledy aktualizována v neděli 5. května 2013 v 22:31.

			Tato stránka je navržena na smazání
			Důvod: Copyvio
			Pokud se smazáním nesouhlasíte, odstraňte šablonu {{Smazat}} ze zdrojového textu tohoto článku a na diskusní stránce objasněte své stanovisko.

Krev

Krev je hlavní součástí vnitřního prostředí organismu. Je to tekutý orgán, který má dvě složky. Složku tekutou a buněčnou. Tekutou složkou rozumíme krevní plazmu. Buněčná složka představuje zralé krevní buňky - erytrocyty, leukocyty, trombocyty.

Funkce krve

Hlavní funkcí krve je transport krevních plynů - kyslíku a oxidu uhličitého. Neméně důležitou funkcí je udržení homeostázy, tzn. stálost vnitřního prostředí. Dalšími jsou přívod živin, vitamínů, minerálů, hormonů, odvod zplodin metabolismu, a také zajišťuje obranné mechanismy.

Složení krve

Krevní plazma

Krevní plazma je tekutou složkou. Obsahuje asi 90 % vody, dále také organické a anorganické látky. Hodnota pH plazmy (krve) je 7,4 a je poměrně velmi stabilní. Objem plazmy u dospělého člověka je 2,8 až 3,5 litrů, což představuje zhruba 5 % tělesné hmotnosti. Přehled některých anorganických látek viz. následující tabulka .

Prvek	Koncentrace v plazmě	Fyziologický význam
sodík (natrium)	137 - 142 mmol/l	osmotický tlak, stálost objemu, udržení pH, hlavní kationt ECT
draslík (kalium)	3,8 - 5,1 mmol/l	aktivace enzymů, dráždivost nervů a svalů, hlavní kationt ICT
vápník (calcium)	2,25 - 2,75 mmol/l	srážlivost krve, dráždivost, nervosvalový přenos, svalová kontrakce, činnost srdce, kostní tkáň, atd.
hořčík (magnesium)	0,7 - 1,2 mmol/l	aktivace enzymů, tlumivé účinky na nervový systém
chloridy	96 - 106 mmol/l	spolu s Na udržuje osmolalitu, stálý objem i pH, žaludeční šťáva
bikarbonát (HCO3-)	24 - 35 mmol/l	transport CO2, udržování pH
fosfor (phosphorum)	0,6 - 1,6 mmol/	udržuje pH, kostní tkáň

Mezi jedny z nejdůležitější organických látek, které nalezneme v krevní plazmě jsou bílkoviny, tzv. plazmatické bílkoviny. Množství těchto bílkovin je v rozmezí 60 - 80 g/l, v celém objemu plazmy je to přibližně 200 g. Rozlišujeme albuminy, globuliny a fibrinogen. Největší podíl zaujímají albuminy, a to přes 40 g/l. Globuliny celkem 26 g/l (z toho asi 15-16 g/l imunoglobuliny). Fibrinogen pak 4 g/l. Funkcí plazmatických bílkovin je několik: podíl na udržování stálého objemu plazmy, transportní funkce, udržování pH, obrana organismu a hemokoagulace. Plazma zajišťuje přenos i další důležité organické látky, a tou je glukóza. Její hladina (glykémie) se pohybuje mezi 3,3 až 6,1 mmol/l. Jedná se o hlavní energetický substrát.

Erytrocyty

Erytrocyty jsou červené krvinky, neboli červené krevní buňky. Jsou to buňky bezjaderné, měří v průměru 7,5 μm a jejich počet se pohybuje kolem 5 milionů na 1μl u dospělého jedince (u mužů více než u žen). Obsahují krevní barvivo hemoglobin Hb, na který se váže kyslík, a který také způsobuje červené zbarvení krve. Díky svému bikonkávnímu tvaru (podélný řez připomíná cukrářský piškot), pružnosti membrány a absence jádra jsou schopny se přizpůsobit kapilárám, jejichž průměr je menší než průměr samotných krvinek. Erytrocyty v krevním řečišti přežívají asi 120 dní, a pak jsou likvidovány ve slezině a kostní dřeni.

Vznik erytrocytů

Vznik a vývoj erytrocytů se nazývá erytropoéza. Je to velmi náročný a zdlouhavý děj odehrávající se v červené kostní dřeni. Mateřskou buňkou je kmenová pluripotentní buňka. Kmenová buňka se rozdělí. Vytvoří základ pro další předchůdce červených krvinek, a z těch se pak vznikají nezralé erytrocyty - retikulocyty. Retikulocyt je stadium vývoje těsně před dozráním na definitivní bezjadernou buňku. Tato forma erytrocytu je vyplavena do krve, kde asi během dvou dnů dozraje. Během intrauterinního vývoje není hlavním místem krvetvorby kostní dřeň, ale játra a slezina. Vývoj červených krvinek je řízen hormonem erytropoetinem (EPO). Pro zdravý vznik a vývoj krvinek je důležitá přítomnost železa, vitamín B12, kyselina listová a vitamín C.

Funkce erytrocytů

Hlavní funkcí erytrocytů je transport dýchacích plynů mezi plícemi a tkáněmi. Erytrocyty donášejí kyslík k buňkám jednotlivých tkání těla, místo něj poté naváží oxid uhličitý, který je transportován krvinkou do plic odkud ho vydechujeme z těla pryč. Nebezpečnou vazbou na erytrocyty je vazba s oxidem uhelnatým. Toto spojení je až 200krát silnější a hemoglobin ztrácí schopnost navázat kyslík.

Leukocyty

Leukocyty (bílé krvinky) představují mobilní jednotku obranného systému organismu. Na rozdíl od erytrocytů jde o morfologicky i funkčně heterogenní skupinu. Rozdělují se na granulocyty a agranulocyty. Granulocyty dělíme podle barvitelnosti a velikosti granul na neutrofily, eozinofily a bazofily. Agranulocyty nemají granula a dělí se na monocyty a lymfocyty.

Leukocyt	Zastoupení	Rozměr	Znaky
Neutrofily	57 - 67 %	10 - 12 μm	segmentované jádro
Eozinofily	1 - 3 %	13 - 14 μm	dvoulaločné jádro
Bazofily	0 - 1 %	10 μm	esovité jádro
Monocyty	3 - 8 %	15 - 25 μm	ledvinovité jádro
Lymfocyty	24 - 40 %	6 - 8 μm	velké kulaté jádro

Počet leukocytů v krvi je 4 - 9 *10⁹/litr. Téměř stejné množství je ještě ve tkáních a lymfatických orgánech. V počtu bílých krvinek nejsou pohlavní rozdíly, ale jejich počet může kolísat v závislosti na jídle (proto se má krev odebírat nalačno), s denní dobou, námahou atd. Výrazně se jejich počet zvyšuje při infekčních onemocněních. Bílé krvinky mají schopnost fagocytózy (především neutrofily a monocyty). Protože monocyty vykazují v tomto směru mnohem větší kapacitu, říká se jim také makrofágy.
Neutrofilní granulocyty jsou u dospělého člověka nejpočetnějším druhem leukocytů. V cytoplazmě těchto mikrofágů jsou přítomny různé enzymy, které mají schopnost narušovat bakteriální (či jiné) struktury a ničit je. Stáří granulocytů se identifikuje podle počtu segmentů jádra. Mladé formy mají pouze jádro jednosegmentové (tyčka), se stářím se počet segmentů zvyšuje (na 4-5 segmentů). V cytoplazmě nacházíme malý Golgiho komplex, ojedinělé mitochondrie a cisterny granulárního endoplazmatického retikula, malý počet ribozomů. Dále v cytoplazmě nalézáme dva typy granul. Specifická granula, která obsahují alkalickou fosfatázu, kolagenázy, laktoferin, lysozym a bazické proteiny - fagocytiny. Azurofilní granula patří mezi lysozymy, obsahují typické lysozomální enzymy a myeloperoxidázu. Neutrofilní granulocyty žijí jen krátce. V cévním řečišti se vyskytují 6 - 7 hodin, pak pronikají do vazivové tkáně, kde žijí 1 - 4 dny. Jsou schopny fagocytózy, hrají důležitou úlohu při obraně organismu proti různým mikroorganismům.
Eozinofilní granulocyty mají jádro složené většinou ze dvou segmentů. V cytoplazmě nacházíme málo vyvinuté endoplazmatické retikulum, malý Golgiho komplex, ojedinělé mitochondrie a velká oválná specifická granula. Tyto granula obsahují krystaloid, který je tvořen bazickým proteinem s vysokým obsahem argininu. Eozinogily jsou také schopny fagocytózy. Velmi aktivně fagocytují imunokomplexy (komplexy antigen-protilátka).
Bazofilní granulocyty mají jádro tvaru písmene S, někdy je rozděleno do nepravidelných laloků. V cytoplazmě najdeme málo vyvinuté endoplazmatické retikulum, malý Golgiho komplex, a drobné mitochondrie. Jejich granula obsahují histamin, heparin, chondroitinsulfát, proteoglykany a hydrolytické enzymy. Uvolněný histamin zahajuje alergickou reakci.

Literatura <references>