Krev

			Článek byl označen za rozpracovaný, od jeho poslední editace však již uplynulo více než 30 dní
			Chcete-li jej upravit, pokuste se nejprve vyhledat autora v historii a kontaktovat jej. Podívejte se také do diskuse.
			Pokud vše nasvědčuje tomu, že původní autor nebude v editacích v nejbližší době pokračovat, odstraňte šablonu {{Pracuje se}} a stránku upravte.
			Stránka byla naposledy aktualizována v pátek 3. května 2013 v 14:20.

Krev

Krev je hlavní součástí vnitřního prostředí organismu. Krev se skládá z krevní plazmy, ve které se nacházejí formované krevní elementy - erytrocyty, leukocyty a trombocyty. V uzavřeném krevním řečišti dospělého jedince cirkuluje 5,5 - 6 l krve. Ženy mají o něco méně krve než muži, což je dáno větším podílem tukové tkáně.

Krevní plazma

Krevní plazma je nažloutlá kapalina obsahující četné anorganické a organické látky. Hodnota pH plazmy (krve) je 7,4 a je poměrně velmi stabilní. Objem plazmy u dospělého člověka je 2,8 až 3,5 litrů. Hlavním anorganickým kationtem krevní plazmy je sodík Na⁺, dále draslík K⁺, vápník Ca²⁺, hořčík Mg²⁺, anionty chloru Cl^- a bikarbonátu HCO₃^-. Ze stopových prvků je důležité železo, jód a další (viz. tabulka).

Prvek	Koncentrace v plazmě	Fyziologický význam
sodík (natrium)	137 - 142 mmol/l	osmotický tlak, stálost objemu, udržení pH, hlavní kationt ECT
draslík (kalium)	3,8 - 5,1 mmol/l	aktivace enzymů, dráždivost nervů a svalů, hlavní kationt ICT
vápník (calcium)	2,25 - 2,75 mmol/l	srážlivost krve, dráždivost, nervosvalový přenos, svalová kontrakce, činnost srdce, kostní tkáň, atd.
hořčík (magnesium)	0,7 - 1,2 mmol/l	aktivace enzymů, tlumivé účinky na nervový systém
chloridy	96 - 106 mmol/l	spolu s Na udržuje osmolalitu, stálý objem i pH, žaludeční šťáva
bikarbonát (HCO3-)	24 - 35 mmol/l	transport CO2, udržování pH
fosfor (phosphorum)	0,6 - 1,6 mmol/	udržuje pH, kostní tkáň

Z organických látek, které jsou obsaženy v krevní plazmě, jsou na prvním místě plazmatické bílkoviny. Jejich množství je 60 - 80 g/l, v celé plazmě je jich tedy přibližně 200 g. Dělíme je na albuminy, globuliny a fibrinogen. Albuminy tvoří největší podíl plazmatických bílkovin, asi přes 40 g/l, globuliny celkem asi 26 g/l (z toho 15 - 16 g/l imunoglobuliny) a fibrinogen asi 4 g/l plazmy. Postupem času se ukázalo, že existuje mnoho dalších bílkovinných složek. Většina bílkovin, s výjimkou gama-globulinů (imunoglobulinů), se syntetizuje v játrech. Funkce plazmatických bílkovin můžeme schematicky shrnout do následujících bodů:
a) Podíl na udržování stálého objemu plazmy. Bílkoviny krevní plazmy tvoří tzv. onkotický tlak (což je součást celkového osmotického tlaku krevní plazmy, který je 5150 mm Hg) a jeho hodnota se pohybuje mezi 25 - 35 mmHg. Jeho výrazné uplatnění je v kapilárách , kde na arteriálním konci krevní tlak převyšuje tento tlak onkotický a tím dochází k filtraci tekutiny z kapilár. Na venózním konci kapilár je však zmíněný onkotický tlak vyšší než krevní a tekutina se zase z intersticia nasává zpět do kapiláry.
b) Transportní funkce. Plazmatické bílkoviny váží a tak transportují např. vitamíny, hormony a některé anorganické látky (železo, měď). Převážná většina lipidů v krevní plazmě je transportována ve vazbě na proteiny.
c) Udržování pH. Bílkoviny obsahují jak kyselou složku (COOH), tak zásadotvornou (NH₂), proto mohou přijímat i odevzdávat vodíkové ionty a fungovat jako nárazník.
d) Obrana organismu. Na obraně organismu se podílí globulinová složka plazmatických bílkovin, tzv. gama-globuliny (imunoglobuliny=protilátky). Tyto protilátky se vytvářejí ve vlastním imunitním systému a jejich absence znamená snížení imunity.
e) Hemokoagulace. Fibrinogen přestavuje vysokomolekulární bílkovinu krevní plazmy a tvoří finální složku hemokoagulačního procesu (srážení krve).

Plazma přenáší i velký počet dalších organických látek, především glukózu. Její hladina (glykémie) se pohybuje přibližně mezi 3,3 - 6,1 mmol/l. Představuje podstatný a hlavní energetický substrát. Vedle glukózy je v krvi obsažen ještě např. laktát (0,5 - 2,2 mmol/l) a další látky glycidového metabolismu. Krevní plazma obsahuje celou řadu dusíkatých látek (močovinu, kyselinu močovou, kreatin, kreatinin, amoniak), které představují vlastně katabolity bílkovinného metabolismu (tzv. nebílkovinný dusík).

V plazmě jsou rovněž transportovány lipidy. Celková lipémie (hladina tuků v krvi) je v našich středoevropských poměrech asi 4,0 - 9,0 g/l. Je závislá na podílu tuků v potravě. Cirkulující tuky mají řadu forem:
a) Neesterifikované mastné kyseliny (FFA, tj. free fatty acid) v množství 0,3 - 1,0 mmol/l představují důležitý energetický substrát (např. pro srdeční sval). Jejich hladina je silně variabilní, při nedostatku potravy, hladovění a vyčerpání se zvyšuje.
b) Velmi významným ukazatelem v plazmě je cholesterol. I když je to látka, kterou organismus nezbytně potřebuje na stavbu a obnovu buněčných membrán a k syntéze steroidních hormonů, jeho přebytek se ukládá velmi snadno v cévách a stává se podkladem jejich aterosklerotických změn. Hladina cholesterolu v krvi je tedy důležitým prognostickým ukazatelem. U dospělého by neměla přesáhnout 5,2 mmol/l.
c) Lipidy jsou dále přenášeny ve vazbě na proteiny, tzv. lipoproteiny. Rozlišujeme je podle jejich denzity na HDL (s vysokou denzitou - high density lipoproteins) a LDL (s nízkou denzitou - low density lipoproteins). Zvláště HDL jsou významné, protože přenášejí cholesterol z periferie do jater, a tak snižují riziko jeho ukládání do cévní stěny. LDL toto ukládání naopak podporují.

Erytrocyty

Erytrocyty (červené krvinky) jsou bezjaderné buňky, které ztratily buněčné jádro během svého individuálního vývoje. Tato ztráta je naprosto účelová, protože erytrocyty transportují dýchací plyny (kyslík, oxid uhličitý) a buněčné jádro má živý metabolismus, tudíž by spotřebovalo významný podíl těchto plynů. Erytrocyt má bikonkávní tvar (na podélném řezu připomíná cukrářský piškot), což zvětšuje povrch i difúzní plochu pro dýchací plyny. V 1 mm³ se nachází u dospělého muže okolo 5 milionů erytrocytů, u dospělé ženy 4,5 - 5 milionů. Tento rozdíl vzniká v pubertě a je podmíněn účinkem pohlavních hormonů. Bikonkávní tvar, pružná membrána a nepřítomnost jádra dovolují erytrocytům přizpůsobovat se svým tvarem kapilárám, které mají menší průměr než krvinky.
Červené krvinky obsahují červené krevní barvivo hemoglobin (Hb). Molekula Hb se skládá ze 4 podjednotek, z nichž je každá tvořena ze dvou složek: barevného hemu (obsahuje železo) a proteinového řetězce (globinu).
Hb je schopen vázat reverzibilně kyslík (1 gram váže 1,39 ml O₂). Hb vážící kyslík (oxyhemoglobin) předává na periferii kyslík tkáním. Čím méně kyslíku ve tkáních je, tím více se ho uvolňuje z vazby na hemoglobin. Hb přenáší i CO₂ ve vazbě na aminokyselinu proteinového řetězce. Tento derivát se nazývá karbaminohemoglobin. Tato vazba je také reverzibilní a souvisí s podmínkami vaznosti kyslíku. Oxid uhličitý se totiž může navázat pouze tehdy, když není ve vazbě kyslík. Nebezpečnou vazbou je vazba s CO (karboxyhemoglobin). Tato vazba je 200krát pevnější než s kyslíkem. Hb tak ztrácí schopnost jak v tkáních kyslík uvolňovat, tak v plicích kyslík vázat.
Během vývoje člověka dochází ke změně typu hemoglobinu. V intrauterinním vývoji má plod v krvi tzv. fetální hemoglobin (HbF), který se liší od hemoglobinu dospělého typu (HbA) svou globinovou složkou. Význam HbF spočívá v tom, že jeho afinita vázat kyslík je vyšší, a proto se fetální krev plně sytí kyslíkem, i když pO₂ v placentě je zřetelně nižší než v alveolárním vzduchu v plicích matky. Po narození se postupně HbF vyměňuje za HbA, což je spojeno s rozpadem erytrocytů u novorozence a následnou novorozeneckou žloutenkou.

Leukocyty

Leukocyty (bílé krvinky) představují mobilní jednotku obranného systému organismu. Na rozdíl od erytrocytů jde o morfologicky i funkčně heterogenní skupinu. Rozdělují se na granulocyty a agranulocyty. Granulocyty dělíme podle barvitelnosti a velikosti granul na neutrofily, eozinofily a bazofily. Agranulocyty nemají granula a dělí se na monocyty a lymfocyty.

Leukocyt	Zastoupení	Rozměr	Znaky
Neutrofily	57 - 67 %	10 - 12 μm	segmentované jádro
Eozinofily	1 - 3 %	13 - 14 μm	dvoulaločné jádro
Bazofily	0 - 1 %	10 μm	esovité jádro
Monocyty	3 - 8 %	15 - 25 μm	ledvinovité jádro
Lymfocyty	24 - 40 %	6 - 8 μm	velké kulaté jádro