Vývoj lymfatických cév, uzlin a sleziny

			Článek byl označen za rozpracovaný, od jeho poslední editace však již uplynulo více než 30 dní
			Chcete-li jej upravit, pokuste se nejprve vyhledat autora v historii a kontaktovat jej. Podívejte se také do diskuse.
			Pokud vše nasvědčuje tomu, že původní autor nebude v editacích v nejbližší době pokračovat, odstraňte šablonu {{Pracuje se}} a stránku upravte.
			Stránka byla naposledy aktualizována ve středu 2. ledna 2013 v 01:20.

Lymfatický systém se vyvíjí od pátého týdne intrauterinního vývoje (na rozdíl od kardiovaskulárního systému, který svůj vývoj začíná již v polovině týdne třetího). Existují dvě teorie na vývoj lymfatických cév. Podle první, centrifugální teorie, vznikají lymfatické cévy pučením endotelu již existujících žil. Podle druhé, centripetální, vznikají diferenciací z mezenchymu in situ. Připuštěním obou teorií je pravděpodobné, že pučením vznikají hluboké lymfatické cévy a diferenciací z mezenchymu povrchové lymfatické cévy.
Na počátku vývoje lymfatického systému vzniká 6 primárních lymfatických vaků:

• 2 jugulární lymfatické vaky - v místě spojení v. subclavia a v. cardinalis anterior
• 2 iliakální lymfatické vaky - v místě spojení v. iliaca a v. cardinalis posterior
• retroperitoneální lymfatický vak - na zadní stěně břišní v radix mesenterii
• cisterna chyli - dorsálně od retroperitoneálního vaku
  

Vývoj lymfatických cév

Vznikající lymfatické cévy vedou podél žil a napojují se na lymfatické vaky. Jugulární vaky jsou lymfatickými cévami propojeny s hlavou, krkem a horními končetinami, iliakální vaky s dolními končetinami, retroperitoneální vak a cisterna chyli s primitivním střevem. Jugulární lymfatické vaky a cisterna chyli jsou propojeny dvěma velkými kanály - pravý a levý ductus thoracicus. Tyto kanály přivádějí lymfu do krevního oběhu v místě angulus venosus, což je úhel mezi v. jugularis a v. subclavia. Mezi dvěmi kanály brzy vzniká anastomóza, která která směřuje kraniokaudálně z leva do prava. Později kaudální část levého d. thoracicus a kraniální část pravého d. thoracicus zaniká a jejich funkci přebírá jediný ductus thoracicus. Ten je tedy tvořen kaudální částí pravého d. thoracicus, společnou anastomózou a kraniální částí levého d. thoracicus. Z horní části pravého d. thoracicus vznikne ductus lymphaticus dexter.
Soubor:Vznik ductus thoracicus.png

Vývoj lymfatických uzlin

Vývoj lymfatických uzlin se dělí na vývoj primárních a sekundárních lymfatických uzlin. Lymfatické folikuly v nich vznikají až o mnoho později, téměř až před narozením, a to proto, že jejich obrannou funkci během intrauterinního vývoje zastává imunitní systém matky tvorbou protilátek, které difundují přes placentu.

• Primární lymfatické uzliny - vznikají transformací lymfatických vaků - to má za následek největší koncentraci uzlin v místech bývalých lymfatických vaků
  

Dochází k průniku mezenchymových buněk do lymfatických vaků, jejichž dutiny jsou posléze přeměněny na síť lymfatických kanálků. Tyto kanálky jsou předchůdci bodoucích lymfatických sinusů uvnitř uzlin. Z jiných mezenchymových buněk se posléze vytvoří vazivové stroma a pouzdro uzlin. Jedinou výjimku tvoří cisterna chyli, jejíž horní část perzistuje jako 50 x 6 mm velký vak po celý život.

• Sekundární lymfatické uzliny - vznikají podél lymfatických cév - díky tomu jsou v průběhu každé lymfatické cévy navlečeny lymfatické uzliny
  

Vývoj sleziny

Soubor:Vývoj sleziny.png

Slezina se vyvíjí v dorzálním mesogastriu a vlivem rotace žaludku se přesouvá doleva.

Vývoj sleziny je spjat s vývojem gastrointestinálního traktu. Slezina vzniká ze shluku mezenchymových buněk v dorzálním mesenteriu žaludku (dorsálním mesogastriu) na počátku 5. týdne. Slezina je zpočátku renkulizovaná, před narozením ale renkulizace vymizí a její pozůstatky jsou patrné již jen jako výběžky na jejím povrchu. Původně má slezina také hematopoetickou funkci, kterou poté přebírá kostní dřeň.
Vznikající slezina v dorzálním mesogastriu se dislokuje doleva vlivem rotace žaludku. To má za následek přiložení dorsálního mesogastria k parietálnímu peritoneu a jeho zbývající část persistuje jako ligamentum lienorenale.

Vývojové anomálie lymfatického systému

• Difuzní otoky částí těla - vrozený lymfedém
  

Dochází zde k dilataci primitivních lymfatických cest a tím k hromadění lymfy v těchto oblastech těla. Lymfedém může být způsoben i hypoplázií lymfatických cév.

• Hygroma cysticum
  

Jedná se o velké otoky v inferolaterálních partiích krku obsahující velké dutiny naplněné tekutinou. Vznikají abnormální proměnou jugulárních lymfatických vaků jejich odštěpováním. Tyto dutiny jsou většinou patrné až v dětství.

Soubor:Hygroma colli cysticum.png

Odkazy

Použitá literatura

• SADLER, Thomas W. Langmanova lékařská embryologie. Grada Publishing. 2011. 432 s. ISBN 978-80-247-2640-3.
  
• MOORE, Keith L. a T.V.N. PERSAUD. Zrození člověka : Embryologie s klinickým zaměřením. ISV nakladatelství. 2000. 564 s. ISBN 80-85866-94-3.
• ČIHÁK, Radomír. Anatomie 3. Druhé, upravené a doplněné vydání. Grada Publishing. 2004. ISBN 978-80-247-1132-4.