Extrakce zubu

			Článek byl označen za rozpracovaný, od jeho poslední editace však již uplynulo více než 30 dní
			Chcete-li jej upravit, pokuste se nejprve vyhledat autora v historii a kontaktovat jej. Podívejte se také do diskuse.
			Pokud vše nasvědčuje tomu, že původní autor nebude v editacích v nejbližší době pokračovat, odstraňte šablonu {{Pracuje se}} a stránku upravte.
			Stránka byla naposledy aktualizována v pátek 26. října 2012 v 22:46.

Extrakce zubu je vybavení zubu, nebo jeho části ze zubního lůžka (alveolu).

Druhy extrakcí

• Extrakce jednoduchá (prostá) probíhá za pomoci jednoduchých ručních extrakčních nástrojů – kleště, páky.
• Extrakce komplikovaná využívá i rotačních nástrojů, například k separaci kořenů.
• Extrakce chirurgická vyžaduje odklopení mukoperiostálního laloku (například u retinovaných zubů).

Tyto kategorie nezohledňují časové hledisko – jednoduchá extrakce může trvat déle než komplikovaná nebo chirurgická. Primárně jednoduchá extrakce může přejít v extrakci komplikovanou či chirurgickou.

Extrakční nástroje

Mezi extrakční nástroje řadíme extrakční kleště a extrakční páky.

Kleště

Na kleštích rozlišujeme rukojeť (držadlo), zámek a chapadla. Extrakční kleště dělíme podle toho, jestli se používají k extrakci zubů v horní nebo dolní čelisti. Dále na nich určujeme, zda jejich chapadla dovírají, nebo ne. Kleště, které dovírají, se používají na extrakci kořenů zubů. Kleště, které nedovírají, se používají k extrakci celých zubů (lze je uchopit v oblasti krčku zubu). Rozlišujeme kleště lomené přes hranu (v chapadlech), mezi které řadíme kleště pro dolní čelist, kde chapadla a držadla svírají pravý úhel, a kleště lomené přes plochu (v zámku), mezi které řadíme kleště pro přímé nasazení. Podle typu zahnutí držadel se rozlišují kleště pro horní čelist na rovné, esovitě vyhnuté, bajonetovitě vyhnuté (bajonetky).

Kleště pro horní čelist

Horní řezákové

Slouží k extrakcím všech horních řezáků a špičáků. Držadla jsou rovná, chapadla a držadla nesvírají žádný úhel, chapadla jsou žlábkovitě vyhloubená, konec chapadel je obloučkový a nečleněný, kleště nedovírají. V případě potřeby je lze použít i k extrakci obou horních premolárů.

• 

  Extrakční kleště horní řezákové

Horní premolárové

Na rozdíl od horních řezákových kleští mají esovitě prohnutá držadla, chapadla mají stejný vzhled jakou horních řezákových kleští.

• 

  Extrakční kleště horní premolárové

Horní molárové

Tyto kleště mají esovitě prohnutá držadla pro nasazení v ose zubu i v distálním úseku chrupu. Jedno z chapadel je členěné (hrot musí zapadnout mezi bukální kořeny horních molárů). Používají se k extrakci prvních a druhých molárů, a to buď levé nebo pravé, tak, aby hrot chapadla vždy odpovídal anatomickému uspořádání kořenů (mesiální a distální vestibulární kořen).

• 

  Extrakční kleště horní molárové pravé

Pro horní třetí moláry

Tyto kleště mají rovnou osu držadel a dvojité lomení pro nasazení v ose zubu, obě chapadla jsou nečleněná (u horních zubů moudrosti často nacházíme srostlé kořeny), široká, zakončená obloučkem.

• 

  Extrakční kleště horní osmičkové

Pro horní kořeny

Existují ve dvou typech:

Podobné horním řezákovým kleštím Se používají pro extrakci kořenů zubů horních frontálního úseku. Mají vzhled jako horní řezákové kleště, ale jejich chapadla k sobě doléhají.

Bajonetové kleště Slouží k extrakcím jednotlivých kořenů v postranním úseku horní čelisti, mají dvojlomená žlábkovitě vyhloubená chapadla, která k sobě přiléhají. Držadla jsou rovná.

• 

  Extrakční kleště na kořeny v horní čelisti – bajonetky

Pro horní dočasné moláry

Tyto kleště jsou oproti klasickým horním molárovým kleštím gracilnější, bukální chapadlo je opět pro lepší nasazení na zub vybroušeno do hrotu.

Pro dolní čelist

Dolní řezákové

Slouží k extrakcím všech dolních řezáků, špičáků i premolárů (pro všechny jednokořenové zuby dolní čelisti). Mají rovná držadla a v zámku jsou lomená přes hranu. Chapadla jsou nečleněná, podobná chapadlům horních řezákových kleští, ale jsou užší. Vzhledem k tomu, že se jedná o kleště na celé zuby, chapadla k sobě nedoléhají.

• 

  Extrakční kleště dolní řezákové (vlevo na celé zuby, vpravo na kořeny)

Dolní molárové

Jsou určené k extrakci všech molárů v dolní čelisti (pro třetí moláry lze použít i speciální kleště). Dolní molárové kleště mají rovná držedla, jejich chapadla jsou lomená přes hranu do pravého úhlu. Na obou chapadlech nalezneme hrot, který odpovídá bifurkaci kořenů dolních molárů (při nasazení nám tento hrot zapadne mezi distální a meziální kořen). Pro lepší přístup (např. při kontraktuře) lze využít i kleště s redukovaným zámkem.

• Dolní molárové kleště
• 

  Extrakční kleště dolní molárové

• 

  Extrakční kleště dolní molárové na přímé nasazení

• 

  Extrakční kleště dolní molárové – detail

Pro dolní třetí moláry

Pro dolní třetí moláry můžeme využít kleště lomené přes plochu, tedy kleště pro přímé nasazení. Pracovní konec chapadel vypadá stejně jako u kleští molárových, jsou absolutně šetrná pro ústní koutek ale ztěžují luxační pohyby (vestibulo-orální pohyby) prováděné při extrakci.

Dolní kořenové

Tyto kleště mají tvar shodný s dolními řezákovými kleštěmi, ale jejich chapadla k sobě doléhají.

Pro dolní dočasné moláry

Jsou vyrobeny dle stejných zásad jako kleště pro stálou dentici (včetně vybroušení hrotu ve středu pracovní části chapadel), jsou ale celkově gracilnější.

[ upravit vložený článek ]

Páky

			Článek byl označen za rozpracovaný, od jeho poslední editace však již uplynulo více než 30 dní
			Chcete-li jej upravit, pokuste se nejprve vyhledat autora v historii a kontaktovat jej. Podívejte se také do diskuse.
			Pokud vše nasvědčuje tomu, že původní autor nebude v editacích v nejbližší době pokračovat, odstraňte šablonu {{Pracuje se}} a stránku upravte.
			Stránka byla naposledy aktualizována v pátek 26. října 2012 v 22:46.

Extrakční Barryho páka.

Extrakční Beinova páka.

Extrakční páky rozlišujeme na extrakční páky kořenové a extrakční páky na celé zuby.

1. Beinova páka – je univerzální, rovná, žlábková, používá se k přerušení dentogingiválního úponu před extrakcí, k extrakci kořenů v dolní i horní čelisti, k extrakci celých zubů POUZE při neporušeném zubním oblouku,
2. Barryho páka – s příčnou rukojetí, s trojúhelníkovitým pracovním koncem,
3. Schlemmerova páka – rovná, s hruškovitým držadlem a zdrsnělou opěrkou pro palec, párová,
4. Špinarova páka – rovná nebo příčná rukojeť, párová,
5. Leclusova páka – s příčnou rukojetí, nebezpečná, lze použít k extrakci dolních zubů moudrosti s distálně zahnutými kořeny s volným místem za zubem a POUZE v neporušeném zubním oblouku, nepárová, moc se nepoužívá,
6. Winterova páka – ostrá, a proto nebezpečná, s příčnou rukojetí, párová, už se nepoužívá.

Beinova páka

Beinova páka je nepárová. Má hruškovitou rukojeť. Paralelně s dlouhou osou rukojeti vybíhá stvol, který je zakončený pracovní částí, která má tvar žlábkovitého dlátka. Páka se používá pro extrakci celých zubů, kořenů a k rozvolnění dentogingiválního úponu.

Technika práce: Hruškovitou rukojeť vložíme do dlaně a ukazovák přiložíme na stvol paralelně s dlouhou osou nástroje. Páka proniká mezi stěnu alveolu a povrch zubu, přičemž žlábek je obrácený směrem k zubu. S pákou provádíme krátké exkurze střídavě vpravo a vlevo podél dlouhé osy zubu. Tím dochází k rozvolňovaní periodontálních ligament. Druhou rukou budeme přidržovat alveolus. Obdobným způsobem uvolňujeme dentogingivální úpon, přičemž přerušujeme ligamentum circulare.

Barryho a Winterova páka

Jedná se o párové páky. Rukojeť páky má uprostřed šestiboký tvar se zaobleným zakončením. Z prostřední části páky vybíhá kolmo (Winterova páka) nebo šikmo prohnutě (Barryho páka) stvol, který je zakončen pracovní částí. Pracovní část je téměř kolmo posazena na stvol. Má tvar rovnoramenného trojúhelníku, který je na jedné straně konkávní a na druhé konvexní. Páka se používá na extrakci kořenů dolních molárů v případě, že jeden kořen je již extrahovaný a druhý zůstává v alveolu.

Technika práce: Rukojeť vložíme do dlaně a ukazovák přiložíme na stvol. Pracovní část páky zavádíme do alveolu do prázdného místa po již extrahovaném kořeni tak, že konvexní strana je přiložena ke stěně alveolu a konkávní část je přiložena k interradikulárnímu septu a neextrahovanému kořeni. Rotačním pohybem v dlouhé ose stvolu nejprve nalomíme interradikulární septum (pokud je stále přítomno). Páka je v horní čelisti kontraindikována, protože hrozí přetlačení kořene do antra.

Schlemmerova páka

Páka je párová. Rukojeť páky je podobná Beinově páce – má hruškovitý tvar. Pracovní část je naopak podobná Winterově a Barryho páce. Stvol odstupuje od rukojeti paralelně s dlouhou osou rukojeti. Uprostřed stvolu se nachází rozšíření s drsným povrchem, kam se položí palec.

Technika práce: Se Schlemmerovou pákou se pracuje stejně jako s Winterovou a Barryho pákou. Použití je stejné.

Leclusova páka

Leclusova páka má rukojeť tvaru osmibokého hranolu. Z prostřední části rukojeti vybíhá stvol kolmo na rukojeť. Stvol je zakončen pracovní částí – hrotem bajonetovitého tvaru. Ten má dvě plošky – jednu rovnou a druhou konvexní.

Technika práce: Rukojeť páky vložíme do dlaně a ukazováček přiložíme na stvol. Pracovní část zavádíme z vestibula mezi poslední a předposlední molár. Prstem druhé ruky přidržujeme alveolus a bráníme pracovní části, aby svým koncem na linguální straně zranila jazyk. Konvexní strana pracovní části je přiložena k neextrahovanému zubu a plochá strana je přiložena k extrahovanému zubu. Provádíme rotační pohyb v dlouhé ose zubu – tím působíme na zub vektorem síly, který má vertikální a horizontální složku. Vertikální složka tlačí zub koronárně z alveolu a horizontální složka odtlačuje zub dorzálně. Leclusova páka musí být vždy použita při zachovalém zubním oblouku nebo alespoň v případě, kdy jsou před extrahovaným zubem zachovány alespoň dva zuby. Pokud je druhý dolní molár sanován rozsáhlejší výplní nebo nese protetickou náhradu, mohlo by extrahovaní posledního dolního moláru tento zub ohrozit. Při extrakci dolního třetího moláru také hrozí fraktura mandibuly v oblasti angulus mandibulae (zde je jedna z predilekčních oblastí mandibuly, která je zesalabena dochází zde k frakturám). K těmto frakturám dochází zejména u starších osob, u kterých je kost atrofovaná.

[ upravit vložený článek ]

Indikace

• Postižení kazem, které nelze konzervačně ani proteticky zvládnout
• Dystopické, špatně uložené zuby bez možnosti ortodoncie
• Viklavost 3.-4. stupně, resorpce, ztráta funkce
• Zuby, které jsou příčinou kolemčelistního zánětu
• Sériové extrakce - ortodontické důvody
• Zuby v linii lomu
• Úraz - zlomenina v koronární/střední třetině kořene
• Podélná fraktura
• Subluxace bez možnosti zub reponovat
• Avitální zuby v místě plánované radioterapie
• Na žádost pacienta

Kontraindikace

• Absolutní: ulcerozní/herpetická gingivostomatitida, akutní hemoblastóza (leukémie - hrozí infekce a sepse)
• Relativní: chemo/radio terapie, imunosupresiva (ATB clona!), dekompenzovaný DM, dekompenzované srdeční vady, hemofilie, patologická gravidita, onemocnění jater

Postup jednoduché extrakce

• Nejprve je nutné předextrakční vyšetření, anamnéza, příprava pacienta.

1. Lokální anestezie (svodná, infiltrační). Není nutná u vybavování dočasnůch zubů s resorbovanými kořeny, zde můžeme použít slizniční.
2. Rozvolnění periodontálních vazů pomocí Beinovy páky nebo periotomem (šetrnější).
3. Nasazení kleští co nejblíže ke krčku.
4. Luxační pohyby: obvykle vestibulo-orální, u horních velkých řezáků a špičáků můžeme i rotovat. Později připojit kraniokaudální pohyby. V průběhu extrahování rukou fixujeme alveol kolem extrahovaného zubu, chráníme zuby protější čelisti před traumatem kleštěmi.
5. Vybavení zubu z lůžka + kontrola, zda je celý, zub stále v kleštích - lepší orientace.
6. Exkochleace, revize, toaleta rány. Eventuálně sutura. KI exkochleace: extrakce dočasného zubu - můžeme vyndat i ten stálý;
7. V HČ Valsalvova zkouška (pozitivní: syčení, zpěněná krev z extrakční rány, vytéká sekrece nebo hnis) , Luckova zkouška (=obrácená, pac. se nadechne a foukne do zavřených úst) k vyloučení oroantrální komunikace.
8. Poučení pacienta.

Chirurgická extrakce

Spočívá v odklopení mukoperiostálního laloku, extrakce se separací kořenů (DČ: distální x meziální, HČ: bukální x palatinální, poté oddělíme vestibulární)

1. Instrumentárium: skalpel, raspatorium, svorka na roušky, šicí nástroje, kostní kyrety, háky, cévní svorka, Luerovy kleště
2. Vedeme rozbíhavé řezy, lichoběžník s bazí u apexů kořenů
3. Snesení kosti tak, aby kořen byl snadno uchopitelný - kostní frézou nebo ručně dlátem a kladívkem, piezochirurgie, laserem.

Komplikace při extrakci zubu

1. Fraktura zubu
2. Zlomená střední část zubního lůžka
3. Zlomenina tuber maxillae
4. Zlomená dolní čelist
5. Poškození sousedního zubu
6. Poškození zárodku stálého zubu
7. Poškození nervus mentalis a nervus alveolaris inferior
8. Polknutí, či aspirace zubu
9. Krvácení po extrakci
10. Bolest při extrakci
11. Zánět zubního lůžka – alveolitis
    1. sicca - lůžko bez koagula, zvýšená citlivost v oblasti rány, zarudlá gingiva, bez hnisavé exsudace, faetor ex ore, bez teploty/horečky, bez kontraktury, především bolest trvající pořád - ve dne, v noci, analgetika nezabírají, není uzlinová reakce, bolest vyzařuje do ucha, spánku, krku... = iradiace bolesti. Pomoc: řádné výplachy (fyz. roztok, chlorhexidin, H₂O₂ 3%. Tamponáda s lok. anestetikem, vazelínou/antibiotickou mastí (framykoin). Poučit pac., prohřívat oblast - podpora otevření kapilár a granulace. Kontrola po 3 dnech, výměna tamponády. Za 7 dní by mělo lůžko vygranulovat, zhojení za cca 10 dní.
    2. purulenta - zřetelná hnisavá exsudace, nejč. ze špatně léčené/neléčené alveolitis sicca, lam. corticalis se rozpustí, mikrobi postupují hlouběji -> celkové příznaky zánětu, teploty, horečky, uzlinová reakce, kontraktura, vznik alveolární ostitidy, pokud pronikne až do spongiozy, vznikne osteomyelitis; nekrotické části kosti - kostní sekvesty, na rtg difuzní ostitické změny. Nutná chirurgická revize + radikální exkochleace. Kontrola po 3 dnech - tamponáda. ATB clona na týden, analgetika, antiflogistika.
12. Vznik oro-antrální komunikace

Odkazy

Související články

• Chirurgické instrumentarium
• Základní parodontologické nástroje
• Artikulační nástroje
• Otiskovací lžíce

Použitá literatura

• SVOBODA, Otto, et al. Stomatologická propedeutika : Učebnice pro lékařské fakulty. 1. vydání. Avicenum, 1984. 392 s.