Sulcus gingivalis: Porovnání verzí
(vytvoření článku) |
m (text) |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
Dásňovým žlábkem (sulcus gingivalis) označujeme prohlubeň mezi okrajem gingivy a povrchem zubu. Je ohraničen orálním epitelem sulku a volným povrchem spojovacího epitelu (viz Příloha – obr. 5). Hloubka gingiválního žlábku se pohybuje okolo 0,1–0,5 mm (u zdravých lidí můžeme naměřit až 2 mm). Sulkulární tekutina je exsudátem (zánětlivý výpotek z krevních a mízních cest) z cévní pleteně pod spojovacím epitelem. Prosakuje epitelem a vystupuje na dně sulku. U zdravé gingivy by se sulkulární tekutina neměla vůbec nacházet, a pokud ano, tak jen v zanedbatelném množství. Jestliže pacienta postihne zánět gingivy, obsah tekutiny se zvyšuje. Jedná se vlastně o tzv. mechanický výplach , neboť se v ní vyskytují mikroorganismy plaku, ale zároveň jsou v ní přítomny imunoglobuliny s antibakteriálním účinkem. Sulkulární tekutina má dvě složky: buněčnou a nebuněčnou. Buněčná se skládá z mikroorganismů a nebuněčná z elektrolytu, plazamtických proteinů, fibrinů a enzymů. | |||
Dásňovým žlábkem (sulcus gingivalis) označujeme prohlubeň mezi okrajem gingivy a povrchem zubu. Je ohraničen orálním epitelem sulku a volným povrchem spojovacího epitelu (viz Příloha – obr. 5). Hloubka gingiválního žlábku se pohybuje okolo 0,1–0,5 mm (u zdravých lidí můžeme naměřit až 2 mm). | |||
Sulkulární tekutina má dvě složky: buněčnou a nebuněčnou. Buněčná se skládá z mikroorganismů a nebuněčná z elektrolytu, plazamtických proteinů, fibrinů a enzymů. | |||
Verze z 1. 9. 2012, 16:28
Dásňovým žlábkem (sulcus gingivalis) označujeme prohlubeň mezi okrajem gingivy a povrchem zubu. Je ohraničen orálním epitelem sulku a volným povrchem spojovacího epitelu (viz Příloha – obr. 5). Hloubka gingiválního žlábku se pohybuje okolo 0,1–0,5 mm (u zdravých lidí můžeme naměřit až 2 mm). Sulkulární tekutina je exsudátem (zánětlivý výpotek z krevních a mízních cest) z cévní pleteně pod spojovacím epitelem. Prosakuje epitelem a vystupuje na dně sulku. U zdravé gingivy by se sulkulární tekutina neměla vůbec nacházet, a pokud ano, tak jen v zanedbatelném množství. Jestliže pacienta postihne zánět gingivy, obsah tekutiny se zvyšuje. Jedná se vlastně o tzv. mechanický výplach , neboť se v ní vyskytují mikroorganismy plaku, ale zároveň jsou v ní přítomny imunoglobuliny s antibakteriálním účinkem. Sulkulární tekutina má dvě složky: buněčnou a nebuněčnou. Buněčná se skládá z mikroorganismů a nebuněčná z elektrolytu, plazamtických proteinů, fibrinů a enzymů.
Odkazy
Použitá literatura
SLEZÁK, Radovan . Preklinická parodontologie. 1. Hradec Králové : Nucleus HK, 2007. 84 s. ISBN 978-80-87009-18-5