Barvení ve světelné mikroskopii: Porovnání verzí
Feedback

Z WikiSkript

Řádek 2: Řádek 2:




Při barvení preparátů pro světelnou mikroskopii se vždy jedná o interakci určitého barviva a některé složky tkáně. Různá barviva obarví tkáně v důsledku afinity ke kyselému nebo zásaditému. Podle toho se nazývají eozinofilní (acidofilní) - pro svou afinitu ke kyselým strukturám v buňkách (např. mitochondrie, lysosomy) a bazofilní – pro svou afinitu k zásaditým strukturám (např. ribozomy, granulární endoplazmatické retikulum a buněčné jádro). Při přehledném barvení získáme '''všeobecné informace''' o preparátu, zatímco selektivní barvení nám v preparátu vyselektuje a označí '''pouze některé struktury'''. Můžeme tak například získat přehled o přítomnosti retikulárních či elastických vláken, určit přítomnost kyselých polymukosacharidů nebo glykogenu. Cílem při barvení preparátů je dosáhnout kontrastu mezi jednotlivými složkami tkáně.  
Při barvení preparátů pro světelnou mikroskopii se vždy jedná o interakci určitého barviva a některé složky tkáně. Různá barviva obarví tkáně v důsledku afinity ke kyselému nebo zásaditému. Podle toho se nazývají '''eozinofilní (acidofilní)''' - pro svou afinitu ke kyselým strukturám v buňkách (např. mitochondrie, lyzosomy) a '''bazofilní''' – pro svou afinitu k zásaditým strukturám (např. ribozomy, granulární endoplazmatické retikulum a buněčné jádro). Při přehledném barvení získáme '''všeobecné informace''' o preparátu, zatímco selektivní barvení nám v preparátu vyselektuje a označí '''pouze některé struktury'''. Můžeme tak například získat přehled o přítomnosti retikulárních či elastických vláken, určit přítomnost kyselých polymukosacharidů nebo glykogenu. Cílem při barvení preparátů je dosáhnout kontrastu mezi jednotlivými složkami tkáně.


== Přehledné barvení ==
== Přehledné barvení ==

Verze z 25. 10. 2011, 16:19

Barvení preparátů

Při barvení preparátů pro světelnou mikroskopii se vždy jedná o interakci určitého barviva a některé složky tkáně. Různá barviva obarví tkáně v důsledku afinity ke kyselému nebo zásaditému. Podle toho se nazývají eozinofilní (acidofilní) - pro svou afinitu ke kyselým strukturám v buňkách (např. mitochondrie, lyzosomy) a bazofilní – pro svou afinitu k zásaditým strukturám (např. ribozomy, granulární endoplazmatické retikulum a buněčné jádro). Při přehledném barvení získáme všeobecné informace o preparátu, zatímco selektivní barvení nám v preparátu vyselektuje a označí pouze některé struktury. Můžeme tak například získat přehled o přítomnosti retikulárních či elastických vláken, určit přítomnost kyselých polymukosacharidů nebo glykogenu. Cílem při barvení preparátů je dosáhnout kontrastu mezi jednotlivými složkami tkáně.

Přehledné barvení

Hematoxylin-eosin (HE)

  • Nejznámější příklad přehledného barvení; hematoxylin je bazický, eosin je kyselé barvivo.
  • Eosin barví cytoplazmu růžově.
  • Hematoxylin barví jádra modrofialově.
  • Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Barvení hematoxylin-eosin.

Weigert van Gieson

  • jádra jsou nabarvena hnědočerně, vazivo je červené a svalstvo žlutě

Massonův trichrom

  • rozlišujeme tři druhy trichromů podle barvy, kterou se obarví kolagenní vazivo; jádra jsou obarvena většinou hematoxylinem
Zelený
  • jádra jsou nabarvena tmavě modře
  • ve vazivu rozlišuje kolagenní vlákna (zelená) a elastická vlákna (fialová)
  • cytoplazma buněk je červená
Modrý
  • jádra modročerně
  • vazivo modře
Žlutý
  • jádra tmavě modrá
  • vazivo je žluté
  • cytoplazma červená

AZAN

  • červená jádra
  • kolagenní vazivo modré


Selektivní barvení

Selektivní barvení patří do skupiny speciálních barviv. Přehled barviv a struktur, které se jimi obarvují:

Mucikarmín

  • barví hlen

Orcein

  • elastická vlákna (hnědě)

Alciánová modř

  • pokud je použita v kyselém pH, tak zbarví kyselé mukopolysacharidy (modrá)

Bestův karmín

  • glykogen

Szpielmayerův hematoxylin

  • myelinové pochvy

Kongo červeň

  • amyloid

Olejová červeň

  • neutrální lipidy

Sudanová čerň

  • neutrální lipidy


Odkazy

Související články

Externí odkazy

Zdroj

Reference

Použitá literatura

WAGNER, Filip. Základy barvení [online]. [cit. 2011-10-22]. <http://www.upol.cz/fileadmin/user_upload/LF-kliniky/histologie/studijni_materialy/zaklady_barveni_v_histologii.pdf>.

VAJNER, Luděk. Mikroskopické techniky [přednáška k předmětu Histologie, obor Všeobecné lékařství, 2.lékařská fakulta Univerzita Karlova]. Praha. 21.6.2011. 


Doporučená literatura