Barvení ve světelné mikroskopii: Porovnání verzí
m (→Massonův trichrom: drobnost) |
m (→Barvení preparátů: drobnost) |
||
Řádek 2: | Řádek 2: | ||
Při barvení preparátů pro světelnou mikroskopii se vždy jedná o interakci určitého barviva a některé složky tkáně. Různá barviva obarví tkáně v důsledku afinity ke kyselému nebo zásaditému. Podle toho se nazývají eozinofilní (acidofilní) - pro svou afinitu ke kyselým strukturám v buňkách (např. mitochondrie, | Při barvení preparátů pro světelnou mikroskopii se vždy jedná o interakci určitého barviva a některé složky tkáně. Různá barviva obarví tkáně v důsledku afinity ke kyselému nebo zásaditému. Podle toho se nazývají '''eozinofilní (acidofilní)''' - pro svou afinitu ke kyselým strukturám v buňkách (např. mitochondrie, lyzosomy) a '''bazofilní''' – pro svou afinitu k zásaditým strukturám (např. ribozomy, granulární endoplazmatické retikulum a buněčné jádro). Při přehledném barvení získáme '''všeobecné informace''' o preparátu, zatímco selektivní barvení nám v preparátu vyselektuje a označí '''pouze některé struktury'''. Můžeme tak například získat přehled o přítomnosti retikulárních či elastických vláken, určit přítomnost kyselých polymukosacharidů nebo glykogenu. Cílem při barvení preparátů je dosáhnout kontrastu mezi jednotlivými složkami tkáně. | ||
== Přehledné barvení == | == Přehledné barvení == |
Verze z 25. 10. 2011, 16:19
Barvení preparátů
Při barvení preparátů pro světelnou mikroskopii se vždy jedná o interakci určitého barviva a některé složky tkáně. Různá barviva obarví tkáně v důsledku afinity ke kyselému nebo zásaditému. Podle toho se nazývají eozinofilní (acidofilní) - pro svou afinitu ke kyselým strukturám v buňkách (např. mitochondrie, lyzosomy) a bazofilní – pro svou afinitu k zásaditým strukturám (např. ribozomy, granulární endoplazmatické retikulum a buněčné jádro). Při přehledném barvení získáme všeobecné informace o preparátu, zatímco selektivní barvení nám v preparátu vyselektuje a označí pouze některé struktury. Můžeme tak například získat přehled o přítomnosti retikulárních či elastických vláken, určit přítomnost kyselých polymukosacharidů nebo glykogenu. Cílem při barvení preparátů je dosáhnout kontrastu mezi jednotlivými složkami tkáně.
Přehledné barvení
Hematoxylin-eosin (HE)
- Nejznámější příklad přehledného barvení; hematoxylin je bazický, eosin je kyselé barvivo.
- Eosin barví cytoplazmu růžově.
- Hematoxylin barví jádra modrofialově.
Podrobnější informace naleznete na stránce Barvení hematoxylin-eosin.
Weigert van Gieson
- jádra jsou nabarvena hnědočerně, vazivo je červené a svalstvo žlutě
Massonův trichrom
- rozlišujeme tři druhy trichromů podle barvy, kterou se obarví kolagenní vazivo; jádra jsou obarvena většinou hematoxylinem
Zelený
- jádra jsou nabarvena tmavě modře
- ve vazivu rozlišuje kolagenní vlákna (zelená) a elastická vlákna (fialová)
- cytoplazma buněk je červená
Modrý
- jádra modročerně
- vazivo modře
Žlutý
- jádra tmavě modrá
- vazivo je žluté
- cytoplazma červená
AZAN
- červená jádra
- kolagenní vazivo modré
Selektivní barvení
Selektivní barvení patří do skupiny speciálních barviv. Přehled barviv a struktur, které se jimi obarvují:
Mucikarmín
- barví hlen
Orcein
- elastická vlákna (hnědě)
Alciánová modř
- pokud je použita v kyselém pH, tak zbarví kyselé mukopolysacharidy (modrá)
Bestův karmín
- glykogen
Szpielmayerův hematoxylin
- myelinové pochvy
Kongo červeň
- amyloid
Olejová červeň
- neutrální lipidy
Sudanová čerň
- neutrální lipidy
Odkazy
Související články
Externí odkazy
Zdroj
Reference
Použitá literatura
WAGNER, Filip. Základy barvení [online]. [cit. 2011-10-22]. <http://www.upol.cz/fileadmin/user_upload/LF-kliniky/histologie/studijni_materialy/zaklady_barveni_v_histologii.pdf>.
VAJNER, Luděk. Mikroskopické techniky [přednáška k předmětu Histologie, obor Všeobecné lékařství, 2.lékařská fakulta Univerzita Karlova]. Praha. 21.6.2011.