Extrakce zubu

Extrakce zubu je vybavení zubu, nebo jeho části ze zubního lůžka (alveolu).

Druhy extrakcí

• Extrakce jednoduchá (prostá) probíhá za pomoci jednoduchch ručních extrakčních nástrojů – kleště, páky.
• Extrakce komplikovaná využívá i rotačních nástrojů například k separaci kořenů.
• Extrakce chirurgická vyžaduje odklopení mukoperiostálního laloku (například u retinovaných zubů).

Tyto kategorie nezohledňují časové hledisko – jednoduchá extrakce může trvat déle než komplikovaná, nebo chirurgická. Primárně jednoduchá extrakce může přejít v extrakci komplikovanou či chirurgickou.

Extrakční nástroje

Mezi extrakční nástroje řadíme extrakční kleště a extrakční páky.

Kleště

Na kleštích rozlišujeme rukojeť (držadlo), zámek a chapadla. Extrakční kleště dělíme podle toho, jestli se používají k extrakci zubů v horní čeliti nebo v dolní čelisti. Dále na nich určujeme zda dovírají nebo ne. Kleště které dovírají se používají na extrakci kořenů zubů, kleště které nedovírají se používají k extrakci celých zubů. Rozlišujeme kleště lomené přes hranu (v chapadlech), mezi které řadíme kleště horní a dolní osmičkové a bajonetky, a kleště lomené přes plochu (v zámku), mezi které řadíme kleště pro dolní čelist, kde chapadla a držadla svírají pravý úhel. Podle typu zahnutí držadel se rozlišují kleště pro horní čelist na rovné, esovitě vyhnuté, bajonetovitě vyhnuté (bajonetky).

1. Kleště pro horní čelist:
   1. horní řezákové kleště – rovné, chapadla a držadla nesvírají žádný úhel, konec chapadel je obloučkový a nečleněný, používají se k extrakci řezáků a špičáků,
   2. horní premolárové kleště – esovitě prohnutá držadla, pracovní konec chapadel stejný jako u předchozích kleští, používají se k extrakci premolárů,
   3. horní molárové kleště – esovitě prohnutá držadla pro nasazení v ose zubu právě i u distálněji uložených zubů, bukální chapadlo má dvě vykrojení pro uchopení mesiálního i distálního vestibulárního kořene, používají se k extrakci prvních a druhých molárů, jsou párové,
   4. kleště pro horní třetí moláry – bajonetovitě vyhnuté pro nasazení v ose zubu, nečleněná obě chapadla,
   5. kleště pro horní kořeny – ve třech základních typech: rovné, esovitě vyhnuté, bajonetovitě vyhnuté.
2. Kleště pro horní čelist:
   1. dolní řezákové kleště – pro všechny jednokořenové zuby, jsou lomené přes plochu, chapadla jsou nečleněná, používají se k extrakci řezáků, špičáků a premolárů,
   2. dolní molárové kleště – jsou lomené přes plochu, obě chapadla mají vykrojení, aby zachytily mesiální i distální kořen, používají se k extrakci molárů,
   3. kleště pro dolní třetí moláry – existují dva typy těchto kleští,
      1. podobné molárovým – nad zámkem vyhnuty distálně, pro nasazení kolmo na zubní oblouk, jsou párové,
      2. kleště přímého nasazení – chapadla ohnutá přes hranu, pracovní konec chapadel vypadá stejně jako u kleští molárových, jsou absolutně šetrná pro ústní koutek ale ztěžují luxační pohyby (vestibulo-orální pohyby) prováděné při extrakci,
   4. dolní kořenové kleště – tvarem jako kleště pro dolní jednokořenové zuby, jejich chapadla dovírají.

Páky

Extrakční páky rozlišujeme na extrakční páky kořenové a extrakční páky na celé zuby.

Beinova páka

1. Beinova páka – je univerzální, rovná, žlábková, používá se k přerušení dentogingiválního úponu před extrakcí, k extrakci kořenů v dolní i horní čelisti, k extrakci celých zubů POUZE při neporušeném zubním oblouku,
2. Barryho páka – s příčnou rukojetí, s trojúhelníkovitým pracovním koncem,
3. Schlemmerova páka – rovná, s hruškovitým držadlem a zdrsnělou opěrkou pro palec, párová,
4. Špinarova páka – rovná nebo příčná rukojeť, párová,
5. Leclusova páka – s příčnou rukojetí, nebezpečná, lze použít k extrakci dolních zubů moudrosti s distálně zahnutými kořeny s volným místem za zubem a POUZE v neporušeném zubním oblouku, nepárová, moc se nepoužívá,
6. Winterova páka – ostrá, a proto nebezpečná, s příčnou rukojetí, párová, už se nepoužívá.

Postup jednoduché extrakce

• Nejprve je nutné předextrakční vyšetření, anamnéza, příprava pacienta.

1. Lokální anestezie (svodná, infiltrační). Není nutná u vybavování dočasnůch zubů s rezorbovynými kořeny, zde mžeme použít slizniční.
2. Rozvolnění periodontálních vazů pomocí Beinovy páky.
3. Nasazení kleští.
4. Luxační pohyby: obvykle vestibulo-orální, u horních velkých řezáků a špičáků můžeme i rotovat. Později připojit kraniokaudální pohyby. V průběhu extrahování rukou fixujeme alveol kolem extrahovaného zubu, chráníme zuby protější čelisti před traumatem kleštěmi.
5. Vybavení zubu z lůžka.
6. Exkochleace, revize, toaleta rány. Eventuelně sutura.
7. Poučení pacienta.

Komplikace při extrakci zubu

1. Fraktura zubu
2. Zlomená střední část zubního lůžka
3. Zlomená tuber maxillae
4. Zlomená dolní čelist
5. Poškození sousedního zubu
6. Poškození nervus mentalis a nervus alveolaris inferior
7. Polknutí či aspirace zubu
8. Krvácení o extrakci
9. Bolest při extrakci
10. Zánět zubního lůžka – alveolitis
    1. Bucca
    2. Parodonta

Odkazy

Související články

• Chirurgické instrumentarium

Použitá literatura

SVOBODA, Otto, et al. Stomatologická propedeutika : Učebnice pro lékařské fakulty. 1. vydání. Avicenum, 1984. 392 s.