Protilátky ke tkáňové transglutamináze

			Článek ke kontrole
			Žádá se kontrola tohoto článku učitelem.
			Navržený učitel: Dr. Kocna

Tkáňová transglutamináza

Role tTG v patogenezi a diagnostice céliakie

Anti-tTG IgA, IgG (atTg) jsou protilátky ke tkáňové transglutamináze. Tkáňová transglutamináza má přímý vztah k patogenezi onemocnění a byla popsána jako vlastní, chemický substrát endomysia. Tkáňová transglutamináza (izoenzym transglutamináza II, TG2 – EC 2.3.2.13), je transferázou, systémový název je protein-glutamin:amin-γ-glutamyltransferasa. Je to Ca²⁺ dependentní enzym, katalyzující deaminaci glutaminu na glutamát, rovněž vede ke vzniku intramolekulární vazby glutaminu na další primární amin, např. lysin, a vede k agregaci glutaminových peptidů. Stanovení protilátek ke tkáňové transglutamináze (atTG) má proto rovněž velmi vysokou diagnostickou efektivitu, podobně jako protilátky proti endomysiu (senzitivita 87–97 % a specificita 88–98 %).

Stanovení atTG je prováděno klasickou metodou ELISA, což je pro rutinní diagnostiku technika dostupnější než imunofluorescenční průkaz protilátek proti endomysiu (EmA).

Protilátky atTG lze na rozdíl od EmA stanovovat ve třídě IgA i IgG, což má význam pro nemocné se selektivním deficitem IgA. Metoda byla popsána s použitím morčecího antigenu, který je použit ve většině starších souprav. Novější soupravy již používají jako antigen tkáňovou transglutaminázu izolovanou z lidských buněk, z lidských erytrocytů, nebo rekombinantní tTG izolovanou na E. coli. Referenční hodnoty se liší u jednotlivých souprav, většinou je pro IgA protilátky uváděna horní hranice normy 10–15 IU/l, některé soupravy definují i tzv. šedou zónu (gray-zone) v rozsahu 10–20 IU/l. Stanovení protilátek atTG s lidským, rekombinantním antigenem vykazuje nižší falešnou pozitivitu než metody s morčecím antigenem. Nejnovější studie porovnávají protilátky třídy IgA a IgG, a POCT metodiky stanovení atTG protilátek.

Stanovení protilátek atTG ve třídě IgA je doporučeno jako základní screeningový test pro diagnostiku céliakie.

Reference

Baviera LC. - J Pediatr Gastroenterol Nutr. 2007, Medline

Sardy M. - Clin Chim Acta. 2007, Medline

Byrne G. - Gut. 2006, Medline

Raivio T. - Aliment Pharmacol Ther. 2006, Medline

Barker CC. - Pediatrics. 2005, Medline

Mankai A. - Pathol Biol (Paris). 2005, Medline

Baudon JJ. - Arch Pediatr Adolesc Med. 2004, Medline

Ferre-Lopez S. - Clin Gastroenterol Hepatol. 2004, Medline

Tommasini A. - Arch Dis Child. 2004, Medline

Sinclair D. - Ann Clin Biochem. 2003, Medline

Tonutti E. - J Clin Pathol 2003, Medline

Kocna P. - Clin Chem Lab Med 2002, Medline

Wolters V. - Eur J Pediatr 2002, Medline

Hansson T. - Pediatr Res 2002, Medline

Clemente MG. - J Pediatr Gastroenterol Nutr 2002, Medline

Bardella MT. - Dig Liver Dis 2001, Medline

Basso D. - J Clin Lab Anal 2001, Medline

Chan AW. - Pediatrics 2001, Medline

Fabiani E. - Eur J Gastroenterol Hepatol 2001, Medline

Leon F. - Scand J Gastroenterol 2001, Medline

Kordonouri O. - Diabet Med 2000, Medline